Jako každá ženská ráda vypadám dobře a jako každý ekonomicky a ekologicky uvažující tvor vím, že pořizovat si mám kvalitní věci, které mi na první dobrou padnou jako ulité a které řádně vynosím. Někteří mí známí se zaobírají i tím, jak velkou ekologickou stopu výroba jejich oblečení zanechala a za jak etických podmínek proběhla, já se ale přiznávám, že se příliš nepídím po tom, kdo mé oblečení vyrobil a kolik litrů vody přitom znečistil. Pociťuju sice iracionální radost, že je můj oděv made in Turky a ne made in China, zároveň je mi ale jasné, že Číňani potřebují práci úplně stejně jako Turci nebo já a že kupovat si mám to, co mi padne, co mi sekne a u čeho poměr cena výkon dává smysl. No a jak jsme tak s Leuškou byly doma, odnesla jsem zimní věci do sklepa a trochu prohrabala skříně. Přitom jsem zběžně projela svůj šatník rovnicí Cost Per Wear (CPW), podle které se spočítá cena jednoho nošení, a překvapilo mě, jak si moje hadříky a boty vedly. Většinou jsem se dostala pod 30 korun na kus, některé dražší kousky ale dopadly fakt blbě.
Princip CPW je jednoduchý: Vydělíte pořizovací cenu počtem dnů, kdy jste daný kousek měli na sobě. Takže pokud jste kalhoty za 700 stovek oblékli 100x a chystáte se v nich vesele běhat dál, vychází jedno nošení na 7 Kč a cena bude dále klesat. To je ukázkový případ dobrého nákupu. Naprostým opakem je například Krtek, který do výroby kalhot s kapsami zapojil celou louku, investoval neskutečně hodně času, o tom, kolik to mohlo stát nechci ani přemýšlet, a nakonec je oblékl jenom jednou na pár sekund v závěrečné scéně.
Ale abychom to neprokecali, zde jsou vítězové a poražení z mého šatového parku:
1. místo - bačkory / CPW: 0,30 Kč
 |
| Photo: Michael Hession |
Kožené trepky s kožíškem z Tschiba nesundávám ani v létě už 5 let a jsou tak jeté, že bych o nich neměla ani mluvit, natož je fotit, takže fotka nebude. Prostě vyhrály a basta. Myslím, že je čas na nové, třeba na páprďácké mokasíny od L.L.Bean, které jsem si dovolila půjčit jako doprovodné foto.
2. místo: Baloňák jako měl Colombo / CPW: 12,50 Kč
Na krásném druhém místě je kabát z Espritu, který mi koupil Saša ze své první německé výplaty v roce 2007, protože prý jsem jeho Colombo. Mám to po mamince. Vždycky přijdu na to, že vrah je zahradník i odkud pochází neznámá skvrna na límci manželovy košile. V kombinaci s černýma džínama a bílou halenkou naprostá klasika, se zvonáčema a černým rolákem nostalgicky hippie, s holinama a deštníkem od října do dubna ve Frankfurtu prakticky denní úbor. Stál kolem 3000, a kdybych ho každý rok oblékla 30x, měla jsem ho na sobě za těch 8 let 240x. Byl 2x v čistírně, kde ho ani jednou nevyčistili, zato mu svědčí praní v pračce na 40, i když to je na etiketě škrtnuté. Kdybych ho prodávala, napsala bych, že je ve výborném stavu, takže se dá čekat, že mi bude dále zlevňovat, a až bude vypadat jako ten opravdický colombovský šusťák, bude vlastně zadarmo. Potom už budu starší dáma v nejlepších letech a pořídím si něco takového.
3. místo: Toms / CWP: 10 Kč
O botách Toms jsem tu psala už loni a jejich příběh mě pořád oslovuje. Mám je jenom něco málo přes rok a jsou mými osobními vítězi. Dalo by se říct, že od května do podzimu jsem je nesundala z nohy a nosím je dál. Pravdou ale je, že při mém užívání přestaly záhy vypadat vhodně pro cesty na různá společensky zatíženější místa, což je i důvod, proč jsem si letos koupila jiné sezónní boty. Nic pohodlnějšího jsem ale nikdy na noze neměla a k Tomsům se v budoucnosti určitě jednou vrátím. Jak po tom roce vypadají, vidíte na fotce. Jestli tohle čtou nějací ortopedi, tak doufám, že to s nimi neseklo. :)
Poslední místo: Kaskádové šaty z New Yorku / CWP: 3700 Kč
jsou mým pomyslným kostlivcem ve skříni. Koupila jsem je loni v New Yorku v Banana Republic těsně potom, co jsem na ulici potkala Woodyho Allena, a asi jsem byla ještě trochu mimo. Myslela jsem si, jak je nesvlíknu. Jak k nim půjde moje vyšívaná kabelka po prababičce stejně jako thajské botky od Nui, která kdysi dělala au pair ve stejné čtvrti jako já, a která mi je jen tak darovala. Potíž je, že jsem přestala kojit a že se mi začala všemožně přeskupovat hmota, takže mi začínají trochu šponovat přes hrudník. No ale teplo už by mělo být za rohem, tak si je třeba obléknu aspoň 2x, než to bude úplně trapný, a cena jim klesne pod dva tisíce. Slyšela jsem, že některé nevěsty si svatební šaty půjčí i za desítku, to bych na tom byla ještě docela dobře.
A co vy? Máte taky v šatníku nějaké kostlivce?
