Poměr vosku, pryskyřice a oleje a výroba voskovací směsi

Jestli si o něco opravdu hodně píšete, tak o poměr vosku, pryskyřice a oleje při přípravě voskovací směsi.

Jak už jsem mnohým z vás odpověděla v mejlu nebo ve zprávě, nejsem člověk přesných návodů a věta "Nemusíš přesně, stačí přibližně" z filmu Nuda v Brně je jak ušitá na mě. První člověk, který ze mě doloval, jak to na gram přesně dělám, byl můj tatínek, když jsem se vracela do práce a on za mě voskování přebíral, a já jsem ho - chemického inženýra, který i suroviny na salát krájí podle pravítka a ingredience do zálivky odměřuje pipetou, ničila údaji jako "do oka", "do zhoustnutí", "podle konzistence". Abych to zkrátila, nakonec jsem si pořídila odměrku, váhu a notýsek a údaje o množstvích zaznamenala v gramech. Jako vždy uvádím dopředu, že tento postup funguje nám a že to není zaručený návod, se kterým budete všichni spokojeni. Pryskyřice je například velmi aromatická a lepivá a každému nevyhovuje, když je jí ve směsi hodně. Každá surovina je pokaždé trochu jiná, jde o přírodní složky, které se sbírají sezóně a jejich přesné složení je odvislé o počasí v roce sběru. Voskování ubrousků samo o sobě je docela alchymie a údaje o poměrech berte jako orientační. Každá nová várka směsi, kterou připravujem, je individuální a stává se, že přidáme víc vosku nebo oleje, aby byla konzistence a barva podle našich představ.  (Kdyby někoho zajímal fotopostup na výrobu většího množství voskovací směsi, najdete ho u mě na instagramu mezi uloženými stories).

Můj poměr: 

vosk 55-60%

pryskyřice 35%

olej 5-10%

Příklad ze života: na 1 kilo hotové směsi

vosk 550 g

pryskyřice 350g

olej 100 g

Je důležité mít na paměti, že vosk je hlavní složkou a nemělo by ho nikdy být míň než polovina. Pryskyřice dává ubrouskům lepivost a stabilizuje vosk v látce. Já lepivé ubrousky miluju ze všeho nejvíc, pokud ale máte raději vůni vosku a lepivosti vám stačí jen kapka, můžete na úkor pryskyřice podíl vosku zvýšit.

  Olej ubrousky zvláčňuje, aby nebyly tuhé a nepoddajné a nelámaly se. Díky oleji se bude s ubrouskem dobře manipulovat, i když ho právě vytáhnete třeba z lednice.  Pokud ale žijete ve Spojených arabských emirátech a chcete ubrousky nosit hlavně na výlety s velbloudy, můžete oleje  ubrat, protože by ubrousku v horku díky oleji povolily až moc. Vysoký podíl oleje v ubrouscích taky může způsobovat plesnivění, což se stává hlavně u pytlů na pečivo, pokud se v nich opakovaně zapařujou drobky. 

Prostě, jak říkám, je to alchymie a je dobré odrazit se od středového poměru 55:35:10 a zkoušet, co vám samotným nejlíp vyhovuje. 

A jak vlastně vosk, pryskyřici a olej do plátna ve správném poměru dostat? Nejlepší je roztopit vosk ve vodní lázni a další suroviny do něj postuponě přimíchávat. Nejprve pryskyřici a nakonec olej.

Já vše dělám ve starém mlíkači s dvojitým dnem, který jsem sehnala za hubičku na blešáku, na youtube jsem ale viděla frajery, kteří směsi připravují ve starém elektrickém hrnci na pomalé vaření (kdybyste to chtěli googlovat, anglicky se tomu říká crock pot). Pryskyřice, jakou vidíte tady nahoře na fotce a se kterou jsme pracovali na začátku našich pokusů, se ve vosku rozpouští pomalu a je dobré ji nejprve roztlouct v hmoždíři, nebo si koupit pryskyřici už nadrcenou, práškovou. O pryskyřici píšu hodně podrobně zde, pokud vás téma zajímá, rozhodně doporučuju přečíst. 

K samotnému voskování používáme metodu nanášení štětcem a zapékání v troubě. Videonávod nemám, ale můžete si pustit záznam z Dobrého rána, kde jsem ubrousky přesně touhle metodou voskovala naživo, nebo projet youtube, návodů jsou tam mraky.  Pryskyřici i vosk můžete obvykle koupit u nás na Fleru, momentálně jsme dost vybrakovaní, protože chceme používat jen osvědčené zdroje a jak se nedá svobodně jezdit přes hranice, nemáme si jak předávat suroviny od našich ověřených dodavatelů. Ale až bude zase líp, oboje určite naskladníme. Tak to by asi bylo k tématu všechno. Kdybch nezodpověděla nějakou vaši všetečnou otázku v textu, klidně mi napište, až se k tomu dostanu, článek doplním. 

