Jak jsem byla v Sama doma

Nadpis jak ze sešitu Čtyřlístku, co? Ale všechno je jinak, to mě jenom takhle jednou zavolala Linda Bendová z České televize Ostrava, že už dlouho shánějí někoho, kdo by jim v živém vysílání navoskoval ubrousek, jestli bych jako nepřišla.

Původně jsem si myslela, že do studia vyšlu tatínka, našeho vrchního voskovače, který má televizi asi 30 minut od baráku, ale tatínek rezolutně odmítnul. A jako nechat si ujít živý vstup v televizním pořadu, na který se v mé sociální bublině skoro nikdo nedívá, takže míra ztrapnění je docela nízká, to se mi nechtělo. Už jsem toho v životě z nejrůznějších důvodů, kterým bezkonkurenčně vedl strach ze ztrapnění, odmítla fakt dost, a teď mi tak nějak přišlo, že už jsem vlastně docela stará a že těch nabídek k veřejnému znemožňování třeba už zas tolik nepřijde. Jo a taky jsem nechtěla před dětma a před mužem vypadat jako srab, člověk má  zodpovědnosti a musí jít příkladem.

Termín, kdy se bude vysílat z Ostravy a kdy si já můžu vzít dovolenou a přiletět tak, abych byla v ČR v pátek, se rýsoval zhruba 6 měsíců od prvního telefonátu, takže jsem měla čas nechat nervozitu pěkně postupně rozvinout. Scénář jsem dostala tři dny před vysíláním a to jsem si to chtěla rovnou hodit, protože z jednoho čtyřminutového vstupu, který jsem měla nacvičený tak, že bych ho odrecitovala i pozpátku, byly tři živé vstupy, a to pětiminutové.  

Se scénářem přišel i seznam otázek, a tak jsem zase formulovala a biflovala. Ono jít do televize je skoro jako jít ke zkouškám, akorát že v telce se můžete jen ztrapnit, zatímco u zkoušek vás ještě vyhodí, takže to pak celé musíte absolvovat znovu, což tady naštěstí nehrozilo.

Nejlepší byla maskérna. Zaprvé tam vedle mě seděl Přeučil, takže mi hned došlo, že o mě to dneska rozhodně nebude, což mi do duše vneslo jistý klid. Zadruhé mě tak krásně namalovali a načesali, že jsem zalitovala, že v Ostravě nemám trvalé bydliště a nemůžu si jít rovnou požádat o občanku nebo pas.  

Samotné vstupy byly překvapivě v pohodě. Z odpovědí, které jsem se naučila nazpaměť, jsem použila jen jednu a půl, protože rozhovor se podivně zacyklil sám v sobě a mluvilo se pořád o tomtéž. Na fórky o tom, jak jsme se málem rozvedli, když manžel domů donesl hrozno v plastové vaničce, vůbec nedošlo, stejně jako na hlášku, že normálním rodičům vadí, že je v tom cukr, jenom tobě vadí, že to má obal! Tak se aspoň můžete zasmát teď. 

Taky naštěstí neproběhlo "zmrznutí", což je fenomén provázející výstupy civilistů v živém vysílání. Jako přípravu na natáčení jsem si totiž pustila tenhle film a celou dobu jsem trnula, že ani neotevřu pusu. 

Nakonec mi bylo líto, že je po všem. Paní Hrušková byla zvědavá a nadšená a moc mile se vyptávala a já jsem jí naložila, co jsem s sebou měla. Pak jsme se spolu všichni vyfotili a fajront, šlo se domu.

A ta jejich trouba, ta mi dala. 

No však se podívejte sami, jaká to byla sranda. A kdybyste podle mého návodu zkoušeli voskovat a něco vám nešlo, tak piště do komentářů nebo se podívejte na můj Instagram @voskovane_ubrousky, taky se to tam řeší. 

Video 1. část

Video 2. část

Video 3. část

DIY: Voskování směsí ze včelího vosku, terpentýnu a lněného oleje

Navoskovat si vlastní plátno jsem chtěla od té doby, co jsem našla na Etsy tyhle voskované pytlíky a zatoužila po tom vyrobit si je taky. Neměla jsem jasnou představu, co bych do nich chtěla dát, ale věděla jsem, že se u nás doma neztratí.

