Poměr vosku, pryskyřice a oleje a výroba voskovací směsi

Jestli si o něco opravdu hodně píšete, tak o poměr vosku, pryskyřice a oleje při přípravě voskovací směsi.

Jak už jsem mnohým z vás odpověděla v mejlu nebo ve zprávě, nejsem člověk přesných návodů a věta "Nemusíš přesně, stačí přibližně" z filmu Nuda v Brně je jak ušitá na mě. První člověk, který ze mě doloval, jak to na gram přesně dělám, byl můj tatínek, když jsem se vracela do práce a on za mě voskování přebíral, a já jsem ho - chemického inženýra, který i suroviny na salát krájí podle pravítka a ingredience do zálivky odměřuje pipetou, ničila údaji jako "do oka", "do zhoustnutí", "podle konzistence". Abych to zkrátila, nakonec jsem si pořídila odměrku, váhu a notýsek a údaje o množstvích zaznamenala v gramech. Jako vždy uvádím dopředu, že tento postup funguje nám a že to není zaručený návod, se kterým budete všichni spokojeni. Pryskyřice je například velmi aromatická a lepivá a každému nevyhovuje, když je jí ve směsi hodně. Každá surovina je pokaždé trochu jiná, jde o přírodní složky, které se sbírají sezóně a jejich přesné složení je odvislé o počasí v roce sběru. Voskování ubrousků samo o sobě je docela alchymie a údaje o poměrech berte jako orientační. Každá nová várka směsi, kterou připravujem, je individuální a stává se, že přidáme víc vosku nebo oleje, aby byla konzistence a barva podle našich představ.  (Kdyby někoho zajímal fotopostup na výrobu většího množství voskovací směsi, najdete ho u mě na instagramu mezi uloženými stories).

Můj poměr: 

vosk 55-60%

pryskyřice 35%

olej 5-10%

Příklad ze života: na 1 kilo hotové směsi

vosk 550 g

pryskyřice 350g

olej 100 g

Je důležité mít na paměti, že vosk je hlavní složkou a nemělo by ho nikdy být míň než polovina. Pryskyřice dává ubrouskům lepivost a stabilizuje vosk v látce. Já lepivé ubrousky miluju ze všeho nejvíc, pokud ale máte raději vůni vosku a lepivosti vám stačí jen kapka, můžete na úkor pryskyřice podíl vosku zvýšit.

  Olej ubrousky zvláčňuje, aby nebyly tuhé a nepoddajné a nelámaly se. Díky oleji se bude s ubrouskem dobře manipulovat, i když ho právě vytáhnete třeba z lednice.  Pokud ale žijete ve Spojených arabských emirátech a chcete ubrousky nosit hlavně na výlety s velbloudy, můžete oleje  ubrat, protože by ubrousku v horku díky oleji povolily až moc. Vysoký podíl oleje v ubrouscích taky může způsobovat plesnivění, což se stává hlavně u pytlů na pečivo, pokud se v nich opakovaně zapařujou drobky. 

Prostě, jak říkám, je to alchymie a je dobré odrazit se od středového poměru 55:35:10 a zkoušet, co vám samotným nejlíp vyhovuje. 

A jak vlastně vosk, pryskyřici a olej do plátna ve správném poměru dostat? Nejlepší je roztopit vosk ve vodní lázni a další suroviny do něj postuponě přimíchávat. Nejprve pryskyřici a nakonec olej.

Já vše dělám ve starém mlíkači s dvojitým dnem, který jsem sehnala za hubičku na blešáku, na youtube jsem ale viděla frajery, kteří směsi připravují ve starém elektrickém hrnci na pomalé vaření (kdybyste to chtěli googlovat, anglicky se tomu říká crock pot). Pryskyřice, jakou vidíte tady nahoře na fotce a se kterou jsme pracovali na začátku našich pokusů, se ve vosku rozpouští pomalu a je dobré ji nejprve roztlouct v hmoždíři, nebo si koupit pryskyřici už nadrcenou, práškovou. O pryskyřici píšu hodně podrobně zde, pokud vás téma zajímá, rozhodně doporučuju přečíst. 