Sběr a čištění pryskyřice v domácích podmínkách

 Kdyby vás taky přepadla touhla hrát si na středověk, kdy se roztopenou smůlou léčilo i mučilo, třeba vám k něčemu bude postup, jak pryskyřici sbírám a zpracovávám já. K voskování se nejlépe hodí pryskyřice ze statných borovic čeledi Pinaceae, které v českých luzích a hájích člověk příliš často nepotká. Borovicím se ale výborně daří v zemích jako je Francie, Portugasko či USA, což jsou spolu s Čínou jedni z hlavních vývozců pryskyřice ve světě. Člověk by žasnul, v čem všem pryskyřici najdete, netušila jsem, že je třeba i v náplastech. Na dovolené jak ve Francii, tak v USA se mi podařilo najít a nasbírat krásné velké kusy pryskyřice. Naleziště jsou tak fascinující, že jsem jedno z nich natočila na video, koukněte se.

Když je pryskyřice nasbíraná, vypadá zhruba takhle. Je v ní spousta larviček, jehličí a všeho možného, čeho je potřeba se zbavit.

Pryskyřici zásadně zpracovávám na chalupě v dílně a používám k tomu nádobí a hadry, které nemají jiné využití. Je to práce sajrajtoidní jako blázen a jak vám to někam kápne, pryč to snadno nedostanete. Můj postup je syntézou několika dnů sjíždění různých návodů na čištění pryskyřice na blozích a youtube kanálech a určitě to není jediný správný způsob. Předávám ho proto, že mně funguje.

Co k čištění používám:

- starý hrnec 

- zavařovací sklenici

- staré sítko

- staré třičko

 - klacek z lesa na míchání

Postup: 

Smůlu se vším možným, co se v ní schovalo od jehličí po hmyz, přesypejte do zavařovačky. Někdy je pryskyřice v přírodě sama dost lepkavá a vyplatí se ji do nádoby, ve které ji budete rozpouštět, rovnou i sbírat. Můžete samozřejmě sbírat a používat smůlu z různých stromů, na voskování ubrousků, kvůli kterému na můj blog nejčastěji chodíte, se ale hodí jen borová pryskyřice (Proč, to vysvětluju v minulém postu.). Ta se používá i při výrobě mastí a různých kosmetických přípravků nejčastěji. Místo zavařovačky můžete použít třeba prázdnou konzervu, nebo jinou nádobu, kterou bude později možné použít na vodní lázeň. 

1. Pryskyřici rozpustěte ve vodní lázni, a až povolí vyberte z ní nějvětší kusy nečistot. Pomůže, když použijete vyšší hrnec nebo nižší nádobu na pryskyřici. Kombinace zavařovačka a kastrol, kterou jsem použila při focení, nefunguje úplně ideálně. Pryskyřice nebude nikdy úplně tekutá, stačí, aby byla tak povolená, že z ní půjdou věci dobře vytahovat a půjde z nádoby dobře překlopit. Pokud vám přijde, že v pryskyřici vlastně žádné nečistoty nemáte, můžete první krok vynechat. 

2. Povolenou pryskyřici vyškrabte do starého hadru. Přidejte k ní několik kamínků a naběračku, lžíci, klacek nebo nějaký jiný dlouhý předmět, za který budete balíček s pryskyřicí moci držet při vaření. Kamínky se do pryskyřice přidávají proto, že jsou těžké a při vaření ve vodě pomůžou smůle oddělit se od přírodnin, které jsou na ní ještě nalepené. Já jsem část pryskyřice pro účely focení nalila do starého cedníku, v domnění, že hmotu přecedím. Ó svatá prostoto, pryskyřice v sítku samozřejmě hned ztvrdla, ale nakonec se to ukázalo jako dobrá chyba, protože cedník má dírky a pryskyřice jím při vaření snadno protekla.

3., 4.  Látkový balíček pevně zavažte a znovu vložte do hrnce s vodou. Přiveďte vodu k varu a nechejte v ní pryskyřici vyvařit. Smůla se při varu krásně topí, proniká oky tkaniny do vody a usazuje po stranách a na dně hrnce. 

5. 6.  Lžící nebo třeba kusem polínka vyvařenou pryskyřici z hladiny a okrajů sbírejte a dávejte stranou na přichystanou podložku. Je to trochu, jako když sbíráte mastná oka z polívky. Já jsem jako podložku použila pečící papír, cokoliv, z čeho jdou věci dobře sloupnout, by ale mělo fungovat taky.