Našla jsem několik blogů s návodem, jak voskovat plátno, a ukázalo se, že jsou vesměs tři metody:

1) Voskování v troubě. Vosk (třeba svíčku z včelího vosku) rozdrolit nebo nastrouhat na plátno jako to dělají holky z czechzerowaste, případně rozpuštěný vosk nanést na plátno štětcem a zapéct v troubě. Voskování v troubě je velice snadné a výborně se hodí na kusy látky jako na ubrousek, šátek nebo plátýnko na přikrytí potravin, které má menší rozěr než vaše trouba. U trojrojrozměrných kusů je potřeba vosk dostat do každého záhybu a nejlepší je voskovat voskem rozpuštěným ve vodní lázni, který na voskovaný předmět nanesete štětcem a pak zafixujete fénem. 

2) Voskovat koupenou voskovací emulzí. Hotové emulze nejsou vhodné pro styk s potravinami a fungují spíš jako impregnace nábytku, obuvi nebo tašky.

3) Vyrobit si voskovací emulzi vlastní. Pokud chcete impregnovat obuv nebo kosmetickou taštičku, můžete pokračovat podle níže uvedeného návodu, pokud chcete voskovat sáček nebo ubrousek na potraviny, vhodná pro vás bude směs včelího vosku a pár kapek přírodního, nejlépe jojobového oleje.

Já jsem se rozhodla vyrobit si sama impregnační voskovací pastu. Na její výrobu jsem našla 2 recepty. Podle jednoho se má rozpustit vosk s parafínem v poměru 1:1 (můj pokus s touhle technikou najdete zde), podle druhého vosk s terpentýnem a lněným olejem v poměru 1:0,5:0,5. Rozhodla jsem se pro druhý recept, protože mi přišel takový poctivější a stoprocentně přírodní. Miluju vůni pryskyřice a terpentýn je přírodní rozpouštědlo vrobené právě z ní, zatímco parafin je z ropy, takže bylo rozhodnuto. Právě terpentýn určil, k čemu pytlíky nakonec slouží. Silně voní a jeho aroma člověku připomene truhlářskou dílnu, což mi teda nevadí, ale třeba potraviny bych v nich neskladovala, sáčky a obaly na potraviny voskuju výhradně včelím voskem, případně voskem smíchaným s pár kapkami jojobového oleje. 

Nejprve jsem musela ušít samotné sáčky. Použila jsem tužší ikeáckou bavlnu, která se sice dost třepí, ale jejíž béžová se barevně krásně hodila do mé představy o konečném vzhledu.

Včelí med jsem obstarala na Malé Fatře na jarmarku u pána, který měl na tričku napsáno, že všechno je na h---o, jenom včely jsou na med, což je staré ale pořád dobré, a který Sašenku naléval medovinou. Další sloučeniny měl, nebo mi pomohl sehnat tatínek, mylela jsem, že všechno koupím v OBI, ale chtělo to zajet do specializované prodejny.

Modelem pro ušití pytlíků mi postála papírová taštička s hlubším dnem, kterou jsem měla doma. Normálně jsem ji zkopírovala. Z plátna jsem nastříhala obdélníky 39 x 35 cm, sešila je po stranách na výšku a obentlovala je. Vzniklý tunel jsem skládala podle papírové tašky a dobře všechno zažehlila.  Bylo to trošku jako když Pat a Mat dělají origami, ale od třetího pytlíku už mi to docela šlo :) Pytlíčky jsem ušila i malé ze zbytků, jak jsem teď zerowaste, snažím se zpracovat fakt všechno.

 Pak začala hra na chemickou laboratoř. Podle receptu z webu Festovní věci jsem si ve vodní lázni připravila směs terpentýnu, fermeže (to je konzervovaný lněný olej pro technické účely) a včelího vosku.

