Ná mém instagramu právě běží soutěž o 2 stahovací batůžky z anší dílny, a to až do 18.9. Stahovací batůžek je taková blbinka, bez které si už svůj život nedovedu představit. Nejen, že je multifunkční a poslouží jako kabelka, pytlík na sport nebo i sáček na špinavé prádlo při několikadenní přespávačce, ale taky nic neváží a zároveň toho docela dost unese a přežije, pokud ho teda nenarvete úplně k prasknutí a neservete mu dvakrát overlokem prošité stehy. I to už jsem totiž viděla.
Máme v obchodě 4 vzory v barvách našich zero waste sad na nákup bez obalu. Takový batůžek a zw sada spolu fungujou jako moc pěkný dárek pro někoho, koho máte rádi. Nejsem zrovna módní divoch a milovník výstřelků a sama chodím s modrobílým batohem dole na fotce, kdyby mi ale bylo znovu 20, určitě bych nosila batůžek s barevnou zeleninou, protože je výrazný. A něco o vás říká. Třebaže to s tím ovocem a zeleninou myslíte vážně, nebo že byste to s ním chtěli myslet vážně a potřebujete něco, co na vás párkrát denně vykoukne a připomene vám to, že jste dneska té zdravé stavě zatím tolik nedali, tak ať s tím raději bleskově něco děláte. A nebudete přitom muset kouknout na mobil.
Můj batůžek si často bere muž, protože má rád modrou, a taky syn, protože má ve věcech bordel a odchází většinou na poslední chvíli, a můj ukázněný batůžek visí spořádaně na svém háčku na dveřích a čeká, až se někam půjde, takže proč by syn něco složitě hledal, když beztak spěchá a po tom mém stačí jen sáhnout. A mně to nevadí, protože jsem nejšťastnější, když se věci používají a žijou si svým vlastním životem.
Stahovacích batůžků je všude mrtě, ale pokud doma ještě žádný nemáte a přáli byste si ho, můžete zapojit do soutěžě. Bacha, do slosování půjdou jenom hlasy tech, kteří budou hlasovat pod soutěžním příspěvkěm na instagramu, což je tento.
Jo a ještě jedna poznámka k tomu používání stahovacího batůžku jako pytle na špinavé prádlo - víte jaký nejgeniálnější pytel na prádlo jsem zatím kdy viděla? Povlak na polštář, který má kamarádka Eva dětem balí na tábor do kufru. Do povlaku dáte všechno! Jedním slovem geniální. Co vy, nemáte taky nějaký super tip? Jestli jo, tak sem s ním, takové tipy mě totiž baví nejvíc.
Nadpis jak ze sešitu Čtyřlístku, co? Ale všechno je jinak, to mě jenom takhle jednou zavolala Linda Bendová z České televize Ostrava, že už dlouho shánějí někoho, kdo by jim v živém vysílání navoskoval ubrousek, jestli bych jako nepřišla.
Původně jsem si myslela, že do studia vyšlu tatínka, našeho vrchního voskovače, který má televizi asi 30 minut od baráku, ale tatínek rezolutně odmítnul. A jako nechat si ujít živý vstup v televizním pořadu, na který se v mé sociální bublině skoro nikdo nedívá, takže míra ztrapnění je docela nízká, to se mi nechtělo. Už jsem toho v životě z nejrůznějších důvodů, kterým bezkonkurenčně vedl strach ze ztrapnění, odmítla fakt dost, a teď mi tak nějak přišlo, že už jsem vlastně docela stará a že těch nabídek k veřejnému znemožňování třeba už zas tolik nepřijde. Jo a taky jsem nechtěla před dětma a před mužem vypadat jako srab, člověk má zodpovědnosti a musí jít příkladem.
Termín, kdy se bude vysílat z Ostravy a kdy si já můžu vzít dovolenou a přiletět tak, abych byla v ČR v pátek, se rýsoval zhruba 6 měsíců od prvního telefonátu, takže jsem měla čas nechat nervozitu pěkně postupně rozvinout. Scénář jsem dostala tři dny před vysíláním a to jsem si to chtěla rovnou hodit, protože z jednoho čtyřminutového vstupu, který jsem měla nacvičený tak, že bych ho odrecitovala i pozpátku, byly tři živé vstupy, a to pětiminutové.
