Němčina a tajemství skrytého zipu

Pět let jsem se přesvědčovala, že němčinu na nic nepotřebuju a že si v tomhle kospmopolitním městě plném anglicky mluvících cizinců vystačím se slovíčkama z gymplu, až jsem se zapsala na hodiny němčiny. Zima byla dlouhá, obě děti půl dne pryč a mně už z toho sezení sama doma za strojem začalo trošku hrabat. 

Sociální funkci plní jazykové kurzy skvěle. Jeden zajímavý vědomostí chtivý cizinec vedle druhého. Chodím tam měsíc. Čtu Bild, dělám si svačinky, vlastním strouhátko a gumu a připadám si mladší o 15 let. Jenom pokaždé, když sednu k domácím úkolům, mám chuť vytáhnout foťák a místo krátkého textu na téma "Co je nejzajímavější na mém povolání" napsat něco Č E S K Y na blog.  Anebo ušít něco malého.

Jako tohle pouzdro na tužky a slovíčka, které vzniklo místo cvičení na doplňování předložek s dativem a akuzativem. Chtěla jsem vyzkoušet jeden z pětadvaceti šatových zipů, které jsem kdysi dostala jako dárek k objednávce u Stoklasy a které jsem už několikrát chtěla položit k popelnicím, aby se dostaly k někomu, kdo jejich převrácené hodnoty bude umět ocenit. Ještě že mi co kdyby jednou vždycky zastavilo ruku, výsledek totiž naprosto předčil veškerá očekávání. Ještěže jsem na tu němčinu začala chodit, jinak bych nikdy neobjevila kvality skrytého zipu!