Rodinná prokrastinace

Kůže a Echino k sobě tak krásně ladí! Před pár dny mi přišly nové látky, a přestože bych se měla věnovat něčemu úplně jinému, začala jsem z nich hned šít taštičky. V poslední době se mi často stane, že začnu dělat něco mimo plán, a trošku mě to znervózňuje, takže když na mě před pár dny na facebooku vyskočil test, jestli jsem nebo nejsem prokrastinátor, hned jsem ho rozklikla.  Z úvodního textu vyplynulo, že prokrastinátor je vpodstatě flákač, který raději dělá, co ho momentálně napadne a z čeho má okamžitý blažený pocit, než to, co by dělat měl a do čeho se mu nechce. Všechno nechá na pak a raději si pustí seriál.

Tak nějak mi přišlo, že jsem to vlastně celá já. Že jdu radši šít něco nového, než abych to už hotové pověsila na web, a když už nejsem v dílně a jsem tu sama, poslouchám DVTV nebo na iVysílání u čehož poklízím, vařím nebo aspoň skládám prádlo, abych trošku překryla fakt, že vlastně jen tak zevluju.  

Byl to takový ten test, že když nejste úplně blbá, přesně víte, co odpovědět, aby vám nakonec vyšlo, že prokrestinátor nejste, takže nejsem. To mě sice potěšilo, ale neuklidnilo, naopak mě to nutilo zamyslet se nad tím, jak to vlastně je.

Ono to totiž není tak, že bych se celé dny flákala, když se to tak veme kolem a kolem, pilnějšího aby pohledal. Jenom jaksi nestíhám všechno. V řídkých momentech, kdy jsem doma pár dní bez dětí, dbám na to, abych měla pružná a protažená záda, nechodila ve flekatých šatech a aby Bag Me pěkně rostlo a začalo mě konečně pořádně živit, protože pak bych se mohla jednou pro vždy rozhodnout, že chci být majitelkou značky na handmade věci, a ne zaměstnancem někoho jiného. 

V 95% života, kdy jsme doma všichni, jsou však věci jinak. Jsem manželkou, matkou, hospodyní a manažerkou rodiny, která dbá na to, aby měli všichni ostatní pružná a protažená záda a nechodili v roztrhaných šatech. Nic zbytečně neodkládám, všechno důsledně dotáhnu do konce, jen na Fleru a na blogu jsem pořád ve skluzu, protože když už mám čas na práci, nějak se do ní nemůžu dokopat. Jestli prokrastinátor odkládá na pak věci, do kterých se mu nechce, r o d i n n ý  p r o k r a s t i n á t o r, jako jsem já, nechává na potom věci, do kterých se mu chce, protože už se vyčerpal děláním 1500 úkonů, do kterých se mu nechtělo. 

Nemluvě o tom, že i když už bych se do něčeho pustila, může mě kdokoliv kdykoliv vyrušit a něco po mě chtít, což není dobrá startovací pozice. No a tak prokrastinuju. 

Do obchodu jsem nepřidala zboží několik měsíců, nenašila jsem do zásoby zerowaste sady, neodpovídám na všechny vaše krásné komentáře a zprávy, přestože mě každá jedna z nich vždycky strašně potěší. Moc vám děkuju, že jste tak báječní a trpěliví. Že tak nějak sami od sebe chápete, jak má paní Bag Me nastavené procesy (nijak) a většinou už při objednávce hlásíte, že na zboží nespěcháte. Oceňuju, že se sem vracíte, i když tu někdy visí tentýž post celé týdny, a že se se mnou dělíte o své zkušenosti.

Podělíte se i tentokrát? Jak to máte vy? Trpíte taky rodinnou prokrastinací?