K samotnému voskování používáme metodu nanášení štětcem a zapékání v troubě. Videonávod nemám, ale můžete si pustit záznam z Dobrého rána, kde jsem ubrousky přesně touhle metodou voskovala naživo, nebo projet youtube, návodů jsou tam mraky.  Pryskyřici i vosk můžete obvykle koupit u nás na Fleru, momentálně jsme dost vybrakovaní, protože chceme používat jen osvědčené zdroje a jak se nedá svobodně jezdit přes hranice, nemáme si jak předávat suroviny od našich ověřených dodavatelů. Ale až bude zase líp, oboje určite naskladníme. Tak to by asi bylo k tématu všechno. Kdybch nezodpověděla nějakou vaši všetečnou otázku v textu, klidně mi napište, až se k tomu dostanu, článek doplním. 

Voskovaný ubrousek - koupit, nebo vyrobit doma?

Na otázku, jestli si ubrousek koupit nebo navoskovat doma, je překvapivá odpověď: Obojí! Většinou to chodí tak, že si první ubrousek koupíte nebo ho dostanete jako, a buď se vám neosvědčí, takže nic, anebo  záhy zjistíte, že je skvělý, že jich budete potřebovat víc, a začnete koketovat s myšlenkou, že si je doma navoskujete sami. 

Sama jsem plátno začala voskovat před 5 lety a musím říct, že jsem dodnes žádný lepší obal na namazaný chleba, čerstvé pečivo a nakrojenou zeleninu v lednici nenašla, a to jsem teda vyzkoušela kde co.

Investovat do shánění propriet a kontaminovat si kuchyni voskem se vyplatí opravdu jen tehdy, pokud víte, že vám ubrousky vyhovují a že je budete rádi používat, nebo pokud jste diy maniaci, kteří si potřebují všechno vyzkoušet ať se děje, co se děje, což naprosto chápu, protože to v sobě mám taky. Nechci sýčkovat, ale píšu to sem hlavně proto, že voskování je lepkavá a špinavá práce a jestli si nasyslíte látku a vosk, které vám pak budou dalších 10 let strašit někde ve skříni, je rozhodně lepší si pár ubrousků koupit a ubrouskový park jednou za pár let obnovovat. 

Jak při nákupu správně vybrat

Ať už vyrobit nebo koupit, vzor vás bude zajímat vždycky. Nabídka voskovaných ubrousků na trhu zažívá boom a my už zdaleka nejsme jediní výrobci, což je super. Při výběru ubrousků hraje hlavní roli dyzajn a nabídka motivů je díky rozličnosti výrobců přepestrá. Já vím, že ty světlounké ubrousky jsou tak něžné a hezké, ale dejte na mě a vybírejte si vždy takové vzory, které odpovídají barevnému složení vašeho průměrného jídelníčku. Syté a tmavší odstíny se zaslouží o to, že nedojde k barevným změnám a vy budete svůj ubrousek dlouho rádi používat. 

O tom, jaký je rozdíl mezi ubrousky s pouhým včelím voskem, nebo i s pryskyřicí a olejem, bude příští týden samostatný článek, při první koupi bych ale určitě sáhla po brousku s pryskyřicí, protože ten vydrží podstatně, podstatně déle. 

Voskování doma - co je potřeba vědět dopředu

Pořád je vás ale hodně, kteří to doma zkoušíte, a dotazů na voskování ubrousků, na směs vosku s pryskyřicí a zejména na pryskyřici samotnou se mi v mejlu a na instagramu objevuje tolik, že jsem se rozhodla připravit pro vás rovnou několik článků, které by vám mohly pomoct. Vycházím v nich z vašich konkrétních dotazů: kde pryskyřici kupuju, jak ji zpracovávám, jestli je certifikovaná pro styk s potravinami, jak ji s voskem správně namíchat a jestli si ji může člověk nasbírat sám v přírodě atd.

Příští týden seriál začne článkem Proč k vosku přidávat pryskyřici? 

Vosk na zkoušku nebo na převoskování staršího ubrousku stejně jako pryskyřici pro domácí experimentování najdete na našem Fleru. Jde o stejné suroviny, se kterými momentálně s tatínkem pracujeme i my, takže by i u vás měly vést ke stejnému výsledku.