7. - 12. Díky obsahu vody je vyvařená pryskyřice matná a vláčná. Pro výrobu např. masti je to konzistence ideální, pryskyřici do voskovací směsi je ale potřeba vody zbavit. Vyvařenou pryskyřici nechejte trochu vychladnou, pak z podloužky sloupněte a opět dejte do kastrolu, tentokrát ovšem BEZ VODY! Na mírném ohni pryskyřici za stálého míchání klackem nebo lžící redukujte tak dlouho, až se voda odpaří a zůstane vám krásná, čitá, jantarově zbarvená hmota. Ještě horkou ji vylijte zpět na pečicí papír a nechte vychladnout. Voila, dílo je hotovo. 

Pokud vám tento postup přijde příliš náročný, koukněte se k nám do obchodu, kde prodáváme pryskyřici už nasbíranou, vyčištěnou, namletou a zabalenou. Jde o stejnou pryskyřici, kterou momentálně používáme na voskování my, koupenou od německého dodavatele. Píšu o ní v jednom z minulých článků.

Tak co, koho z vás to láká a kdo se do sběru a čištění pustí? Anebo už jste se pustili a děláte to jinak? Na vaše tipy a zkušenosti jsem moc zvědavá a budu ráda, když se podělíte.

Proč k vosku přidávat pryskyřici?

Kdo ke mně na blog chodí delší dobu, možná si pamatuje, že na začátku naší voskovací cesty (ano, to byly ty šílené momenty, kdy jsem se voskovací směs snažila do látky zafénovat a místo kokosového oleje jsem směs zjemňovala fermeží) jsem se řídila tím, že včelí vosk na výrobu voskovaného ubrousku bohatě stačí a že není nutné zatěžovat se sháněním pryskyřice a experimentovat s oleji. Svou domněnku jsem ověřila pokusem, kdy jsem si koupila originální Bee's Wrap, nějakou dobu jsem oba ubrousky používala a nakonec shrnula své poznatky do článku, který najdete tady. Po pěti letech používání voskovaných ubrousků ale prohlašuju, že ubrousky s pryskyřicí jsou lepší. Jsou trvanlivější a lépe odpovídají tomu, jak chci věci používat.  Práce s pryskyřicí má i svá negativa, zvlášť pokud chcete ubrousky vyrábět na prodej, protože pryskyřice něco stojí a taky do hry vstupuje další surovina, která by měla být certifikovaná pro styk s potravinami (o certifikaci chystám samostnatný článek), ale podle mě se to vyplatí a má to velký smysl.

Čas jsou peníze

Je potřeba si říct, proč voskované ubrousky člověk vůbec vyrábí a používá. Mně jde hlavně o to, snížit spotřebu obalových materiálů v domácnosti. Nevím, jakou zkušenost jste udělali vy, ale pro mě pořád zůstává pravdou, že z hlediska úspory času a celkové efektivity provozu pětičlenné rodiny s oběma rodiči pracujícími na plný úvazek, jsou věci na jedno použití - a teď mě klidně ukřižujte - nepřekonatelné. Na stupně vítězů bych je postavila v pořadí 1) papírové utěrky 2)  alobal/fólie, 3) ziplockový sáček. Tito neekologičtí pomocníci vám nepřidají žádný úkol navíc, tedy pokud jste dobře zorganizovaní, máte jich doma stále velkou zásobu a členové rodiny jsou dobře vycepovaní. Taková neekologicky zabalená svačina do školy, jejíž obaly i se zbytky jedlíci hned po konzumaci odloží do odpadkového koše mimo domov, po sobě nezanechá žádné stopy a při přípravě jídla na další den není třeba nic hledat, vysypávat, vyškrabávat, omývat, sušit, ani se rozčilovat, že děcko krabičku na jídlo nebo jiný znovupoužitelný obal zase někde ztratilo. 

Z hlediska tvorby odpadu je ale taková pětičlenná rodina, jejíž členové se denně stravují mimo domov, taky dost efektivní, kdo má chabou představivost, tomu sem dám fotku ze série Grega Segala Seven Days of Garbage, ve které se členové různých domácností nechali vyfotit v odpadcích, které sami vyprodukovali za týden. 

Ano, hledání alternativ skutečně je na místě, je to sice místy opruz a častožrout, ale tak to prostě někdy je. A tak se dostáváme k tomu, proč do voskovaných ubrousků přidávat pryskyřici a olej. Ubrousek s voskem totiž taky chleba dobře zabalí a funguje víceméně úplně stejně dobře jako ubrousek se směsí. Velkým problémem je ale jeho životnost a vím, o čem mluvím. Ubrousek s voskem, u kterého byl navíc špatně zvolený odstín látky, je na vyhození kolikrát i za měsíc, zatímco tmavší, vzorovaný ubrousek s pryskyřicí vydrží pěkný i funkční několik let. 

Prasklinky, drolení, barevné změny

Různé vosky mají různou teplotu tání a včelí vosk ji má poměrně nízkou. Povolí už při teplotě kolem 35 stupňů a taje při 65. Představte si,  že je ubrousek například přes noc v lednici, a následně přes den v horkém batohu cestou na výlet.  Změny teplot přispívají k tomu, že se v místech, kde je ubrousek poskládaný, začnou při manipulaci tvořit drobné prasklinky a vosk se začne pomalu ale jistě odlupovat.  Na fotce je to hezky vidět. 

