DIY: Voskování směsí ze včelího vosku, terpentýnu a lněného oleje

Navoskovat si vlastní plátno jsem chtěla od té doby, co jsem našla na Etsy tyhle voskované pytlíky a zatoužila po tom vyrobit si je taky. Neměla jsem jasnou představu, co bych do nich chtěla dát, ale věděla jsem, že se u nás doma neztratí.

Našla jsem několik blogů s návodem, jak voskovat plátno, a ukázalo se, že jsou vesměs tři metody:

1) Voskování v troubě. Vosk (třeba svíčku z včelího vosku) rozdrolit nebo nastrouhat na plátno jako to dělají holky z czechzerowaste, případně rozpuštěný vosk nanést na plátno štětcem a zapéct v troubě. Voskování v troubě je velice snadné a výborně se hodí na kusy látky jako na ubrousek, šátek nebo plátýnko na přikrytí potravin, které má menší rozěr než vaše trouba. U trojrojrozměrných kusů je potřeba vosk dostat do každého záhybu a nejlepší je voskovat voskem rozpuštěným ve vodní lázni, který na voskovaný předmět nanesete štětcem a pak zafixujete fénem. 

2) Voskovat koupenou voskovací emulzí. Hotové emulze nejsou vhodné pro styk s potravinami a fungují spíš jako impregnace nábytku, obuvi nebo tašky.

3) Vyrobit si voskovací emulzi vlastní. Pokud chcete impregnovat obuv nebo kosmetickou taštičku, můžete pokračovat podle níže uvedeného návodu, pokud chcete voskovat sáček nebo ubrousek na potraviny, vhodná pro vás bude směs včelího vosku a pár kapek přírodního, nejlépe jojobového oleje.

Já jsem se rozhodla vyrobit si sama impregnační voskovací pastu. Na její výrobu jsem našla 2 recepty. Podle jednoho se má rozpustit vosk s parafínem v poměru 1:1 (můj pokus s touhle technikou najdete zde), podle druhého vosk s terpentýnem a lněným olejem v poměru 1:0,5:0,5. Rozhodla jsem se pro druhý recept, protože mi přišel takový poctivější a stoprocentně přírodní. Miluju vůni pryskyřice a terpentýn je přírodní rozpouštědlo vrobené právě z ní, zatímco parafin je z ropy, takže bylo rozhodnuto. Právě terpentýn určil, k čemu pytlíky nakonec slouží. Silně voní a jeho aroma člověku připomene truhlářskou dílnu, což mi teda nevadí, ale třeba potraviny bych v nich neskladovala, sáčky a obaly na potraviny voskuju výhradně včelím voskem, případně voskem smíchaným s pár kapkami jojobového oleje. 

Nejprve jsem musela ušít samotné sáčky. Použila jsem tužší ikeáckou bavlnu, která se sice dost třepí, ale jejíž béžová se barevně krásně hodila do mé představy o konečném vzhledu.

Včelí med jsem obstarala na Malé Fatře na jarmarku u pána, který měl na tričku napsáno, že všechno je na h---o, jenom včely jsou na med, což je staré ale pořád dobré, a který Sašenku naléval medovinou. Další sloučeniny měl, nebo mi pomohl sehnat tatínek, mylela jsem, že všechno koupím v OBI, ale chtělo to zajet do specializované prodejny.

Modelem pro ušití pytlíků mi postála papírová taštička s hlubším dnem, kterou jsem měla doma. Normálně jsem ji zkopírovala. Z plátna jsem nastříhala obdélníky 39 x 35 cm, sešila je po stranách na výšku a obentlovala je. Vzniklý tunel jsem skládala podle papírové tašky a dobře všechno zažehlila.  Bylo to trošku jako když Pat a Mat dělají origami, ale od třetího pytlíku už mi to docela šlo :) Pytlíčky jsem ušila i malé ze zbytků, jak jsem teď zerowaste, snažím se zpracovat fakt všechno.

 Pak začala hra na chemickou laboratoř. Podle receptu z webu Festovní věci jsem si ve vodní lázni připravila směs terpentýnu, fermeže (to je konzervovaný lněný olej pro technické účely) a včelího vosku.

