Dneska jenom stručně

Došila jsem top Kristinčiny narozeninové deky. Fotka nic moc, s tou slotou, co je venku, si neporadí ani náš nový foťák.

Teď budu hledat, co dolů. Věřím, že narazím na nějakou dokonalou deku (něco jako jsem dala do quiltu pro maminku), tentokrát ovšem v růžové. Mám na to 4 měsíce. A chystám se na další, v pondělí mi přišly látky. Bude pro jednu holku, co má mámu Češku a tátu Bulhara jako naše děti, a bude vypadat asi takhle:

Znám své kreativní já i neschopnost držet se návodu, takže jsem sama zvědavá, co z toho vyleze. 

A teď k chlebu: upekla jsem ho, ale nestál ze prezentaci. Když jsem tak brouzdala blogama, kam chodím, uvědomila jsem si, že na to jdu úplně blbě. TAKHLE se prezentuje chleba!

Je v něm sice droždí, bílá mouka a žádné drama, ale kdo v dnešní hektické době stojí o dramata? 

PS: Jen tak preventivně jsem hledala ten litinový hrnec, pořídíte ho třeba tady a vyjde vás jenom na 3144 korun. Jestli do toho přesto jdete, tak dobrou chuť!

Ani se nehnul...

36 hodin a nic. Nový kvásek zplesnivěl. Asi je něco ve vzduchu. Kdybych věděla, jaké potíže s chlebem můžou nastat, byla bych se do kváskové alchymie asi nepouštěla. Na radu chlebové guru se snažím vyhnout likvidaci a těsto zadělávám znovu s droždím. 

V neděli v Frankfurtu řízeně zdemolovali nejvyšší dům, co tu měli. Včera se nemluvilo o ničem jiném, a my jsme ani netušili, že se někde bourá a klidně jsme se projížděli na kole. Viděli to snad všichni včetně učitelek našich dětí a velké části jejich spolužáků. Tak jsme se po škole jeli alespoň podívat na ruiny. Zeleň v okolí pokryl poprašek stavební suti a zdálky se zdálo, že i ve Frankfurtu začalo sněžit. Zblízka to vypadalo jako po náletu. "Víš co je zajímavé, mami?" řekl Andrej. "Že postavit něco trvá dlouho, ale zničené je to za chviličku." Je to přesně tak.

Lidi tleskali, ale mně to přijde skličující. Teď mě napadá, že se tou demolicí uvolnila ohromná vlna špatné energie, která prolétla mou kuchyní a uřkla mi těsto. A možná taky krabičky na svačinu, protože tu Andrejovu jsem zapomněla dát do aktovky úplně a do Kristinčiny jsem dala Andrejovu svačinu. Tak snad to brzy rozfouká vítr.  

Jestli se taky pokoušíte péct kváskový chleba, tak tenhle post rozhodně nepřeskakujte

Chleba peču krátce přes rok a nějak mě začalo opouštět začátečnické štěstí. Buď mi to nekvasí, když už to zkvasí, tak to rovnou i zplesniví a když už se nestane nic s kváskem, nevykyne mi těsto. Potíže s chlebem jsou k vzteku. Propracovat se k němu trvá víc než půl týdně a s každým neúspěchem končí v kanále hodiny nadšeného čekání, jestli to tentokrát vyjde.  

Nevím, jak své chlebové frustrace ventilujete vy, ale já si stěžuju kamarádce Aničce, jediné blízké Češce, kterou tady mám. Krom toho, že máme stejně staré děti, které se navzájem zbožnují, taky vášnivě šije a krajkuje a co nerozdá, nabízí na netu. Přestože vidíme svět každá trošku jinak, společných témat je tolik, že si na návštěvy nosíme seznam s tím, co jsme s tou druhou chtěly probrat. Předloni mi dala ochutnat vlastní krajíc a darovala trošku kvásku. Tehdy jsem ho, asi jako každý,  vylila do pekárny k chlebové směsi, už jsem ale byla chycená.

Tohle je Anicka. 

Foto by: Otik

Anička ví, co dělá, a to nejen když jde o chleba. Je starosvětsky důsledná a k pečení má téměř vědecký přístup. Nespoléhá na intuici, studuje všechny dostupné zdroje a hlavně chlebu věnuje čas a lásku. Taky má na rozdíl ode mně muže, který poctivý tmavý chleba jí s chutí, a pochvala od manžela je při čemkoliv skvělá motivace. V mobilu má nespočet fotek svých krásných bochníků (ano, bochníků, opravdu jde i doma vyrobit chleba, který se nepeče ve formě a zároveň není placatý) a kdykoliv mi ochotně poradí, co asi dělám blbě anebo sežene mouku od mlynáře z regionu.  

To je hessenská mouka. Estetika třetí říše na pytlících mě pořád trošku zaráží, chleba je ale moc dobrý. Teda když se podaří.

Někdy mi připadá, že samotná přítomnost Aničky u nás v kuchyni má na kvásek dobrý vliv. Vždycky to pak kvasí líp. Když mluví o pečení, člověk má hned chuť zadělávat, tak nakažlivá je její vášeň.

Chlebu věnovala vlastní rubriku na svém webu, která stojí za návštěvu, ať už chcete s chlebem začít anebo se jen utvrdit v tom, že všechno děláte dobře. Podrobný návod na založení kvásku najdete tady, popis na výrobu bochníku s fotonávodem najdete tady. Formulace jako "chlebová bible" nebo "požádejte svého keramika" jsou nabité erudicí a čtenáře jenom utvrzují v tom, že je na správném místě. 

Aniččin chleba vypadá takhle:

Foto by: Tlapka

Co jsem se o chlebu naučila od Aničky já:

1) neexperimentovat s moukou. Kvásek se dělá z čerstvé a ŽITNÉ.

2) zacházet s kváskem jako s revmatikem. Nemá rád průvan a změny teploty.

3) nebát se dělat šílenosti a klidně kvásku zatopit i v létě.

4) nedodržovat 24 hodinový rytmus krmení kvásku. Někdy potřebuje přiživit za 12, někdy za 30 hodin. Je třeba na něj občas kouknout.

5) nevyhazovat nevykynuté těsto. Část se přidá k chlebu s droždím a zbytek se zamrazí. Stejně by se koupil chleba v obchodě a ten by byl taky s droždím. Člověk navíc nemusí bojovat s pocitem neúspěchu. 

foto by: Tlapka

  Jestli jste se nechali nakazit, tak ať vám to dobře kyne!