Jestli vás téma zajímá, doporučuju vám sledovat můj instagram @voskovane_ubrousky, kde se voskování věnuju částečně soustavně a částečně nárazově, zkrátka, jak mi čas dovolí. Zatím se mějte a voskování 3x nazdar.

Blbá reklama

Další youtuberka mluví o Bag Me. S tímhle videem je to celé jinak, než u Sustainably Vegan, která si u nás nakoupila, a pak se do zero waste sady zamilovala natolik, že o nás natočila už dvě videa. Taylor si o sadu sama řekla s tím, že chystá minimalistickou sérii a že nás super zpropaguje. Asi to nějak souvisí s věkem, ale super propagaci i minimalistickou sérii si představujeme jinak, pukali jsme s Evčou smíchy, když jsme si to pustily. Ale blbá reklama taky reklama, žejo.

Co se bude dít

To by mě taky docela zajímalo. Původně jsem si myslela, že až bude mateřská u konce, Bag Me nechám tak nějak dodýchat a budu tady psát o něčem jiném, třeba o práci (asi jste pořádně napjatí, co že to budu dělat, žejo?),  sthla se ale taková smšť zájmu, že by bylo vyloženě nezodpovědné vůči všem těm milým zerowaste sad chtivým zákazníkům nechat to jen tak vyhnít. Jedno youtube video a taková paseka. Nechala jsem se úplně zahltit, popletla jsem lidem obálky, poslala špatné zboží, tu něco chybělo, tam něco přebývalo, prodala jsem jednu věc dvakrát a obecně udělala spoustu přešlapů ze spěchu. Hlavně jsem si teda uvědomila, že jsem v Bag Me udělala všechny chyby, které vyčíslujou v příručkách, jak úspěšně podnikat. Neměla jsem jasnou vizi, bála jsem se investovat a dělala jsem zarputile všechno sama, a když zájem přesáhl mé možnosti, prostě jsem na chvíli zavřela krám. 

Vize si mě naštěstí našla sama. K tomu jsem přemluvila kámošku Evu, která na gymplu seděla přede mnou, mládí jsme spolu prochodily s batohama ve skautu a navrch je obchodnice tělem i duší, aby mi pomohla. Přikázala mi obchod zase hned otevřít, splašila další kámošky, které nám pomáhají šít, abychom nemuseli odmítat objednávky, a teď vymyslela, jak se všechno přesune z Frankfurtu do Ostravy, abych se mohla v klidu soustředit na novou práci. Jojo, jak říkal kdysi Paroubek, ve dvou se to lépe táhne. Mám z toho velikou radost, při každé další objednávce mi poskočí srdce. Díky Eviným opatřením se nemusím pořád hrbit v dílně, ale můžu si nadále hrát s voskem, protože voskované ubrousky mě momentálně baví nejvíc, a jestli na ně máte zálusk, koukejte průběžně do obchodu, pracuju na nových vzorech.

 A jinak se, jak vidíte na fotkách, samozřejmě chystáme na vánoce. Byly jsme s holkama jako každý rok o víkendu péct v krásné chalupě Peckův mlýn. Měla jsem problém dojet, protože paní majitelka si při popisu cesty spletla pravou a levou stranu, takže jsem jezdila tam a zpátky mezi vesnicemi Úterý a Krsy a hledala odbočku. Jinak dokonalost, jsme po těch letech fakt sehraná manufaktura, jen byl víkend moc krátký a mám pocit, že jsme si nic neřekly. Příští rok by to chtělo jet už od čtvrtka. 

Taška na fotce je pro jednu známou, objednala si ji na uchovávání toaleťáků a kuchyňských utěrek, prý je do ní nastrká a pověsí ji do skříně. Dobrý nápad. Mě by se taková taška hodila taky na toaleťák, mohla bych ho do ní na chalupě v sámošce nakoupit bezobalově 12 rolí, pořád tam totiž vedou kusový Harmasan. Ale neudělám to. O prázdninách jsem se Harmasanem pořádně zásobila a rodina si stěžovala, že je bolí zadečky. Tuhle mi psala Jana z Czech Zero Waste, že by ji zajímalo, jaké to je snažít se žít zerowaste s rodinou. Jani, je to peklo :)

Mimochodem, kniha Zero Waste Home vyšla česky pod titulem Domácnost bez odpadu, takže jestli mezi vámi a cestou k zw stála jenom jazyková bariéra, můžete ještě honem napsat Ježíškovi. Koupíte ji zde.  Hezký den všem.

