Adventní kalendáře

Čas plyne, Lea roste a je jasné, že o těchhle vánocích už pro ni musí být všechno na stejně vysoké úrovni jako pro všechny ostatní. Pro mě to znamenalo hlavně někde splašit třetí adventní kalendář.

Kalendáře jsem dětem vyrobila před 6 lety, když byla Kika stejně stará, jako je Lea teď. Byl jsem tehdy doma se dvěma malýma dětma zcela opuštěná v daleké chmurné cizině a chtěla k nám do bytu  nějak přitáhnout vánoční atmosféru.  

Tehdy jsem neměla úplně jasno v konceptu adventu, za mých mladých let totiž adventní kalendář vždycky donesl Mikuláš 5.12. a my jsme pak s bratrem vyžrali prvních pět okýnek najednou, což mi přišlo prostě super! Dětem jsem tedy vyrobila kalendáře, které začínaly až pětkou, a kalendář nám taky nosil Mikuláš. 

Pak ale děti začaly chodit do školky a vysvětlily mi, že to mám CELÉ BLBĚ. Adventní kalendář začíná 1. prosince ať se děje co se děje, a Mikuláš na něj vůbec nesahá, Mikuláš dává pacholátkům proviant do holinky, kterou si způsobné děti nachystají 5. prosince přes den za dveře.

Řekla jsem jim, že by se toho těm dětem mělo dávat nějak hodně a taky, že do těch ušmudlaných, v prosinci většinou notně zablácených sněhulí by mohlo dát něco tak akorát prase a ne Mikuláš, a víceméně až do letoška jsme to dělali tak, jak jsem to vymyslela já. Mikuláš dětem 5.12. narval do adventních kalendářů tu bramboru, tu oříšek, tu čokinu, a koneckonců i za těmi dveřmi v holince se vždycky něco našlo, protože u nás v domě bydlí spousta velice hodných lidí, kteří mají rádi děti, a kteří zřejmě chtějí, aby si naše děti od mala osvojovaly místní tradice.

S Leuškou se teď naskytla možnost udělat to jednou pro vždy po německu dobře, tak jak si přejí její sourozenci. Ušila jsem další čtvercový základ se šňůrkama k zavěšení a koupila 3 sady 24 očíslovaných kolíčků.  Protože jsme na cestě k zero waste, chtělo to nějaké trvanlivé, nejlépě věčné řešení,  a proto jsem sáhla po koupených betelných číslicích, přestože levnější by asi bylo napsat je na kousky karonu. Otázkou zůstalo, co že do těch kolíčků připneme. Původně jsme v kalendářích měli filcové kornoutky, ty byly ale hrozně vachrlaté, obsah z nich vypadával a špatně se skladovaly. Nabízely se látkové sáčky,  do jejichž výroby se mi nechtělo, protože tři děti rovná se 72 sáčků, ale Kristinka s Andrejem řekli, že mi pomůžou, a fakt mi pomohli! Vyhrabali jsme všechny vánoční a téměř vánoční látky, co se u mě v dílně za ty roky nastřádaly, koupili 30 metrů ozdobných šňůrek a dali se do práce. 

Vánoční látkou jsme prohlásili i indonéskou voskovanou batiku, kterou jsem kdysi dostala jako odměnu za ušitou zakázku, přesto nám ale pochybělo a na posledním kalendáři ještě 7 kolíčků zeje prázdnotou. 

Taky si nejsem tak úplně jistá, co bych do nich měla dát, abychom se vyhnuli generování odpadků. Sondovala jsem mezi sousedy a každý to dělá jinak. Někdo dává každý den do kalendáře kus stavebnice, někdo koupí na každý den hračku, někdo dává výhradně sladkosti, někdo mixuje všechno dokupy. Vzhledem k tomu, že úplně každý, kdo se dětem snaží nedávat sladkosti, se rozpovídal o tom, jaký je adventní kalendář pruda, se na věcné dary vykašlu a vsadím na dobroty, které budu vybírat podle kritéria recyklovatelný obal. 

Budeme letos kalendáře muset pověsit někam hodně vysoko, aby Leuška v nestřežené chvíli nesnědla všechno všem najednou :)

Tady jsou naši tři téměř kompletní krasavci.

A co vy? Děláte dětem taky adventní kalendáře? A co do nich dáváte?

Za vaše tipy budu jako vždy opravdu vděčná.