Otázka priorit

Předevčírem měli ve škole záchranku. Děti o přestávce blbly s dveřma a nějaké holce nebo klukovi se jménem Halke přitom vznikla otevřená zlomenina prostředníčku. Prý teklo hodně krve, hotová jatka. Před školou o tom mluvili všichni rodiče! Na Andreje chirurgické drama Halke neudělalo velký dojem, protože se o něm vůbec nezmínil a celou cestu ze školy mi nadšeně vyprávěl, jak našel na chodníku gumový bonbón, který byl strašně špinavý, a aby si nezamazal ruce, oškrábal z něj písek o zábradlí. Pak hrábnul do kapsy a bonbón mi podal, abych posoudila, jestli už je dost čistý. Nebyl. "Hm, to neva," řekl můj syn a mně zalila tsunami mateřské lásky. Dostal mě tak, že jsem ani nezjišťovala, jestli je Halke holka nebo kluk, a že jsem ho pustila na naše tři balkónové mrkve, přestože mohly ještě týden dva růst.

Gendrově zařadit spolužáky našich dětí je pro mně od počátku zapeklitý oříšek. Zprvu jsem mezi doplňující otázky nenápadně vkládala: "A to je holka, nebo kluk?", ptala jsem se ale nevhodně často, a tak tedˇ čekám, až se pohlaví provalí nějak samo. Tak schválně malý testík: Manver a Minhal - pár Kristinčiných nejlepších přátel ze školky,  jsou a) dva kluci, b) dvě holky anebo c) půl na půl? A negooglovat!  

Mrkve křupaly jedna radost, škoda, že se jich do květináče vešlo tak málo. Ovšem druhý dech nám chytly hrášky. Obsypaly se desítkami květů, které se postupně mění v naducané lusky a mlsně kolem nich slídí celá rodina. Vydatné deště sice daly docela zabrat květináčům z kartónů od vína, zemina se z nich ale zatím netrousí, tak to snad vydrží. 

 

Jenom ty jahody letos nějak nechápou, co se po nich chce. Že se mají zvětšovat a červenat. Se samotnými plody se po třech týdnech nestalo vůbec nic, listy jim  zato porostly o dobrých 15 centimetrů.  

Buď je nějak blbě naklonovali v pěstitelské stanici (o jejich původu si nedělám iluze, koupili jsme 6 sazenic za 1,99 v diskontu), anebo chtějí být stejně vysoké a pružné jako kopr, co roste hned vedle. Ukážu vám jen jeho zkrácenou verzi, protože jsem ho měli ve středu v salátu. 

A nakonec vám všem, co tohle čtete a kteří mi píšete milé a povzbudivé komentáře, i všem ostatním, kteří nic nepíšete, přeju pevné nervy a teplé, d lo u h é léto!