DIY Fabric Labels - 10 Days Old Post

Než jsem začala prodávat, dlouho jsem řešila, kde si nechám vyrobit nášivky, aby byly bavlněné a zároveň ne moc drahé. Líbilo se mi několik etiket různých prodejců, které jsem oslovila, ale všichni mě buď odbyli s tím, že si obchodní tajemství raději nechají pro sebe, anebo se vůbec neozvali.  Ti druzí jsou na tom líp, protože si můžu myslet, že jim můj email spadl do spamu. Ty první nechápu. To se bojí, že jim ukradnu celou firmu, když si nechám vyrobit štítky ve stejné dílně jako oni? Strach z toho, že někomu někdo sebere know how, prolézá celým českým hand made netem a tučně proložené výkřiky "Nekopírujte prosím, ctěte autorství!" pod obalama na papuče a taškama, které ušijete snadno podle bezplatného návodu z internetu, ve mně jenom prohlubují touhu nasdílet na blogu všechno a hned. 

Začnu tím, jak jsem vyřešila nášivky. Ukázalo se, že nejlevnější bude, když si je vyrobím sama. Zvažovala jsem tisk na látku z počítače, o kterém kdysi psala Laurraine z Patchwork Pottery, nemám ale ráda keprovku a vůbec se mi nechtělo shánět speciální fólii a barevný toner a celkově mi to přišlo moc komplikované.  Nakonec jsem se dočetla o permanentních inkoustech na textil značky Fabrico. (Prodávají se také pod názvem Versa Craft.) Tiskárnička je dodnes má nejoblíbenější kancelářská potřeba, takže bylo víceméně rozhodnuto.  

Koupila jsem fialovou a černou podušku a sadu silikonových 3mm razítek.

Tisk jsem nejprve zkoušela na papír. Je docela těžké mít text pěkně plynulý, když razíte každé písmenko jednotlivě, při výrobě 100 nášivek bych se navíc asi urazítkovala k smrti a to má Bag Me jenom 5 písmen. Bylo potřeba shluknout je do jednoho nepohyblivého celku. Volba padla na izolepu. Od té doby, co jsem v Americe viděla, jak všestranně ji lze používat, máme doma izolepy vždycky hodně a v různých šířích.

Lucky me.

Volné šesté místo by deformovalo tvar celého razítka, takže jsem ho vyplnila Q, o kterém jsem usoudila, že ho nebudu nikdy potřebovat, a měla jsem pravdu. Časem se ovšem ukázalo, že se objednávají výhradně nápisy s A, E, M, G nebo B, takže jsem si stejně pořídila druhou sadu razítek. 

Otázka byla, z čeho budou vlastní štítky. Na každé látce se inkoust chová jinak, a tak jsem zkoušela a zkoušela, až jsem se rozhodla pro béžovou bavlnu z Ikey, na které zejména černý tisk vypadá fakt dobře. 

Ještě nenařezanou látku jsem podžehlila vlizelínem, protože látka je tkaná docela řídce a pod nášivkou by později mohla prosvítat podkladová látka,  a na podložce ji nařezala na pruhy vysoké 4 cm. 

Aby barva byla opravdu permanentní, je potřeba natištěné přežehlit podle návodu na barvě. A potom už jen šmik, šmik, šmik a je to. Tohle jsou mé nové nůžky, Koupila jsem je před pár měsíci u Stoklasy a naštvalo mě, že jsou čínské. Nevím, proč mě vždycky vytočí, když zjistím, že je něco z Číny. Ale stříhat stříhají fakt dobře.

Zbývá jen nášivky poskládat pěkně na hromádku a uskladnit je třeba ve sklenici nebo krabičce po babičce, ve které je mívám já. Říkám si, že bych ji sem taky mohla vyfotit, abych ji zvěčnila, ale jsem na chalupě a krabička je doma. Třeba příště. 

A takhle vypadá hotová a zik zakem přišitá etiketa. Až na kovové součásti jsou mé výrobky skutečně hand made!