Tři deky

Jsem velkým dětem prala deky, a když uschly, ukázalo se, jak jsou opotřebované. 

Jsou všechny téměř stejně ušité, jenom různě často prané, takže různě slehlé. Myslím, že je vidět na první pohled, které z mých dětí svou deku opravdu používá denně -  ano, je to Andrej, majitel nejstarší deky. 

Jeho deka má 4 roky a nedá bez ní ani ránu, Kristinčina má roky 2 (došívala jsem ji dvě hodiny před odchodem do porodnice a vždycky když ji vidím si na to vzpomenu), má ji v posteli, ale spíš jen ta na okrasu, a Leuščina deka má rok a je chuděra úplně přehlížená. 

Jen tak visí na postýlce a čeká, až se s ní Leuška jednoho krásného dne nechá přikrýt. Aspoň dlouho vydrží pěkná.