čtvrtek 23. května 2013

Olivia & Yoko Ono

Tuhle fotku jsem fotila loni 20. května. Bylo takové vedro, že bylo třeba zalívat. Naše dcera, která by stoprocentně vyhrála kterýkoliv závod v převlékání,  na moment zmizela v domě, aby se za chvíli vrátila v plné polní.


Znáte Olivii z knížek Iana Falconera? Olivia je svérázná holčička - prasátko, která se chová jako pětiletá Bridget Jonesová,


a když ji maminka vezme na pláž, pořádně se na to připraví:


Chybí jenom ta křidélka! Na vnímavého čtenáře má zkrátka literatura obrovský vliv. 
Jestli se vám zdá, že má tenhle krkolomný úvod jenom posloužit k tomu, abych si zase stěžovala na počasí, tak jste se trefili! Ano, letos není nutné oblékat plavky ani zalévat. Chodíme v zimních kabátech, a navíc promočených, protože si bláhově namlouváme, že přece nemůže i dneska pršet celý den. Může. Má to ovšem i svou světlou stránku. Díky špatnému počasí chodíme po muzeích, kde jsme viděli i báječnou výstavu u příležitosti 80. narozenin Yoko Ono, o které vám chci dneska vyprávět.
  

Yoko Ono jsme moc neznali. Věděli jsme o ní jenom, že je politicky angažovaná konceptuální umělkyně, kvůli které se měli rozpadnout Beatles, a která vypadá skoro jako Sixto Rodriguez. 


(Jestli neznáte Sixto Rodrigueze, nic si z toho nedělejte, my jsme ho donedávna taky naznali, pak si k nám ale našel cestu tenhle dokument, který rozhodně stojí za shlédnutí.) Ale zpět k Yoko Ono. Výstava mně úplně pohltila. Pominu-li z mého - možná laického pohledu, strašlivá hudební videa a audionahrávky, které si člověk mohl donekonečna pouštět do sluchátek, všechno co jsem viděla, mně oslovilo přímočarostí a hloubkou.   


Zasekla jsem se hned u Kreslení koleček z první poloviny 60. let. Autorka tehdy pomocí korespondenčních dotazníků zjišťovala, jak na tom lidé jsou s kreslením koleček. Jeden by netušil, co všechno o sobě respondenti prozradí v odpovědích  na pár docela pitomých otázek. 


Že mají problémy s váhou,


že se věnují keramice a kolečko nakreslili za 3 sekundy pomocí hrnčířského kruhu,


že vlastní kompas, který obkreslili (I draw a better circle with template or compass than free hand),


nebo že by měli hulit něco jiného. 


Mé nenápadné, avšak intenzivní focení zalarmovalo slečnu z ochranky, která kolem mě začala kroužit, takže o ostatních dotázaných se bohužel nic nedozvíte. Vyfotit se mi podařilo ještě jednu z interaktivních expozic s názvem Danger Box, což byla plexisklová bedna s kulatým otvorem a nápisem: The Managment can not guarantie that hand when put in this hole will come out in the same condition as prior to entry” (Management vám nemůže zaručit, že ruka strčená do této díry vyjde ven ve stejném stavu jako při vstupu).
Fakt jsem se bála, že se mi rukou něco stane, a jak jsem tak pozorovala návštěvníky okolo, nebyla jsem sama :) Ve vzduchu visel ostych i hluboký respekt. Musí to být supr baba, tahle Yoko Ono! 


A tohle je poslední tajný úlovek: Až budete někdy v anglosaském kontextu hledat byt a nebudete přesně vědět, co znamená Half Room,  tady jeden máte. Dobrou noc


3 komentáře:

  1. Skvělé, pobavila jsem se i obzory rozšířila, děkuji! A dcerka je výborná, včetně postoje! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Páni, fakt zajímavý, výstava musela být super! A Half Room mě pobavi:o)
    ....jdu ještě rychle prostudovat tvé odkazy!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Kristina je coby modelka neprekonatelna, ty postoje i xichty ma skvele nacvicene! A vystava byla supr, jeste o to vic, ze jsme od ni nic necekali. Treba jednou prijede i do Prahy...

    OdpovědětVymazat