Se scénářem přišel i seznam otázek, a tak jsem zase formulovala a biflovala. Ono jít do televize je skoro jako jít ke zkouškám, akorát že v telce se můžete jen ztrapnit, zatímco u zkoušek vás ještě vyhodí, takže to pak celé musíte absolvovat znovu, což tady naštěstí nehrozilo.
Nejlepší byla maskérna. Zaprvé tam vedle mě seděl Přeučil, takže mi hned došlo, že o mě to dneska rozhodně nebude, což mi do duše vneslo jistý klid. Zadruhé mě tak krásně namalovali a načesali, že jsem zalitovala, že v Ostravě nemám trvalé bydliště a nemůžu si jít rovnou požádat o občanku nebo pas.
Samotné vstupy byly překvapivě v pohodě. Z odpovědí, které jsem se naučila nazpaměť, jsem použila jen jednu a půl, protože rozhovor se podivně zacyklil sám v sobě a mluvilo se pořád o tomtéž. Na fórky o tom, jak jsme se málem rozvedli, když manžel domů donesl hrozno v plastové vaničce, vůbec nedošlo, stejně jako na hlášku, že normálním rodičům vadí, že je v tom cukr, jenom tobě vadí, že to má obal! Tak se aspoň můžete zasmát teď.
Taky naštěstí neproběhlo "zmrznutí", což je fenomén provázející výstupy civilistů v živém vysílání. Jako přípravu na natáčení jsem si totiž pustila tenhle film a celou dobu jsem trnula, že ani neotevřu pusu.
Nakonec mi bylo líto, že je po všem. Paní Hrušková byla zvědavá a nadšená a moc mile se vyptávala a já jsem jí naložila, co jsem s sebou měla. Pak jsme se spolu všichni vyfotili a fajront, šlo se domu.
A ta jejich trouba, ta mi dala.
No však se podívejte sami, jaká to byla sranda. A kdybyste podle mého návodu zkoušeli voskovat a něco vám nešlo, tak piště do komentářů nebo se podívejte na můj Instagram @voskovane_ubrousky, taky se to tam řeší.
Máme hromadu krásných fotek naší nové jarní kolekce ubrousků voskovaných včelím voskem. Tolik se mi líbí, že vám je sem musím rovnou všechny pověsit.
V únoru to bylo půl roku, co jsem na Jánošíkových dnech v Těrchové koupila svůj první bloček včelího vosku, abych si vyrobila voskovaný pytlík na svačinu.
Ti, co sem chodí, ví, že z pytlíků nakonec byly košíky na kosmetiku (dodnes mají čestné místo u nás v holčičí koupelně) a že mě to stálo několik pokusů a omylů, než jsem zjistila, že svačina se nejlépe balí do ubrousku.
Samozřejmě si je u nás můžete i koupit, protože sezóna dlouhých procházek, svačin v batohu a pikniků u řeky se bllíží a člověk by na ni měl být dobře připraven!
Na Fleru jsou na výběr poslední kusy z podzimních a vánočních vzorů. Všechny nové vzory jsou z velice kvalitní bio bavlny vyrobené v Japonsku a dají se objednat jenom přes Etsy.
Pokud máte zájem, nenechte se odradit angličtinou, vbírejte a nakupujte. Alternativně můžete poslat závaznou objednávku na bagme@bagme.net a Evča, která se o celé Bag Me neuvěřitelně dobře stará a která všechny ubrousky vlastnoručně navoskovala, vám všechno potřebné pošle mejlem.
V nabídce je znovu i náš doposud zatím nejpopulárnější vzor, a to ten s mráčkama a deštěm. Pokud netušíte, k čemu přesně by vám takový ubrousek byl dobrý, tak vězte, že
- k zabalení obloženého chleba, rohlíku a dalších potravin
- k přikrytí misky s jídlem nebo otevřené sklenice
- k uchování parmazánu v ledničce
- k zabalení mýdla do kosmetické tašky
- dá se poskládat do kornoutku a použít jako pohárek na vodu
- dá se použít jako talíř
Voskování včelím voskem je tradiční stará technika a takto ošetřené plátno se k uchovávání potravin používalo věky. V závislosti na tom, co do ubrousku budete dávat, jak často přijde do kontaktu s vodou a jak s ním budete celkově zacházet vám jeden ubrousek vydrží minimálně 3 měsíce nebo klidně i celý rok.