Měla jsem půl kila vosku, ale protože jsem se bála, že to zmatlám, začala jsem jen s 200g. K těm přišlo 100g fermeže a 100g terpentýnu. 

Při rozpouštění ve vodní lázni je potřeba směs stále míchat a v míchání pokračovat i po odstavení z plamene.  Směs docela rychle tuhne, a to bylo venku parné léto, v zimě je asi dobré nechat ji na plotýnce a udržovat ji v tekutém stavu. 

Sáčky jsem nejprve voskovala štětcem. Na to je potřeba, aby byla emulze opravdu horká a aby se pracovalo rychle, protože jinak vosk tuhne na štětci. Vyfotit dobře práci se štětcem jsem nezvládla a kameramana žádného nemám, použila jsem na to ale klasický lakýrnický štětec, který koupíte všude. Emulze je velice přilnavá a doporučuju mít na rukou rukavice. Nejvíc by se hodily jednorázové lékařské, ale protože věci na jedno použití nekupuju a v klasických pracovních rukavicích, co máme doma, člověk nemá cit, našla jsem na netu bavlněné ochranné rukavice z prodejny pracovních oděvů, na kterou jsem narazila náhodou. Jmenuje se Engelbert Strauss a na jejich stránce jsem se úplně ztratila, někdy si říkám, že jsem se minula povoláním a že by mi bylo nejlíp v nějaké dílně nebo v provozu :)

Štětcem jsem udělala 2 sáčky a u třetího zvolila jinou metodu - nechala jsem hmotu vychladnout a po plátně ji roztírala prsty a hadříkem. Tenhle postup odsejpal rychle a přišel mi celkově lepší, nakonec se ale ukázalo, že sáčky potažené štětcem na sobě mají silnější vrstvu vosku a ve výsledku vypadají mnohem lépe než ty voskované rukou. Takže doporučuju patlat se s teplou emulzí a se štětcem. 

Když je patlací fáze u konce, nastává poslední krok - fixace, ve které je potřeba nanesenou vrstvu roztopit a zajistit, aby se dobře a pokud možno rovnoměrně vpila do podkladu. Jde to dvěma způsoby: 

1) fénem

2) v sušičce na prádlo

Sušičku na prádlo nevlastním, takže jsem se uchýlila k možnosti č. 1. Bylo to peklo, a to hlavně proto, že jsem měla sáčků 5 a že jsem v průběhu fénování zjistila, že pytlíky natírané rukou nejsou navoskované stejnoměrně, a musela světlejší místa průběžně dovoskovávat. Fénování mi zabralo víc času než shánění materiálu a šití sáčků dohromady, a už jsem začala hledat dobrovolníka, který mi napříště půjčí svoji sušičku. Zájemci z Frankfurtu a okolí, hlaste se.

Vosk se při fénovaní nevpíjí jenom do látky, ale také do podkladu a víceméně do všeho, co je v jeho těsné blízkosti. Budete-li to zkoušet se sušičkou, musíte voskovaný předmět pořádně zabalit do něčeho savého, co rozpuštěný vosk pojme, například do starého bavlněného povlaku na polštář nebo ještě lépe do dvou, jinak budete mít voskovaný buben v sušičce a to asi úplně nechcete. Pokud po jednom cyklu nebude vosk na plátně dobře rozpuštěný, spusťte program ještě jednou nebo klidně dvakrát.

Ještě teplé sáčky jsem vyvěsila v dílně a po hodině, kdy všechno pěkně ztuhlo, jsem jen fascinovaně zírala na to, jak kus plátna, které se ještě včera kroutilo jako makarón, hrdě stojí na pracovním stole a má na sobě hrany jak puky na parádní uniformě.

Pytlíky jsou v koupelně a moc jim to tam sluší. V jednom mám kosmetiku, druhý funguje jako košík na ručníky a v dalších jsou čistící prostředky. Chystám se vyzkoušet jak směs s parafínem, tak voskování v troubě, a jsem sama zvědvá, jak to dopadne. Nějaké nepropustné ubrousky a pytlíčky, které bych mohla dětem dávat do svačin, by se mi moc hodily. 

