Proč k vosku přidávat pryskyřici?

Kdo ke mně na blog chodí delší dobu, možná si pamatuje, že na začátku naší voskovací cesty (ano, to byly ty šílené momenty, kdy jsem se voskovací směs snažila do látky zafénovat a místo kokosového oleje jsem směs zjemňovala fermeží) jsem se řídila tím, že včelí vosk na výrobu voskovaného ubrousku bohatě stačí a že není nutné zatěžovat se sháněním pryskyřice a experimentovat s oleji. Svou domněnku jsem ověřila pokusem, kdy jsem si koupila originální Bee's Wrap, nějakou dobu jsem oba ubrousky používala a nakonec shrnula své poznatky do článku, který najdete tady. Po pěti letech používání voskovaných ubrousků ale prohlašuju, že ubrousky s pryskyřicí jsou lepší. Jsou trvanlivější a lépe odpovídají tomu, jak chci věci používat.  Práce s pryskyřicí má i svá negativa, zvlášť pokud chcete ubrousky vyrábět na prodej, protože pryskyřice něco stojí a taky do hry vstupuje další surovina, která by měla být certifikovaná pro styk s potravinami (o certifikaci chystám samostnatný článek), ale podle mě se to vyplatí a má to velký smysl.

Čas jsou peníze

Je potřeba si říct, proč voskované ubrousky člověk vůbec vyrábí a používá. Mně jde hlavně o to, snížit spotřebu obalových materiálů v domácnosti. Nevím, jakou zkušenost jste udělali vy, ale pro mě pořád zůstává pravdou, že z hlediska úspory času a celkové efektivity provozu pětičlenné rodiny s oběma rodiči pracujícími na plný úvazek, jsou věci na jedno použití - a teď mě klidně ukřižujte - nepřekonatelné. Na stupně vítězů bych je postavila v pořadí 1) papírové utěrky 2)  alobal/fólie, 3) ziplockový sáček. Tito neekologičtí pomocníci vám nepřidají žádný úkol navíc, tedy pokud jste dobře zorganizovaní, máte jich doma stále velkou zásobu a členové rodiny jsou dobře vycepovaní. Taková neekologicky zabalená svačina do školy, jejíž obaly i se zbytky jedlíci hned po konzumaci odloží do odpadkového koše mimo domov, po sobě nezanechá žádné stopy a při přípravě jídla na další den není třeba nic hledat, vysypávat, vyškrabávat, omývat, sušit, ani se rozčilovat, že děcko krabičku na jídlo nebo jiný znovupoužitelný obal zase někde ztratilo. 

Z hlediska tvorby odpadu je ale taková pětičlenná rodina, jejíž členové se denně stravují mimo domov, taky dost efektivní, kdo má chabou představivost, tomu sem dám fotku ze série Grega Segala Seven Days of Garbage, ve které se členové různých domácností nechali vyfotit v odpadcích, které sami vyprodukovali za týden. 

Ano, hledání alternativ skutečně je na místě, je to sice místy opruz a častožrout, ale tak to prostě někdy je. A tak se dostáváme k tomu, proč do voskovaných ubrousků přidávat pryskyřici a olej. Ubrousek s voskem totiž taky chleba dobře zabalí a funguje víceméně úplně stejně dobře jako ubrousek se směsí. Velkým problémem je ale jeho životnost a vím, o čem mluvím. Ubrousek s voskem, u kterého byl navíc špatně zvolený odstín látky, je na vyhození kolikrát i za měsíc, zatímco tmavší, vzorovaný ubrousek s pryskyřicí vydrží pěkný i funkční několik let. 

Prasklinky, drolení, barevné změny

Různé vosky mají různou teplotu tání a včelí vosk ji má poměrně nízkou. Povolí už při teplotě kolem 35 stupňů a taje při 65. Představte si,  že je ubrousek například přes noc v lednici, a následně přes den v horkém batohu cestou na výlet.  Změny teplot přispívají k tomu, že se v místech, kde je ubrousek poskládaný, začnou při manipulaci tvořit drobné prasklinky a vosk se začne pomalu ale jistě odlupovat.  Na fotce je to hezky vidět. 

Na místech s porušenou vrstvou vosku se také poměrně rychle začnou objevovat skvrnky od potravin, což je dobře vidět na světlém ubrousku. Ubrousek sice funguje dál, ale už není tak hezký, a po nějakých 6 - 12 měsících vypadá tak, že člověk ani nemá chuť ho oživovat nebo převoskovávat, kór když je to například ubrousek pro dítě, které v něm má nosit svačinu do školy. To ho človek raději rovnou nastříhá a hodí do kompostu (ubrousek, ne dítě).