Když se mírně ošoupe, začne se třepit nebo se z něj začne odlupovat vosk, stačí ho přežehlit přes pečící papír a zastřihnout mu okraje. Při větším poškození je možné ubrousek převoskovat a jede se vesele dál.
U nás doma je už půl roku téměř denně používáme a podařilo se nám díky nim zredukovat značnou část svačinového odpadu. Kdo chodí ke mě na instagram, ten ví, že se mi dostal do ruky výrobek vermontské firmy Bee's Wrap, která jako jedna z málla na svět vyrábí voskované ubrousky ve velkém v různých provedeních. Jejich ubrousek jsem otestovala srovnala s tím naším a brzy tady na blogu sepíšu výsledky svého bádání (to brzy, prosím, berte s rezervou).
Začínám novoroční fotkou, kterou jsem vám tady ani neukázala, protože nebylo kdy. Chybí na ní Leuška, zdálo by se, že nás fotí, ale není to tak, fotila samospoušť, Leuška se prostě fotit nechtěla.
Tady na blogu to vypadá tak na jeden post měsíčně, takže jestli byste mě rádi ve větší frekvenci, sledujte me na instagramu, tam postuju skoro denně a většinou přihodím i pár něžných slůvek. Ne že bych najednou nezažívala nic blogově zaznamenáníhodného nebo že by mi se mi v hlavě přestaly líhnout věty, jen jaksi není kdy je zapsat. Na psaní potřebuju mít hotovo a mít aspoň třicet minut ticha a to se od té doby, co pracuju, prostě nedá zařídit. Potřebujou mě děti, hlavně ty dvě velké. Leuška bere všechno se samozřejmostí batolete, Andrej s Kikou si ale asi mysleli, že to bude jako s fesťákem, že budu měsíc makat, a pak budu zase k dispozici vždy a za všech okolností, a teď jim teprve došlo, že moje práce je napořád. Že se budou párkát v týdnu vracet do prázdného bytu. Myslím, že to nebude tak dlouho trvat a všimnou si, že prázdný byt má spoustu výhod :)
Můj život se zrychil a rozšířil o momenty, kdy jsem sama jinde než v kuchyni nebo ve sweatshopu a to mi dělá moc dobře. Líbí se mi moje práce. Líbí se mi každý den dělat ve svém tempu nerušeně a soustředěně něco, co je druhým prospěšné. Líbí se mi, že se cestou z práce můžu někde stavit, něco si dát a pak to nemuset nechat dětem. Líbí se mi být sama za sebe, být ta paní z labu, o které nikdo nic neví. Nebýt doma ale taky znamená, že se neudělá spousta věcí. V takových momentech se říká, ó, kdyby jen měl den o pár hodin navíc, ale to je blbost, protože i kdyby je měl, určitě bych je něchtěla strávit domácími pracemi. Mně by zachránil spíš kouzelný prsten z Arabely. S tím souvisí i fakt, že nevěnuju tolik úsilí zero waste nakupování a nosím domů víc balených potravin, než bych chtěla. Někdy si říkám, že kdyby mě někdo vyfotil, jak nakupuju, celé Bag Me by šlo do kytek :)
Pořád se nám ovšem daří stoprocentně se vyhýbat jakýmkoliv sáčkům jak na pečivo, tak na ovoce a zeleninu, a taky plastovou tašku jsme domů nedonesli víc než půl roku. Zero Waste sada je prostě super, mám teď dvě, jednu v autě a druhou v batohu. Moje druhá sada je černobílá z naší limitované edice Black and White, podařilo se nám totiž ukořistit poslední kus černobílé zeleninové látky v místní Ikee, látka už je stažená z prodeje víc než rok, ale ukecala jsem paní prodavačku, aby mi prodala neprodejný vzorek.
Evča po mně Bag Me převzala s totálním nasazením a vyrábí ještě hezčí sady na nákup, než jsem šila já. Černobílé taštičky prodáváme jenom na Etsy, je jich málo a nějak nedávalo smysl vystavovat je i na Fleru, ale kdybyste jednu chtěli, klidně napište, ještě jich pár máme.