Na místech s porušenou vrstvou vosku se také poměrně rychle začnou objevovat skvrnky od potravin, což je dobře vidět na světlém ubrousku. Ubrousek sice funguje dál, ale už není tak hezký, a po nějakých 6 - 12 měsících vypadá tak, že člověk ani nemá chuť ho oživovat nebo převoskovávat, kór když je to například ubrousek pro dítě, které v něm má nosit svačinu do školy. To ho človek raději rovnou nastříhá a hodí do kompostu (ubrousek, ne dítě).

Ubrousek se dá takzvaně převoskovat a celistvost vrstvy vosku se dá obnovit tak, že ubrousek strčíte na plechu s pečícím papírem do trouby a zahřejete na 100 stupňů, případně ho před strčením do touby můžete posypat čerstvým nastrouhaným voskem. To se vám ale chce tak jednou ročně, a ne po objevení jedné malé prasklinky nebo několika flíčků.

A tady pomůže pryskyřice

Pryskyřice má podstatně vyšší bod tání než vosk a obecně mnohem méně reaguje na změny teploty. Vosk se díky ní zpevní a stane se stabilnějším a teplu odolnějším. Pokud ho myjete v teplé vodě, ani se nehne a nezačne se drolit, protože lepivá a tvrdá pryskyřice ho drží a nepustí. Její lepivost taky zajístí, že jsou ubrousky přilnavější a výborně drží jak na nádobách, tak samy na sobě. 
Na obrázku vidíte ubrousek používaný zhruba stejně dlouho jako ubrousky na předešlých fotkách, který nebyl nikdy převoskovaný a používám ho několikrát týdně. Sklady jsou na něm taky patrné, ale jsou pružné a nic se z nich nedrolí. 

Jakou pryskyřici použít

Pryskyřice neboli smůla je něco jako krev, která vytryskne ze dřeva, pokud se stromu poškodí kůra. Pryskyřice ránu zalepí a zabrání tak, aby se pod kůru dostalo něco, co tam nemá co dělat, třeba kůrovec :) Když úplně ztvrdne, stane se z ní jantar.  Produkují ji všechny dřeviny, do voskovacích směsí se ale přidává pryskyřice z borovice. Někdy se jí říká burgundská smůla a  používá se také v léčitelství, jako kadidlo nebo jako kalafuna k ošetření smyčců. Borovicová pryskyřice má pro výrobu voskovací směsi tu správnou tvrdost, rozpustnost, kyselost, barevnost i aromatické vlastnosti a protože se různé druhy borovic v Evropě hodně vyskytují, je i dobře dostupná. 

Často se mě na zdroje pryskyřice ptáte v domnění, že mám nějaký tajný zdroj, ale vězte, že jsme hobby provoz s velice malým  odběrem zboží a tedy i malým objemem výroby. Pryskyřici kupujeme úplně neekonomicky ze maloobchodní ceny v německých prodejnách s ezoterikou nebo v bylinkářstvích, v minulosti jsme nakoupili třeba na eBay či na Amazonu. Výhodou nákupu v kořenářských  obchodech je, že je pryskyřice atestovaná německým Cechem bylinkářů a kořenářů, takže se ji člověk nemusí bát použít na výrobek, který má přijít do styku s jídlem. My momentálně pracujeme se zbytkovým práškem a odlomky z burgundské pryskyřice, který zbyl po prodeji větších kusů smůly (prodává se např. jako kadidlo).  Pokud si pryskyřici chcete vyzkoušet, ale nechcete moc investovat do hledání zdroje, několik sáčků najdete i u nás na Fleru. Jde o pryskyřici nahoře na fotce. Vězte, že s ní momentálně pracujeme taky, takže je ozkoušená a nejde o žádného zajíce v pytli. 

Ovšem jestli jste, stejně jako já, opravdový diy maniak, můžete si pryskyřici nasbírat a vyčistit doma. Dělala jsem to, jde to a chystám o tom článek.

Na fotce vidíte borovou pryskyřice v surovém stavu vlastnoručně nasbíranou loni v jižní Francii a krom toho, že opravdu úžasně voní, je plná vzpomínek na dobu, kdy jsme si bez roušek jezdili sem tam a pobíhali po plážích...

A prosímvás, sbírejte jen pryskyřici z borovice, zkoušela jsem vyrábět směs i ze smrkové smůly a skutečně to nejde, má jiné složení a jinou teplotu tání, ve vosku se škvaří, nechává na látce šmouhy a ubrousky jsou nepříjemně cítit. 

Proč nesmí chybět olej!