Ubrousek se dá takzvaně převoskovat a celistvost vrstvy vosku se dá obnovit tak, že ubrousek strčíte na plechu s pečícím papírem do trouby a zahřejete na 100 stupňů, případně ho před strčením do touby můžete posypat čerstvým nastrouhaným voskem. To se vám ale chce tak jednou ročně, a ne po objevení jedné malé prasklinky nebo několika flíčků.

A tady pomůže pryskyřice

Pryskyřice má podstatně vyšší bod tání než vosk a obecně mnohem méně reaguje na změny teploty. Vosk se díky ní zpevní a stane se stabilnějším a teplu odolnějším. Pokud ho myjete v teplé vodě, ani se nehne a nezačne se drolit, protože lepivá a tvrdá pryskyřice ho drží a nepustí. Její lepivost taky zajístí, že jsou ubrousky přilnavější a výborně drží jak na nádobách, tak samy na sobě. 
Na obrázku vidíte ubrousek používaný zhruba stejně dlouho jako ubrousky na předešlých fotkách, který nebyl nikdy převoskovaný a používám ho několikrát týdně. Sklady jsou na něm taky patrné, ale jsou pružné a nic se z nich nedrolí. 

Jakou pryskyřici použít

Pryskyřice neboli smůla je něco jako krev, která vytryskne ze dřeva, pokud se stromu poškodí kůra. Pryskyřice ránu zalepí a zabrání tak, aby se pod kůru dostalo něco, co tam nemá co dělat, třeba kůrovec :) Když úplně ztvrdne, stane se z ní jantar.  Produkují ji všechny dřeviny, do voskovacích směsí se ale přidává pryskyřice z borovice. Někdy se jí říká burgundská smůla a  používá se také v léčitelství, jako kadidlo nebo jako kalafuna k ošetření smyčců. Borovicová pryskyřice má pro výrobu voskovací směsi tu správnou tvrdost, rozpustnost, kyselost, barevnost i aromatické vlastnosti a protože se různé druhy borovic v Evropě hodně vyskytují, je i dobře dostupná. 

Často se mě na zdroje pryskyřice ptáte v domnění, že mám nějaký tajný zdroj, ale vězte, že jsme hobby provoz s velice malým  odběrem zboží a tedy i malým objemem výroby. Pryskyřici kupujeme úplně neekonomicky ze maloobchodní ceny v německých prodejnách s ezoterikou nebo v bylinkářstvích, v minulosti jsme nakoupili třeba na eBay či na Amazonu. Výhodou nákupu v kořenářských  obchodech je, že je pryskyřice atestovaná německým Cechem bylinkářů a kořenářů, takže se ji člověk nemusí bát použít na výrobek, který má přijít do styku s jídlem. My momentálně pracujeme se zbytkovým práškem a odlomky z burgundské pryskyřice, který zbyl po prodeji větších kusů smůly (prodává se např. jako kadidlo).  Pokud si pryskyřici chcete vyzkoušet, ale nechcete moc investovat do hledání zdroje, několik sáčků najdete i u nás na Fleru. Jde o pryskyřici nahoře na fotce. Vězte, že s ní momentálně pracujeme taky, takže je ozkoušená a nejde o žádného zajíce v pytli. 

Ovšem jestli jste, stejně jako já, opravdový diy maniak, můžete si pryskyřici nasbírat a vyčistit doma. Dělala jsem to, jde to a chystám o tom článek.

Na fotce vidíte borovou pryskyřice v surovém stavu vlastnoručně nasbíranou loni v jižní Francii a krom toho, že opravdu úžasně voní, je plná vzpomínek na dobu, kdy jsme si bez roušek jezdili sem tam a pobíhali po plážích...

A prosímvás, sbírejte jen pryskyřici z borovice, zkoušela jsem vyrábět směs i ze smrkové smůly a skutečně to nejde, má jiné složení a jinou teplotu tání, ve vosku se škvaří, nechává na látce šmouhy a ubrousky jsou nepříjemně cítit. 

Proč nesmí chybět olej!

Pokud do pryskyřice jdete, nesmíte zapomenout na olej. Pryskyřice má tu vlastnost, že je pevná až moc a ubrousky navoskované voskem s pryskyřicí jsou příliš tuhé a nepoddajné. Taková skoro prkénka. Proto je ve směsi olej, který tvrdost zmírní a ubrousek zpružní. Co se výběru olejů týče, nevyzkoušela jsem jich moc a necítím se být povolána k tomu o nich nějak sáhodlouze psát. Výrobci ubrousků většinou pracují s jojobovým olejem, mně přišel příliš exotický a nedostupný, takže jsem ho experimentálně nahradila  kokosovým olejem z Alnatury, u kterého jsem zůstala dodnes. Narozdíl od jojobového oleje má specifickou vůni, ta ale z voskovací směsi rychle vyprchá  a hotové ubrousky voní krásně lesem a medem.

Kdyby vás k tématu ještě neco zajímalo, pište do komentářů nebo mejl, jak budu moct, odpovím.