Co se kosmetiky týče, objednala jsem si další várku od Hanky ze Zlatobýlu, to znamená tuhé tělové máslo, mýdlo a antiperspirant.
To je on. Vypadá trochu jako zmrzlina, žejo? Je trochu jiný, než byl v prvním balíčku, ale to se mi vlastně taky líbí, protože je vidět, že to není žádná masovka a že to prostě Hanka míchá doma stejně jako já doma šiju. I její kosmetika je kažý kus originál.
Olej na obličej není můj, ale maminčin, otestovala jsem ho o Vánocích vyfotila ho hlavně kvůli tomu flakonku, flakonků s kapátkem jsou tady ve Frankfurtu momentálně plné výlohy, takže asi nejsem jediná, kdo ujíždí na skleněných baleních. K objednávce jsem dostala jako dárek odličovací olej, který je taky boží, tyhle výrobky mi prostě fakt sedly.
S čím jsem se ale nesžila je mytí zubů bez zubní pasty a používání mýdla ve sprše. Po umytí mýdlem mám pocit, že jsem se vyprala v pračce na 90 a totálně jsem se scvrkla, takže jsem zpět u sprchového gelu. Vycházím z toho, že být na cestě k zero waste neznamená trápit se, kór u věcí, které jsou čisté blaho, což sprchování prostě je. Totéž se u mě vztahuje na mytí zubů. Pasta je pasta, jen kartáčky nově kupuju dřevěné a jsem z nich nadšená, bála jsem se, že budou plesnivět a že se rychle vychechlají, ale vydrží toho naopak mnohem víc než ty, které jsem používala předtím. Jen u nás v drogerce došly, tak doufám, že je brzy naskladní. Pokud vás zajímá mytí vlasů, shrnuju to pro Lukre, která se ptala, dole v komentářích :)
Obrovských změn došel můj kapsulový šatník, ale to je na zvláštní post, který se mi snad podaří nafotit a sepsat. Místo 3 kusů jsem dokoupila věcí rovnou 8 a letělo jich taky hodně. Podařilo se mi vyhnout se naprosto všem řetězcům, nakoupit vše v malých krámcích, které provozují jejich majitelé, a ještě stále mám ze svých nákupů radost.
A radost mám i z toho, že jsem se po opravdu dlouhé době včera dostali na rande. Šli jsme na La La Land. Nic jsem o filmu nechtěla vědět, abych si nepřivodila zklamané očekávání, protože na to jsem specialista, a tak vám o něm taky nic neřeknu, jen to, ať si na něj taky zajdete. Má úžasnou hudbu, celý den si zpívám:
Teď si jdu sjet pár videí s Ryanem Goslingem (málem jsem zapomněla, jak jsem z něho hotová) a jdu do hajan. Dobrou noc a díky za přízeň!
To by mě taky docela zajímalo. Původně jsem si myslela, že až bude mateřská u konce, Bag Me nechám tak nějak dodýchat a budu tady psát o něčem jiném, třeba o práci (asi jste pořádně napjatí, co že to budu dělat, žejo?), sthla se ale taková smšť zájmu, že by bylo vyloženě nezodpovědné vůči všem těm milým zerowaste sad chtivým zákazníkům nechat to jen tak vyhnít. Jedno youtube video a taková paseka. Nechala jsem se úplně zahltit, popletla jsem lidem obálky, poslala špatné zboží, tu něco chybělo, tam něco přebývalo, prodala jsem jednu věc dvakrát a obecně udělala spoustu přešlapů ze spěchu. Hlavně jsem si teda uvědomila, že jsem v Bag Me udělala všechny chyby, které vyčíslujou v příručkách, jak úspěšně podnikat. Neměla jsem jasnou vizi, bála jsem se investovat a dělala jsem zarputile všechno sama, a když zájem přesáhl mé možnosti, prostě jsem na chvíli zavřela krám.
