Co se bude dít

To by mě taky docela zajímalo. Původně jsem si myslela, že až bude mateřská u konce, Bag Me nechám tak nějak dodýchat a budu tady psát o něčem jiném, třeba o práci (asi jste pořádně napjatí, co že to budu dělat, žejo?),  sthla se ale taková smšť zájmu, že by bylo vyloženě nezodpovědné vůči všem těm milým zerowaste sad chtivým zákazníkům nechat to jen tak vyhnít. Jedno youtube video a taková paseka. Nechala jsem se úplně zahltit, popletla jsem lidem obálky, poslala špatné zboží, tu něco chybělo, tam něco přebývalo, prodala jsem jednu věc dvakrát a obecně udělala spoustu přešlapů ze spěchu. Hlavně jsem si teda uvědomila, že jsem v Bag Me udělala všechny chyby, které vyčíslujou v příručkách, jak úspěšně podnikat. Neměla jsem jasnou vizi, bála jsem se investovat a dělala jsem zarputile všechno sama, a když zájem přesáhl mé možnosti, prostě jsem na chvíli zavřela krám. 

Vize si mě naštěstí našla sama. K tomu jsem přemluvila kámošku Evu, která na gymplu seděla přede mnou, mládí jsme spolu prochodily s batohama ve skautu a navrch je obchodnice tělem i duší, aby mi pomohla. Přikázala mi obchod zase hned otevřít, splašila další kámošky, které nám pomáhají šít, abychom nemuseli odmítat objednávky, a teď vymyslela, jak se všechno přesune z Frankfurtu do Ostravy, abych se mohla v klidu soustředit na novou práci. Jojo, jak říkal kdysi Paroubek, ve dvou se to lépe táhne. Mám z toho velikou radost, při každé další objednávce mi poskočí srdce. Díky Eviným opatřením se nemusím pořád hrbit v dílně, ale můžu si nadále hrát s voskem, protože voskované ubrousky mě momentálně baví nejvíc, a jestli na ně máte zálusk, koukejte průběžně do obchodu, pracuju na nových vzorech.

 A jinak se, jak vidíte na fotkách, samozřejmě chystáme na vánoce. Byly jsme s holkama jako každý rok o víkendu péct v krásné chalupě Peckův mlýn. Měla jsem problém dojet, protože paní majitelka si při popisu cesty spletla pravou a levou stranu, takže jsem jezdila tam a zpátky mezi vesnicemi Úterý a Krsy a hledala odbočku. Jinak dokonalost, jsme po těch letech fakt sehraná manufaktura, jen byl víkend moc krátký a mám pocit, že jsme si nic neřekly. Příští rok by to chtělo jet už od čtvrtka. 

Taška na fotce je pro jednu známou, objednala si ji na uchovávání toaleťáků a kuchyňských utěrek, prý je do ní nastrká a pověsí ji do skříně. Dobrý nápad. Mě by se taková taška hodila taky na toaleťák, mohla bych ho do ní na chalupě v sámošce nakoupit bezobalově 12 rolí, pořád tam totiž vedou kusový Harmasan. Ale neudělám to. O prázdninách jsem se Harmasanem pořádně zásobila a rodina si stěžovala, že je bolí zadečky. Tuhle mi psala Jana z Czech Zero Waste, že by ji zajímalo, jaké to je snažít se žít zerowaste s rodinou. Jani, je to peklo :)

Mimochodem, kniha Zero Waste Home vyšla česky pod titulem Domácnost bez odpadu, takže jestli mezi vámi a cestou k zw stála jenom jazyková bariéra, můžete ještě honem napsat Ježíškovi. Koupíte ji zde.  Hezký den všem.