Pokud do pryskyřice jdete, nesmíte zapomenout na olej. Pryskyřice má tu vlastnost, že je pevná až moc a ubrousky navoskované voskem s pryskyřicí jsou příliš tuhé a nepoddajné. Taková skoro prkénka. Proto je ve směsi olej, který tvrdost zmírní a ubrousek zpružní. Co se výběru olejů týče, nevyzkoušela jsem jich moc a necítím se být povolána k tomu o nich nějak sáhodlouze psát. Výrobci ubrousků většinou pracují s jojobovým olejem, mně přišel příliš exotický a nedostupný, takže jsem ho experimentálně nahradila  kokosovým olejem z Alnatury, u kterého jsem zůstala dodnes. Narozdíl od jojobového oleje má specifickou vůni, ta ale z voskovací směsi rychle vyprchá  a hotové ubrousky voní krásně lesem a medem.

Kdyby vás k tématu ještě neco zajímalo, pište do komentářů nebo mejl, jak budu moct, odpovím.

Voskovaný ubrousek - koupit, nebo vyrobit doma?

Na otázku, jestli si ubrousek koupit nebo navoskovat doma, je překvapivá odpověď: Obojí! Většinou to chodí tak, že si první ubrousek koupíte nebo ho dostanete jako, a buď se vám neosvědčí, takže nic, anebo  záhy zjistíte, že je skvělý, že jich budete potřebovat víc, a začnete koketovat s myšlenkou, že si je doma navoskujete sami. 

Sama jsem plátno začala voskovat před 5 lety a musím říct, že jsem dodnes žádný lepší obal na namazaný chleba, čerstvé pečivo a nakrojenou zeleninu v lednici nenašla, a to jsem teda vyzkoušela kde co.

Investovat do shánění propriet a kontaminovat si kuchyni voskem se vyplatí opravdu jen tehdy, pokud víte, že vám ubrousky vyhovují a že je budete rádi používat, nebo pokud jste diy maniaci, kteří si potřebují všechno vyzkoušet ať se děje, co se děje, což naprosto chápu, protože to v sobě mám taky. Nechci sýčkovat, ale píšu to sem hlavně proto, že voskování je lepkavá a špinavá práce a jestli si nasyslíte látku a vosk, které vám pak budou dalších 10 let strašit někde ve skříni, je rozhodně lepší si pár ubrousků koupit a ubrouskový park jednou za pár let obnovovat. 

Jak při nákupu správně vybrat

Ať už vyrobit nebo koupit, vzor vás bude zajímat vždycky. Nabídka voskovaných ubrousků na trhu zažívá boom a my už zdaleka nejsme jediní výrobci, což je super. Při výběru ubrousků hraje hlavní roli dyzajn a nabídka motivů je díky rozličnosti výrobců přepestrá. Já vím, že ty světlounké ubrousky jsou tak něžné a hezké, ale dejte na mě a vybírejte si vždy takové vzory, které odpovídají barevnému složení vašeho průměrného jídelníčku. Syté a tmavší odstíny se zaslouží o to, že nedojde k barevným změnám a vy budete svůj ubrousek dlouho rádi používat. 

O tom, jaký je rozdíl mezi ubrousky s pouhým včelím voskem, nebo i s pryskyřicí a olejem, bude příští týden samostatný článek, při první koupi bych ale určitě sáhla po brousku s pryskyřicí, protože ten vydrží podstatně, podstatně déle. 

Voskování doma - co je potřeba vědět dopředu

Pořád je vás ale hodně, kteří to doma zkoušíte, a dotazů na voskování ubrousků, na směs vosku s pryskyřicí a zejména na pryskyřici samotnou se mi v mejlu a na instagramu objevuje tolik, že jsem se rozhodla připravit pro vás rovnou několik článků, které by vám mohly pomoct. Vycházím v nich z vašich konkrétních dotazů: kde pryskyřici kupuju, jak ji zpracovávám, jestli je certifikovaná pro styk s potravinami, jak ji s voskem správně namíchat a jestli si ji může člověk nasbírat sám v přírodě atd.

Příští týden seriál začne článkem Proč k vosku přidávat pryskyřici? 

Vosk na zkoušku nebo na převoskování staršího ubrousku stejně jako pryskyřici pro domácí experimentování najdete na našem Fleru. Jde o stejné suroviny, se kterými momentálně s tatínkem pracujeme i my, takže by i u vás měly vést ke stejnému výsledku.

Jestli vás téma zajímá, doporučuju vám sledovat můj instagram @voskovane_ubrousky, kde se voskování věnuju částečně soustavně a částečně nárazově, zkrátka, jak mi čas dovolí. Zatím se mějte a voskování 3x nazdar.

Jak jsem byla v Sama doma

Nadpis jak ze sešitu Čtyřlístku, co? Ale všechno je jinak, to mě jenom takhle jednou zavolala Linda Bendová z České televize Ostrava, že už dlouho shánějí někoho, kdo by jim v živém vysílání navoskoval ubrousek, jestli bych jako nepřišla.