Vize si mě naštěstí našla sama. K tomu jsem přemluvila kámošku Evu, která na gymplu seděla přede mnou, mládí jsme spolu prochodily s batohama ve skautu a navrch je obchodnice tělem i duší, aby mi pomohla. Přikázala mi obchod zase hned otevřít, splašila další kámošky, které nám pomáhají šít, abychom nemuseli odmítat objednávky, a teď vymyslela, jak se všechno přesune z Frankfurtu do Ostravy, abych se mohla v klidu soustředit na novou práci. Jojo, jak říkal kdysi Paroubek, ve dvou se to lépe táhne. Mám z toho velikou radost, při každé další objednávce mi poskočí srdce. Díky Eviným opatřením se nemusím pořád hrbit v dílně, ale můžu si nadále hrát s voskem, protože voskované ubrousky mě momentálně baví nejvíc, a jestli na ně máte zálusk, koukejte průběžně do obchodu, pracuju na nových vzorech.
A jinak se, jak vidíte na fotkách, samozřejmě chystáme na vánoce. Byly jsme s holkama jako každý rok o víkendu péct v krásné chalupě Peckův mlýn. Měla jsem problém dojet, protože paní majitelka si při popisu cesty spletla pravou a levou stranu, takže jsem jezdila tam a zpátky mezi vesnicemi Úterý a Krsy a hledala odbočku. Jinak dokonalost, jsme po těch letech fakt sehraná manufaktura, jen byl víkend moc krátký a mám pocit, že jsme si nic neřekly. Příští rok by to chtělo jet už od čtvrtka.
Taška na fotce je pro jednu známou, objednala si ji na uchovávání toaleťáků a kuchyňských utěrek, prý je do ní nastrká a pověsí ji do skříně. Dobrý nápad. Mě by se taková taška hodila taky na toaleťák, mohla bych ho do ní na chalupě v sámošce nakoupit bezobalově 12 rolí, pořád tam totiž vedou kusový Harmasan. Ale neudělám to. O prázdninách jsem se Harmasanem pořádně zásobila a rodina si stěžovala, že je bolí zadečky. Tuhle mi psala Jana z Czech Zero Waste, že by ji zajímalo, jaké to je snažít se žít zerowaste s rodinou. Jani, je to peklo :)
Mimochodem, kniha Zero Waste Home vyšla česky pod titulem Domácnost bez odpadu, takže jestli mezi vámi a cestou k zw stála jenom jazyková bariéra, můžete ještě honem napsat Ježíškovi. Koupíte ji zde. Hezký den všem.
Tolik jsem se pro ně nadchla, že jsem jich navoskovala 50. Zničila jsem u toho struhadlo a namohla si rameno, ale hrozně jsem chtěla mít na trhu nový zerowaste produkt, protože touhla zatočit se zbytečným odpadem visí ve vzduchu a sady sáčků na nákup jsou mým bezkonkurenčně nejprodávanějším zbožím.
Tady si je můžete prohlédnout pěkně v akci.
Nosím je sama, dávám je dětem do svačin, balíme do nich sýry v lednici a když se srolují do kornoutku, poslouží jako sáček. Už se mi i stalo, že jsem ubrousek poskládala do origami kelímku a pila z něj :)
Je potřeba počítat s tím, že docela rychle chytnou patinu a že změní barvu v místě ohybů. Je lepší chovat se k nim šetrně a dbát na to, aby se neskládaly pořád na tomtéž místě. Jinak ale nenačichávají, a to ani zmíněným sýrem. Po použití je buď ometu smetáčkem nebo otřu vlhkým hadříkem. V případě nutnosti ubrousek přežije i tekoucí vodu a mýdlo, příliš časté "praní" ale nemůžu doporučit.
Líbí se mi, jak jsou barevné.
Líbí se mi, jak voní.
Líbí se mi, jak jsou tuhé, když je vyndám z vymrzlého batohu, a jak zvláční, když je zahřeju v ruce.
Co po trhu zbylo jsem nahrála na Fler, ale protože na fotkách byly moje kontaktní údaje, což je proti pravidlům Fleru, Fler šerif ubrousky smazal. Nahrála jsem znovu ty, ke kterým mám fotku bez vizitky, pár se prodalo a zbyly jenom dva druhy. Další vzory najdete u mě na Etsy, kam budu postupně vkládat další. Pokud neumíte anglicky nebo se tam nechcete registrovat a ubrousek byste přesto chtěli, napište mi email a domluvíme se.