A co vy? Zkoušeli jste voskovat? Máte jiný recept, jak pracovat s voskem? Jsem moc zvědavá na vaše zkušenosti.

DIY - Leather Baby Shoes Tutorial

 Kožené capáčky pro naše nejmladší dítě jsem ušila s velikým entuziasmem a napsala jsem o tom celý post. Šít něco z úplně jiného soudku, co není ani deka, ani taška ani to nemá zip bylo nesmírně vzrušující.

Slíbila jsem, že sem pověsím pracovní postup ve fotografiích, tak tady je:

Kromě běžných šicích propriet jsem potřebovala:

1 pár botiček jako mustr

1 rukáv z vyřazené pánské kožené bundy (tahle byla cca z roku 1970)

1 vyřazenou dámskou kabelku psaníčko (tahle byla cca z roku 1980)

30ti centimentrový kus gumy silné 6 mm (z chalupy je do galanterie daleko, takže jsem vytáhla gumu z Kristinčina starého pyžama)

Při stříhání jsem vycházela z původní boty, která Leušce dobře padla. K okopírovanému obrysu jsem přidala po 1,5 cm, protože mi vetšinou věci vycházejí o trošku menší, než plánuju. Nakonec se ukázalo, že přídavek 0,5 cm by zřejmě býval stačil, protože botky vylezly moc velké.

Svrchním částem bot jsem ušila lem a do jeho středu všila proužek kůže na poutko, kterým bude později procházet gumka.

Poutko jsem prošila tak, aby na lícové straně nártu vznikl ozdobný obdelníček.

 Pruhy kůže na opatky jsem nahoře zahnula a vytvořila tunel na gumu. Je potřeba ohlídat, aby byl tunýlek dost vysoký, jinak by se v něm guma kroutila a mohla by malého chodce nepříjemně tlačit.

Před sešitím všech částí jsem botu zkompletovala, abych viděla, jestli se díly pěkně překrývají. Na chalupě jsem neměla k dispozici sofistikovanější sponky než kolíčky na prádlo, pro daný účel ale posloužily dobře.

K podrážce se nejprve přišívá nártová část. Na podrážce i horním dílu jsem si vyznačila střed (díly jsem přehnula na polovinu a ve zlomu označila) a díly k sobě střed na střed přiložila.

Je dobré začít botu sešívat od středu - zajistí se tak, že se části neposunou nebo nerozjedou.

Přišitá první polovina nártové části vypadala takto. Stejným způsobem jsem přišila i druhou část.

I patu je potřeba přišívat od středu.

A bota je víceméně hotová. Teď už jen navléknout gumu,

obstřihnout švy, aby netlačily,

a botky jsou na světě! Jestli se do nich taky pustíte, tak ať se vám povedou.

Hezkou neděli všem!

Stupátko IKEA (Makeover)

Takhle vypadalo, když jsme si ho vybrali v Ikei,

a takle vypadá teď.  

Ikea design prostě UMÍ. Tenhle předmět má dokonalou barvu i dokonalé proporce. Proč jsme ho teda vylepšovali, říkáte si. 

Co vám budu povídat. Před lety si na něj stoupl nepřezutý řemeslník při opravě rolety a ať jsem drhla, jak jsem drhla, šlápoty nešly pryč. Tak jsme ho natřeli latexem, protože je omyvatelný, ovšem po letech užívání se ukázalo, že všechno neomyjete ani z latexu. A tak jsem rozhodla, že stupátko přestane být stupátkem a stane se z něj sedátko. 

  Sedátko ozdobené ubrouskovou technikou. S Kristinkou to byl náš první pokus o decoupage, kterou jsem si dávno chtěla vyzkoušet, jen jsem neměla na čem. Když jsme se do toho pouštěly, myslela jsem, že na to prostě nafrcáme lepidlo, hodíme pár ubrousků a trošku to tím lepidlem zase přetřeme, protože to tak ukazovali tady. Takže nám trochu vzalo vítr z plachet, když jsme zjistily, že to není úplně tak. 