Původně jsem si myslela, že do studia vyšlu tatínka, našeho vrchního voskovače, který má televizi asi 30 minut od baráku, ale tatínek rezolutně odmítnul. A jako nechat si ujít živý vstup v televizním pořadu, na který se v mé sociální bublině skoro nikdo nedívá, takže míra ztrapnění je docela nízká, to se mi nechtělo. Už jsem toho v životě z nejrůznějších důvodů, kterým bezkonkurenčně vedl strach ze ztrapnění, odmítla fakt dost, a teď mi tak nějak přišlo, že už jsem vlastně docela stará a že těch nabídek k veřejnému znemožňování třeba už zas tolik nepřijde. Jo a taky jsem nechtěla před dětma a před mužem vypadat jako srab, člověk má  zodpovědnosti a musí jít příkladem.

Termín, kdy se bude vysílat z Ostravy a kdy si já můžu vzít dovolenou a přiletět tak, abych byla v ČR v pátek, se rýsoval zhruba 6 měsíců od prvního telefonátu, takže jsem měla čas nechat nervozitu pěkně postupně rozvinout. Scénář jsem dostala tři dny před vysíláním a to jsem si to chtěla rovnou hodit, protože z jednoho čtyřminutového vstupu, který jsem měla nacvičený tak, že bych ho odrecitovala i pozpátku, byly tři živé vstupy, a to pětiminutové.  

Se scénářem přišel i seznam otázek, a tak jsem zase formulovala a biflovala. Ono jít do televize je skoro jako jít ke zkouškám, akorát že v telce se můžete jen ztrapnit, zatímco u zkoušek vás ještě vyhodí, takže to pak celé musíte absolvovat znovu, což tady naštěstí nehrozilo.

Nejlepší byla maskérna. Zaprvé tam vedle mě seděl Přeučil, takže mi hned došlo, že o mě to dneska rozhodně nebude, což mi do duše vneslo jistý klid. Zadruhé mě tak krásně namalovali a načesali, že jsem zalitovala, že v Ostravě nemám trvalé bydliště a nemůžu si jít rovnou požádat o občanku nebo pas.  

Samotné vstupy byly překvapivě v pohodě. Z odpovědí, které jsem se naučila nazpaměť, jsem použila jen jednu a půl, protože rozhovor se podivně zacyklil sám v sobě a mluvilo se pořád o tomtéž. Na fórky o tom, jak jsme se málem rozvedli, když manžel domů donesl hrozno v plastové vaničce, vůbec nedošlo, stejně jako na hlášku, že normálním rodičům vadí, že je v tom cukr, jenom tobě vadí, že to má obal! Tak se aspoň můžete zasmát teď. 

Taky naštěstí neproběhlo "zmrznutí", což je fenomén provázející výstupy civilistů v živém vysílání. Jako přípravu na natáčení jsem si totiž pustila tenhle film a celou dobu jsem trnula, že ani neotevřu pusu. 

Nakonec mi bylo líto, že je po všem. Paní Hrušková byla zvědavá a nadšená a moc mile se vyptávala a já jsem jí naložila, co jsem s sebou měla. Pak jsme se spolu všichni vyfotili a fajront, šlo se domu.

A ta jejich trouba, ta mi dala. 

No však se podívejte sami, jaká to byla sranda. A kdybyste podle mého návodu zkoušeli voskovat a něco vám nešlo, tak piště do komentářů nebo se podívejte na můj Instagram @voskovane_ubrousky, taky se to tam řeší. 

Video 1. část

Video 2. část

Video 3. část

Bag Me vs Bee's Wrap: Duel voskovaných ubrousků

Milí čtenáři, doba se změnila, nám přibyly zkušenosti a už i u nás koupíte jen voskované ubrousky nepuštěné směsí vosku, pryskyřice a oleje. Článek tedy není zcela aktuální, ale protože ho rádi čtete a protože je dokumentem jedné naší fáze, nechávám ho zde vyvěšený beze změny. 

Někteří z vás, co mě sledují na Instagramu, se už určitě těší na výsledky duelu našich voskovaných ubrousků s produkty ubrouskových profíků z americké firmy Bee's Wrap. Jestli se ptáte, proč mě vůbec napadlo se s nimi srovnávat, je to proto, že jsem člověk pochybující. Ubrousky jsem původně začala vyrábět jen pro vlastní potřebu a zprvu mě nenapadlo, že je budu prodávat. Když jsem se nadšená ze svých voskovacích pokusů pochlubila na sociálních sítích, strhla se taková lavina, že jsem ze dne na den začala voskovat i pro vás, a když byla po čase chvíle se nadechnout, zjistila jsem, že je na trhu voskovaných ubrousků celá hromada. A právě to mě přivedlo k pochybnostem, jestli to vůbec děláme dost dobře.