A pro soutěživce připomínám, že zbývají jen tři dny do konce soutěže o Barnabáškovy knihy, jeden vítěz bere vše, tak jestli jste se ještě nezapojili, máte možnost!
Nějak s tím voskováním nemůžu přestat. Respektive, právě jsem s ním na moment přestala, protože mi došel vosk a sehnat včelí vosk za rozumnou cenu v Německu je docela záhul, ale dokud jsem vosk ještě měla, vymyslela jsem si další voskovací projekt, abych vyzkoušela voskování směsí vosku a parafinu.
Trošku jsem se inspirovala tím, co dělá Magda v Mags Bags - chtěla jsem vyrobit něco, co nahradí igelitové sáčky a kousky alobalu, do kterých balím dětem do svačin domáci müsli tyčinky, oříšky, rozinky a občasnou sladkůstku, a co bude navoskované včelím voskem.
Chtěla jsem něco opravdu malého, co si strčím do kapsy, když půjdu s Leuškou na hřiště a z čeho si budu uzobávat i já. Nechtěla jsem zapínání, ale zároveň bych byla nerada, kdyby se obsah vysypával.
Poradila jsem se s Pinteresem a zvolila čtvercovou kapsu s pevným překlopem. Moje je 15 x 15 cm.
Je velká tak akorát na dvě tyčinky, hrst oříšků nebo gumových medvídků.
Včelí vosk jsem měla ještě ze Slovenska, jako druhou přísadu jsem použila okrojky z parafinové svíčky, která teď mimochodem mnohem lépe hoří :)
Nakrájela jsem obojího po šálku, směs roztopila ve vodní lázni a na látku nanášela štětcem.
Směs je mnohem hustší než emulze s terpentýnem a olejem, takže se člověk musí soustředit na to, aby vosku nedal moc. Když se to přežene, voskovaný předmět totálně ztuhne, což se určitě někdy hodí, ne ale u věcí, u kterých se vyžaduje jistá pružnost. První dvě kapsičky jsem navoskovala tak důkladně, že už klopu nikdy neotevřu :)
S fénem jsme si příliš nesedli, a tak jsem kapsičky šoupla do trouby s tím, že když to nepůjde, půjdeme holt fénovat.
To naštěstí nebylo potřeba, protože vosk se v troubě krásně rozpustil a docela rovnoměrně se do vpil do svrchní vrstvy i do podšívky.
Dělala jsem si trochu starosti s tím, aby dobrůtky nechytaly voskovou chuť nebo nevlhly, ale nic z toho se neděje. Nechala jsem medvědy i oříšky v pytlíčkách týden a byla jsem překvapená, že vůbec nezměnili chuť ani konzistenci.
Jediný problém je v tom, že po navoskování se trošku hůř otvírají a zavírají, takže pokud nemusím, nechám kapsičky otevřené. Jestli se pustíte do něčeho podobného, poradila bych vám neudělat překlop 8 centimetrový, ale třeba jen 4, anebo ho vůbec nevšít do švu a nechat volně. Vosk zajistí, že se po přiklopení nebude samovolně otevírat.
Kdybych měla srovnat tři voskovací metody, které jsem zatím vyzkoušela, dopadlo by to asi takhle:
Každá má něco do sebe a je vhodná pro něco jiného.
Metoda s voskem a parafínem, o které je tento příspěvek, je snadná, dostupná a zdaleka nejlevnější a pokud si chcete navoskovat něco většího, třeba nákupní tašku nebo koš na zeleninu, zvolte bych právě ji. Dobře zpevňuje, není cítit a lehce se s ní pracuje.
Čistý včelí voskse dobře hodí na ubrousky, kapsičky a další drobné předměty, které budou v přímém styku s potravinami.
Emulze s olejem a terpentýnem je zážitek pro náročnější a hodí se zejména pro údržbové projekty, jako je voskování nábytku, impregnace obuvi nebo oblečení.
Nastudovala jsem si, že plátno lze před / při voskování jemně ošetřit lněným nebo jojobovým olejem, aby ubrousky byly pružnější. Někteří voskovací entuziasti plátno ve voskové lázni přímou koupou a já mám touhu to všechno zkusit. Až seženu vosk a trochu času, podniknu další experimenty a podám krátké hlášení.