DIY: Jak na sáčky ze záclon

Advent je oficiálně za dveřmi a řešit dárky veřejně už není tak úchylné, jako ještě před týdnem :) A protože jsem z komentářů pochopila, že se někteří z vás nechali inspirovat a chystají se nadělit známým sáčky na ovoce a zeleninu ze záclon, nafotila jsem vám, jak je šiju já. Kdyby někomu z vás nebylo jasné, na co že takové sáčky vlastně jsou, podívejte se sem.

Pokud máte doma starou záclonu, tenhle návod je přesně pro vás. Jestli nevíte, jak přesně je vaše záclona stará nebo má jinak nejasný původ, chytněte ji pevně uprostřed oběma rukama a vší silou škubněte. Vaše záclona bezpečně drží?  Klidně se do projektu pusťte. Jestli ovšem škubací test ukáže byť jen malé vady materiálu, ušetřete si práci a sežeňte si jinou záclonu. Vyzkoušela jsem různé druhy síťovin i záclonovin a ideální balanc mezi malou hmotností a pevností jsem našla třeba u metrážové záclonoviny z Ikey. 

Předností starých záclon je většinou jejich krásný vzor. Tyhle sáčky jsou ze záclon z chalupy, které zbyly po původních majitelích. Ne všechny prošly škubacím testem a ze všech oken vyšlo jenom na  6 sáčků. 

Druhou, obrovskou předností hotových záclon obecně je, že za nás už někdo udělal kus práce - nahoře i dole ušil lem, který nám poslouží jako tunýlek na provléknutí šňůrky. A úspora času a práce se vždycky počítá. 

Škubací test máme za sebou, teď už potřebujeme jenom nůžky, špendlíky a šicí stroj. Nejprve ze záclony odpáráme zdrhovací proužek, do kterého se zavěšují žabky. 

Hezky pěkně opatrně, abychom záclonu neporušili a aby tunel zůstal v původním stavu. Může se stát, že tunýlek je ušitý jen v ruce, v tom případě doporučuju prošít lem (případně oba lemy) na šicím stroji.

Záclonu přeložíme na třetiny na výšku, čímž získáme tři pruhy,  dva s tunelem (horní a dolní lem záclony) a střední pruh. Moje záclona měla 120 x 145 cm, takže jsem získala tři 40 centimentové pruhy. Ty jsem přeložila na polovinu a znovu rozstřihla. Získala jsem 6 dílů vysokých 40 a širokých cca 72,5 centimetrů.

Díly jsem oddělila od sebe a každý z něj opět přeložila na polovinu - tady pěkně vidíte tři z nich - 2 s tunýlkem a jeden bez, které už stačí jenom sešít.

Otevřené kraje jsem dvakrát založila a pořádně sešpendlila. U dílu ze středu záclony, který nemá tunýlek, špendlím a sešívám po celé délce, u dílů s tunýlkem nechám lem s tunýlkem nesešitý, pouze ho začistím nebo zapošiju, pokud se páře nebo mi přijde, že by potřeboval zpevnit. 

Sáčky jsem pevně prošila zik zakem.

Sáčky ze středního dílu jsem prohlásila za hotové a odložila stranou, do zbylých ještě zbývalo navléknout provázek.

Můžete použít kus vlny nebo třeba režnou šňůrku jako já. 

Stará dobrá metoda se zavíracím špendlíkem nezklame a navíc je docela fotogenická, no ne? :)

A je hotovo. Na světě je 6 sáčků na ovoce a zeleninu, 4 se zdrhovadlem a 2 volné. 

Přeju vám hezký víkend a jestli se pustíte do šití podle mého postupu a budete mít takovou radost z výsledku, že se budete chtít podělit, klidně mi pošlete fotku, jsem totiž děsně zvědavá.