Spousta malých firmiček dělá vesměs to, co my - nadchly se pro zero waste životní styl a vyrábějí kusově zboží pro jednotlivce, kteří by také rádi měli opakovaně použitelné pomocníky do domácnosti, ale nejsou schopní  si je vyrobit sami. Pak jsou ale firmy, které voskují vědecky, zabývají se tím roky a přírodní alternativy ke kuchyňským produktům na jedno použití nabízejí už několik sezon. Bee's Wrap je asi nejrozšířenější z nich. Máme ho rádi i proto, že letos v únoru rozjel celosvětovou facebookovou kampaň, na jejíž vlně jsme se svezli i my, a tak jsem si pro srovnání na revanš vybrala právě je. Jejich ubrousek jsem si půjčila od Evči, která si ho ze zvědavosti koupila a teď do něj balí domácí kváskový chleba, a zde jsou mé postřehy:

1. Design

Zásadním a na první pohled patrným rozdílem mezi BW a námi je design. Voskování perfektně funguje jen v případě, že má látka dokonalou gramáž. Pokud je látka přiliš tenká nebo příliš tlustá, vosku se v ní nezachytí ideální množství a ubrousky jsou buď moc tuhé nebo se příliš rychle opotřebují. Firmy, které voskují ve velkém, si látku ideální gramáže nechaly vyrobit na míru a jejich produkty vetšinou mají jeden autorský design. Jejich předností tedy je, že všechny jejich ubrousky jsou jeden jako druhý,  stejně pevné, stejně vypadající a rovnoměrně navoskované. Není to ale škoda? Design látek přece nabízí takové možnosti! Naše ubrousky jsou pestré jako život sám. Jsou vždy z bio bavlny gramáže 118g - 130g na metr čtvereční, kterou kupujeme tam, kde nám padla do oka. Výběr látek je jedna z našich nejoblíbenějších činností a naše emailové konverzace o tom, co koupíme, by vydaly na román (vezměte v potaz, že s Evčou nesedíme v jednom kanclu, ale já ve Frankfurtu a Evča v Ostravě, a posíláme si linky, které potom rozklikáváme a komentujeme si navzájem). Naše ubrousky nejsou ani zdaleka stejné a vznikají v malých sériích většinou po 16 kusech, které bývají rychle rozebrané. V našem případě na první pohled nepoznáte, že jde o Bag Me ubrousek, zato si ale vyberete design, který vašemu oku opravdu lahodí.  

2. Voskování

Profící mají profesionální know how a stroje, které umějí voskovat krásně a rovnoměrně. Bee's Wrap je hladký a navoskovaný jako když střihne. Je pružný, trochu lepivý a voní voskem. I naše ubrousky voní voskem. Nevoskuje je ovšem voskovací linka, ale jedna z nás voskem rozpuštěným doma v kuchyni ve vodní lázni. 

My voskovací směs nanášíme štětcem a poté zapékáme v troubě. Našim heslem je a asi ještě dlouho bude ruční práce, což nám ale nevadí, protože nás to baví. Nejsme ale schopni zařídit, aby na každém centimetru našeho ubrousku byla naprosto stejná vrstva vosku. 

3. Obal

Obal má konkurence bezkonkurenčně lepší. Má ná něm vyčerpávající množství informací jak o složení, tak o výrobě i údržbě. Jejich obálka zajistí, že se k vám ubrousek dostane zcela nedotčený a pěkně poskládaný.

My ubrousky stále částečně balíme a popisujeme ručně. Informace o složení, procesu výroby a o tom, jak o ubrousek máte pečovat, se dočtete pouze na internetu. Náš přístup šetří zdroje a je více zero waste, z obchodního hlediska je ale amatérský až běda a momentálně se pracuje na tom, aby měly i naše ubrousky více profi balení. 

Bee's Wrap ke každému produktu přikládají kartičku se zajímavými fakty o včelím vosku, což lidi, kteří si přečtou vždycky všude všechno určitě zahřeje na duši. To mě fakt baví. Přiznávám statečně, že na poli obalu nad námi BW vítězí na celé čáře.

4. Funkčnost

Co do funkčnosti nám souboj zase vychází tak nějak nerozhodně. Jak už jsem psala, pryskyřice v BW nějak víc lepí a pokud do něj chcete zabalit mísu s těstem nebo se salátem, ubrousek se chytí na první dobrou, po čase ale začne mírně odstávat úplně stejně jako ubrousek od Bag Me. U obou druhů je nakonec nejspolehlivější celou nádobu do ubrousku zabalit nebo ji zatížit.  