Abych to zkrátila, začaly jsme loni v březnu, poslední ubrousek přilepila Tsveta o těchhle vánocích a na přestříkání bezbarvým lakem došlo až minulý týden, kdy se venku konečně udělalo hezky. 

Stromy a ptáčci, přesně v duchu pokoje našich holek, ve kterém to má být tak trochu jako venku. 

Při bližším prozkoumání je vidět, které ptáčky lepilo dítě a které dospělák,

 ale z dálky je to symfonie. A za ní kmen Kristinčina stromu na přání, který jsem, jak jste jistě poznali, vyrobila z washi pásek,

a v jehož stínu se báječně čte. Chtělo by se mi ukázat vám hned celý pokojík, ale všeho dočasu. Post o přestavbě pokoje pro hosty v pokoj pro holky už si pomalu sumíruju v hlavě. Přece jen tam do nedávna sídlila moje pracovna, takže je to pořád velmi citlivé téma.

Více tipů na makeover ikeáckého stupátka najdete zde.

Oboustranná šála pro Kristinku - Loop Scarf Tutorial

 

Ušít něco teplého je ve Frankfurtu skoro vždycky dobrý nápad. V Hessensku převažuje chladné a sychravé počasí celý rok a gumáky se tu považují za obuv vhodnou ke všemu. Poslední dobou mrzne míň a prší víc, což znamená, že jednou přijde jaro. Na jaro to bude vypadat tak do poloviny června, takže nákrčník Kristinka určitě užije.

Leden byl pro mě ve znamení dek, o kterých se rozepíšu příště a po kterých zbyla hromada fleecových odstřižků. Jeden z nich byl tak dlouhý, široký a krásně fialový, že ho byla škoda rozstříhat na vnitřky do taštiček. Vypadal jako šála, které něco chybí. 

Chvíli jsem se prohrabávala krabicí s látkama a hledala co. A pak jsem se pustila do výroby šály se sešitými konci, kterou jsem párkrát na někom viděla a chtěla jsem vyzkoušet, jestli je vyrobit ji tak snadné, jak to vypadá. A ono to byla taková brnkačka, že jsem hned spíchla ještě jednu, tentokrát ze zbytků po Kristinčině královském plášti, a vyfotila u toho postup.  Potřeba jsou jen 2 pruhy barevně sladěných látek 20 x 120 cm, špendlíky a šicí stroj.

 Když budete stříhat materiál, neděste se, pásy se zdají být děsně dlouhé, ale když se hotová šála omotá kolem krku, je to tak akorát. Materiál je nejlepší měkký a splývavý. Dobře vypadá, když je jedna strana z něčeho chlupatého, třeba z flanelu nebo fleecu (tahle zeleno červená šála má teplý díl z minky)  a druhá strana hladká.  Můžete použít úplet, bavlnu, ale klidně třeba hedvábí, nebo zkombinovat různé materiály. Nebojte se používat odstřižky a jeden z dílu sešít ze zbytků látek. Šála bude víc hravá a plastická. Hladký díl fialové šály je ze tří kusů různých látek. 

Pruhy po celé délce sešpendlete, delší strany sešijte a obentlujte. Tuhle červenou minku jsem musela obšít hned po nastříhání, protože sněžila po celé místnosti. Vznikne vám takováhle roura,

kterou obraťte vzhůru nohama a rozžehlete ji. 

Doporučuju žehlit z bavlněné strany. Kdo na fotce najde moje koleno, může rozžehlování vynechat.

Hladké konce šály přiložte lícem k sobě a sešpendlete je jako na obrázku.

Snažte se sešpendlit i kus chlupaté části. Čím více toho prošijete na stroji, tím méně toho budete nakonec muset zašít v ruce.

Když strany sešijete, šála je skoro hotová. Zbude malý otvor, který uzavřete v ruce jehlou a nití,

tramtadadáááá... a je to!

Tahle vypadá na modelce,

když už je večer,

modelka je unavená, ale snaží se nedat to najevo,

a pak jí seberou poníčka,

a tak se na všechno vykašle a jde ho zachránit!

Červeno-zelenou šálu můžete koupit tady.