50 ubrousků voskovaných v troubě

Tolik jsem se pro ně nadchla, že jsem jich navoskovala 50. Zničila jsem u toho struhadlo a namohla si rameno, ale hrozně jsem chtěla mít na trhu nový zerowaste produkt, protože touhla zatočit se zbytečným odpadem visí ve vzduchu a sady sáčků na nákup jsou mým bezkonkurenčně nejprodávanějším zbožím.

Tady si je můžete prohlédnout pěkně v akci.

Nosím je sama, dávám je dětem do svačin, balíme do nich sýry v lednici a když se srolují do kornoutku, poslouží jako sáček. Už se mi i stalo, že jsem ubrousek poskládala do origami kelímku a pila z něj :)

Je potřeba počítat s tím, že docela rychle chytnou patinu a že změní barvu v místě ohybů. Je lepší chovat se k nim šetrně a dbát na to, aby se neskládaly pořád na tomtéž místě. Jinak ale nenačichávají, a to ani zmíněným sýrem. Po použití je buď ometu smetáčkem nebo otřu vlhkým hadříkem. V případě nutnosti ubrousek přežije i tekoucí vodu a mýdlo, příliš časté "praní" ale nemůžu doporučit.

Líbí se mi, jak jsou barevné. 

Líbí se mi, jak voní.

Líbí se mi, jak jsou tuhé, když je vyndám z vymrzlého batohu, a jak zvláční, když je zahřeju v ruce.

Co po trhu zbylo jsem nahrála na Fler, ale protože na fotkách byly moje kontaktní údaje, což je proti pravidlům Fleru, Fler šerif ubrousky smazal. Nahrála jsem znovu ty, ke kterým mám fotku bez vizitky, pár se prodalo a zbyly jenom dva druhy. Další vzory najdete u mě na Etsy, kam budu postupně vkládat další. Pokud neumíte anglicky nebo se tam nechcete registrovat a ubrousek byste přesto chtěli, napište mi email a domluvíme se. 

A pro soutěživce připomínám, že zbývají jen tři dny do konce soutěže o Barnabáškovy knihy, jeden vítěz bere vše, tak jestli jste se ještě nezapojili, máte možnost!

Kolik máte věcí ve skříni?

V minimalistickém rauši, ve kterém se po přečtení knihy Zero Waste Home nacházím, jsem si v 10 snadných bodech definovala, jak bych si představovala svůj ideální šatník. Když přijde na oblečení, je pro mě zerowaste koncept jako dělaný, protože u mě ve skříni toho zase tolik nenajdete. Je dobře známo, že menší možnost volby vede k lepšímu výběru, a já jsem nejraději, když si nemusím vybírat vůbec, a to jak v obchodě, tak doma před skříní. Řadím se k lidem, kteří - podobně jako třeba Karl Lagerfeld, Steven Jobs nebo Colombo - chodí pořád v tomtéž. Člověk musí za den udělat tolik nejrůznějších rozhodnutí, že jimi nemůže plýtvat, a řešit denně před skříní, co si vybrat a jak to vůbec sladit, může jednomu ubrat páru na nějaké mnohem důležitější rozhodnutí. Mých 10 pravidel pro dobrý šatník najdete na stránce LOHAS Blogger jako jeden z příspěvků v letošním bloggerském klání. 

Na FB se právě hlasuje o nejlepší příspěvek, tak šup tam a hezky pro mě hlasujte. Je potřeba lajknout fotku mého příspěvku a zároveň ji sdílet, budou se sčítat jen vysdílené lajky. A jestli budete mít po přečtení nutkavou chuť spočítat, kolik oblečení je ve vaší skříni, tak se sem vraťe a podělte se, docela by mě zajímalo, kolik toho ostatní mají. A plánujete nějak redukovat, rozšiřovat nebo oboje? Čím víc v tom jedu, tím víc mě zajímá, co dělají ostatní.



Vás, kteří jste se u mě nebo u někoho jiného nadchli pro hand made, přírodní a zerowaste kosmetiku, zvu na Green Beauty Market, což je dvoudenní akce věnovaná právě přírodní kosmetice a udržitelnému životnímu stylu, v jejímž rámci se budou vyhlašovat výsledky  LOHAS Blogger. Ještě nevím, jestli budu moct dorazit, ale třeba se tam uvidíme!