Světlá barva BW ubrousku navíc svádí k tomu, aby ho člověk používal jen na potraviny, které nebarví. U našich ubrousků si můžu vybrat - papriku zabalím do tmavého a salátovku do světlého. Při balení svačiny mi vyšší lepivost BW ubrousku vyloženě vadila, chytaly se na něj drobky. Na poli funkčnosti mají BW výhodu, že je lze objednat v různých rozměrech od úplně malých, určených k obalení půlky citronu v lednci, až po velké, do kterých zabalíte půl skývy chleba. Bag Me ubrousky také nabízíme ve dvou rozměrech (20x20, 26x26 cm a 30x40 cm), naše škála ale zdaleka není tak pestrá. 

5. Trvanlivost

Nejraději bych vám řekla, že ubrousky vydrží úplně všehno, ale není to ten případ. Pravdou je, že voskované plátno je docela choulostivá záležitost. Trvanlivost ubrousku velmi záleží na tom, jak dobře se o něj staráte, a vaše spokojenost s tím,  jak realistická jsou vaše očekávání. Vosk je v látce sice dobře zafixovaný, pořád jde ale o dvě složky, které netvoří jednolitý celek na věky. Ubrouskům nesvědčí, když jim při skládání děláte ostré hrany nebo je skládáte stále stejným způsobem. 

U BW ubrousků bylo jemné opotřebení ve skladech patrné už v momentě, kdy jsme ubrousek vytáhli z obalu, při používání to nakonec ale nijak nevadilo. Co ubrouskům vyloženě vadí, je styk se zdroji tepla a příliš časté drhnutí pod vodou, a to platí jak pro ty naše, tak pro ty přespolní. 

BW vodu odpuzují stejně jako naše ubrousky a při dennodenním mytí vydží v tip top formě stejně jako ty naše jenom necelý měsíc, pak začnou jevit znaky stárnutí. Vím to proto, že do ubrousků balím 5 dní v týdnu sobě i dětem chleby do svačin, a že je denně myju vodou a jarem. Obzvlášť jim vadí drhnutí a pokládání na topení, tomu se vyhněte u všech voskovaných ubrousků.  Moje rada zní: Abyste předešli drhnutí, dejte si chleba s řepovou pomazánkou raději do krabičky nebo třeba do papírového pytlíku, který po svačině vyhodíte, pořád je lepší vyhodit kus papíru než si zničit ubrousek, který může dál dobře sloužit.

Kde se ubrouskům daří velice dobře, je v lednici. Jsou vynikající k zabalení nakrájené zeleniny, blokového sýra nebo suchého salámu, protože nelapají pach. Pokud jíte rychle a neděláte si velké zásoby, poslouží vám naprosto geniálně, pokud si věci v lednici pučíte týdny, v ubrouscích vám budou pomalu vysychat, zato ale nezplesniví! Mám to opět vyzkoušené ve vlastní lednici - koupila jsem bloček v potravinové fólii a stejný sýr u pultu, který jsem zabalila do voskovaného ubrousku. Ten ve fólii se po 3 týdnech změnil v sýr se zelenou plísní na povrchu, sýr zabalený v ubrousku byl trochu na skus, ale stále dobrý a zdravě vypadající.  

Shrnutí na závěr: 

Voskované ubrousky jsou dvojího druhu - voskované čistým včelím voskem nebo voskované směsí vosku, pryskyřice a jojobového oleje. 

Ty voskované čistým voskem jsou většinou ručně vyrobené lokální produkty ošetřené voskem, který včely vyprodukovaly blízko místa, kde se voskovalo, ubrousky voskované směsí se voskují strojově a suroviny na ně se svážejí zblízka i zdaleka. Všechny ubrousky vyžadují opatrné zacházení a rozdíl mezi nimi je spíš estetický. Ubrousky voskované směsí jsou lepivější a fungují spíš jako potravinová fólie, ubrousky voskované čistým voskem mají vlastnosti podobné jako alobal. Obaly na jedno použití nahrazují všechny dobře, ale ne nekonečně. Vyplatí se uchránit je styku s potravinami, které by je zaneřádily, protože byste je pak museli často mýt, a nesvědčí jim horko. Výrobky různých značek mají víceméně stejné vlastnosti, největší rozdíl je v designu. Když se například dneska podíváte k nám do obchodu, najdete tam spoustu nových letních vzorů. 

Užívejte léta a svačin na rozkvetlých loukách! Já si jdu taky užívat a u toho si budu v hlavě sumírovat článek o tom, jak ubrousky ošetřit v případě, že už se vám okraje roztřepily a vosk prořídl. Ono totiž není nikdy nic ztraceno a i hodně jetý ubrousek se dá převoskovat a dále používat.

PS: Budu ráda, když mi tady nebo do komentářů na FB napíšete o svých zkušenostech s voskovanými ubrousky, ať už těmi, o kterých píšu, nebo nějakými jinými, třeba i těmi vlastnoručně vyrobenými. Zkušeností a dobrých tipů není nikdy dost!