Měla jsem půl kila vosku, ale protože jsem se bála, že to zmatlám, začala jsem jen s 200g. K těm přišlo 100g fermeže a 100g terpentýnu. 

Při rozpouštění ve vodní lázni je potřeba směs stále míchat a v míchání pokračovat i po odstavení z plamene.  Směs docela rychle tuhne, a to bylo venku parné léto, v zimě je asi dobré nechat ji na plotýnce a udržovat ji v tekutém stavu. 

Sáčky jsem nejprve voskovala štětcem. Na to je potřeba, aby byla emulze opravdu horká a aby se pracovalo rychle, protože jinak vosk tuhne na štětci. Vyfotit dobře práci se štětcem jsem nezvládla a kameramana žádného nemám, použila jsem na to ale klasický lakýrnický štětec, který koupíte všude. Emulze je velice přilnavá a doporučuju mít na rukou rukavice. Nejvíc by se hodily jednorázové lékařské, ale protože věci na jedno použití nekupuju a v klasických pracovních rukavicích, co máme doma, člověk nemá cit, našla jsem na netu bavlněné ochranné rukavice z prodejny pracovních oděvů, na kterou jsem narazila náhodou. Jmenuje se Engelbert Strauss a na jejich stránce jsem se úplně ztratila, někdy si říkám, že jsem se minula povoláním a že by mi bylo nejlíp v nějaké dílně nebo v provozu :)

Štětcem jsem udělala 2 sáčky a u třetího zvolila jinou metodu - nechala jsem hmotu vychladnout a po plátně ji roztírala prsty a hadříkem. Tenhle postup odsejpal rychle a přišel mi celkově lepší, nakonec se ale ukázalo, že sáčky potažené štětcem na sobě mají silnější vrstvu vosku a ve výsledku vypadají mnohem lépe než ty voskované rukou. Takže doporučuju patlat se s teplou emulzí a se štětcem. 

Když je patlací fáze u konce, nastává poslední krok - fixace, ve které je potřeba nanesenou vrstvu roztopit a zajistit, aby se dobře a pokud možno rovnoměrně vpila do podkladu. Jde to dvěma způsoby: 

1) fénem

2) v sušičce na prádlo

Sušičku na prádlo nevlastním, takže jsem se uchýlila k možnosti č. 1. Bylo to peklo, a to hlavně proto, že jsem měla sáčků 5 a že jsem v průběhu fénování zjistila, že pytlíky natírané rukou nejsou navoskované stejnoměrně, a musela světlejší místa průběžně dovoskovávat. Fénování mi zabralo víc času než shánění materiálu a šití sáčků dohromady, a už jsem začala hledat dobrovolníka, který mi napříště půjčí svoji sušičku. Zájemci z Frankfurtu a okolí, hlaste se.

Vosk se při fénovaní nevpíjí jenom do látky, ale také do podkladu a víceméně do všeho, co je v jeho těsné blízkosti. Budete-li to zkoušet se sušičkou, musíte voskovaný předmět pořádně zabalit do něčeho savého, co rozpuštěný vosk pojme, například do starého bavlněného povlaku na polštář nebo ještě lépe do dvou, jinak budete mít voskovaný buben v sušičce a to asi úplně nechcete. Pokud po jednom cyklu nebude vosk na plátně dobře rozpuštěný, spusťte program ještě jednou nebo klidně dvakrát.

Ještě teplé sáčky jsem vyvěsila v dílně a po hodině, kdy všechno pěkně ztuhlo, jsem jen fascinovaně zírala na to, jak kus plátna, které se ještě včera kroutilo jako makarón, hrdě stojí na pracovním stole a má na sobě hrany jak puky na parádní uniformě.

Pytlíky jsou v koupelně a moc jim to tam sluší. V jednom mám kosmetiku, druhý funguje jako košík na ručníky a v dalších jsou čistící prostředky. Chystám se vyzkoušet jak směs s parafínem, tak voskování v troubě, a jsem sama zvědvá, jak to dopadne. Nějaké nepropustné ubrousky a pytlíčky, které bych mohla dětem dávat do svačin, by se mi moc hodily. 

A co vy? Zkoušeli jste voskovat? Máte jiný recept, jak pracovat s voskem? Jsem moc zvědavá na vaše zkušenosti.