DIY: Voskování: Kapsičky na oříšky

Nějak s tím voskováním nemůžu přestat. Respektive, právě jsem s ním na moment přestala, protože mi došel vosk a sehnat včelí vosk za rozumnou cenu v Německu je docela záhul, ale dokud jsem vosk ještě měla, vymyslela jsem si další voskovací projekt, abych vyzkoušela voskování směsí vosku a parafinu.

Trošku jsem se inspirovala tím, co dělá Magda v Mags Bags - chtěla jsem vyrobit něco, co nahradí igelitové sáčky a kousky alobalu, do kterých balím dětem do svačin domáci müsli tyčinky, oříšky, rozinky a občasnou sladkůstku, a co bude navoskované včelím voskem. 

Chtěla jsem něco opravdu malého, co si strčím do kapsy, když půjdu s Leuškou na hřiště a z čeho si budu uzobávat i já. Nechtěla jsem zapínání, ale zároveň bych byla nerada, kdyby se obsah vysypával.

Poradila jsem se s Pinteresem a zvolila čtvercovou kapsu s pevným překlopem. Moje je 15 x 15 cm. 

Je velká tak akorát na dvě tyčinky, hrst oříšků nebo gumových medvídků. 

Včelí vosk jsem měla ještě ze Slovenska, jako druhou přísadu jsem použila okrojky z parafinové svíčky, která teď mimochodem mnohem lépe hoří :)  

Nakrájela jsem obojího po šálku, směs roztopila ve vodní lázni a na látku nanášela štětcem.

Směs je mnohem hustší než emulze s terpentýnem a olejem, takže se člověk musí soustředit na to, aby vosku nedal moc. Když se to přežene, voskovaný předmět totálně ztuhne, což se určitě někdy hodí, ne ale u věcí, u kterých se vyžaduje jistá pružnost.  První dvě kapsičky jsem navoskovala tak důkladně, že už klopu nikdy neotevřu :)

S fénem jsme si příliš nesedli, a tak jsem kapsičky šoupla do trouby s tím, že když to nepůjde, půjdeme holt fénovat.

To naštěstí nebylo potřeba, protože vosk se v troubě krásně rozpustil a docela rovnoměrně se do vpil do svrchní vrstvy i do podšívky. 

Dělala jsem si trochu starosti s tím, aby dobrůtky nechytaly voskovou chuť nebo nevlhly, ale nic z toho se neděje. Nechala jsem medvědy i oříšky v pytlíčkách týden a byla jsem překvapená, že vůbec nezměnili chuť ani konzistenci. 

Jediný problém je v tom, že po navoskování se trošku hůř otvírají a zavírají, takže pokud nemusím, nechám kapsičky otevřené. Jestli se pustíte do něčeho podobného, poradila bych vám neudělat překlop 8 centimetrový, ale třeba jen 4, anebo ho vůbec nevšít do švu a nechat volně. Vosk zajistí, že se po přiklopení nebude samovolně otevírat.

Kdybych měla srovnat tři voskovací metody, které jsem zatím vyzkoušela, dopadlo by to asi takhle: 

Každá má něco do sebe a je vhodná pro něco jiného.

Metoda s voskem a parafínem, o které je tento příspěvek, je snadná, dostupná a zdaleka nejlevnější a pokud si chcete navoskovat něco většího, třeba nákupní tašku nebo koš na zeleninu, zvolte bych právě ji. Dobře zpevňuje, není cítit a lehce se s ní pracuje.

Čistý včelí vosk se dobře hodí na ubrousky, kapsičky a další drobné předměty, které budou v přímém styku s potravinami. 

Emulze s olejem a terpentýnem je zážitek pro náročnější a hodí se zejména pro údržbové projekty, jako je voskování nábytku, impregnace obuvi nebo oblečení. 

Nastudovala jsem si, že plátno lze před / při voskování jemně ošetřit lněným nebo jojobovým olejem, aby ubrousky byly pružnější. Někteří voskovací entuziasti plátno ve voskové lázni přímou koupou a já mám touhu to všechno zkusit.  Až seženu vosk a trochu času, podniknu další experimenty a podám krátké hlášení.