Z mých zero waste sad se stala taková podpultovka, která si žije svůj život online. Na trzích jsem na ně zatím zvlášť neupozorňovala, protože se mi s sebou nikdy nepodařilo donést víc než pět kousků, které si v tichosti rozeberali známí ze sousedství nebo ti, kteří je znali z blogu. Jako třeba Veronika, která si nechala celé zero waste nakupování vysvětlit mou lámanou němčinou, aby z ní nakonec vylezlo, že je Češka a že mě čte. Co vám budu povídat, málem to se mnou švihlo. (Zdravím do Schmitten! :))
10 metrů záclony padne na 10 sad, a i když mám pocit, že nic jiného vlastně ani nešiju, pořád nemůžu vykouzlit hromadu, které by se dal na trhu věnovat celý stolek. Rozšířila jsem ovšem sortiment a kromě pouzder se zeleninou nyní nabízím i Londýn pro ty, co mají raději něco decentnějšího.
Jestli stále zvažujete, jestli taky přestat používat jednorázové mikroténové sáčky, ale bojíte se, že budete vypadat divně, vězte, že není čeho se bát. Nakupuje s nimi už i můj muž a ohlasy od zákazníků jsou taky jenom pozitivní. Eva mi napsala: "V so na farmářských trzích jsem se vytasila se zero waste sadou, to teprve lidi v Ostravě koukali, když jsem dávala meruňky do záclon. Přišlo mi to velmi funkční, protože kromě zero waste se v tom ovoce ani nezapaří a můžu je mít i v ledničce! Neříkal nikdo nic, jen divně koukali, ale to v Ostravě normální."
A proto jestli o takové sáčky stojíte, ale nejste si jistí nebo do toho zatím nechcete moc investovat, zkuste si je ušít sami. Nemáte-li doma, zaběhněte někam do sekáče, kupte si starou záclonu, přeperte ji, nastříhejte na 75 cm dlouhé a 30 cm široké pruhy, které v půlce přehněte a sešijte na stroji nebo klidně v ruce. Není to nic světoborného. Jestli vás odrazuje, že nevíte, jak na tunýlek na šňůrku, tak vám prozradím, že ten vůbec nepotřebujete, šňůrka by vám jenom zvyšovala váhu sáčku a tím i celého nákupu, normální igeliťáky přece taky žádnou nemají. A pokud na tom trváte, pomůžete si provázkem, který jednoduše všijete po straně do švu.
Fajnovější pytlíčky s utahovacíma šňůrkama jsou taky boží, a pokud vás to se záclonou začne bavit, můžete se posunou o level výš a nějaké si koupit. Největším krokem bude vůbec začít. I mně trvalo, než jsem se rozhoupala, a teď už bych na nový mikroténový sáček v obchodě nesáhla ani dvoumetrovou tyčí! :)
Jestli stále zvažujete, jestli taky přestat používat jednorázové mikroténové sáčky, ale bojíte se, že budete vypadat divně, vězte, že není čeho se bát. Nakupuje s nimi už i můj muž a ohlasy od zákazníků jsou taky jenom pozitivní. Eva mi napsala: "V so na farmářských trzích jsem se vytasila se zero waste sadou, to teprve lidi v Ostravě koukali, když jsem dávala meruňky do záclon. Přišlo mi to velmi funkční, protože kromě zero waste se v tom ovoce ani nezapaří a můžu je mít i v ledničce! Neříkal nikdo nic, jen divně koukali, ale to v Ostravě normální."
A proto jestli o takové sáčky stojíte, ale nejste si jistí nebo do toho zatím nechcete moc investovat, zkuste si je ušít sami. Nemáte-li doma, zaběhněte někam do sekáče, kupte si starou záclonu, přeperte ji, nastříhejte na 75 cm dlouhé a 30 cm široké pruhy, které v půlce přehněte a sešijte na stroji nebo klidně v ruce. Není to nic světoborného. Jestli vás odrazuje, že nevíte, jak na tunýlek na šňůrku, tak vám prozradím, že ten vůbec nepotřebujete, šňůrka by vám jenom zvyšovala váhu sáčku a tím i celého nákupu, normální igeliťáky přece taky žádnou nemají. A pokud na tom trváte, pomůžete si provázkem, který jednoduše všijete po straně do švu.
Fajnovější pytlíčky s utahovacíma šňůrkama jsou taky boží, a pokud vás to se záclonou začne bavit, můžete se posunou o level výš a nějaké si koupit. Největším krokem bude vůbec začít. I mně trvalo, než jsem se rozhoupala, a teď už bych na nový mikroténový sáček v obchodě nesáhla ani dvoumetrovou tyčí! :)
O tom, jak jsem začínala, si můžete přečíst tady.
Super nápad, taky nesnáším ty hromady igelitovejch tašek a sáčků, všude řikám, že to nechci a stydím se, když si zapomenu doma tašku...jsem ráda, že se to už někde začíná zakazovat, tady to je pořád stát od státu, NYC ještě pořád zákaz nemá...taška ze záclon je úplně super nápad, dík!
OdpovědětVymazatSuper nápad, taky nesnáším ty hromady igelitovejch tašek a sáčků, všude řikám, že to nechci a stydím se, když si zapomenu doma tašku...jsem ráda, že se to už někde začíná zakazovat, tady to je pořád stát od státu, NYC ještě pořád zákaz nemá...taška ze záclon je úplně super nápad, dík!
OdpovědětVymazatJednu sadu mám. Je boží. Dnes použito ve Šluknově. Na trhu. Nikdo nehnul ani brvou.
OdpovědětVymazatZuzi, já zrovna na návštěvě u babičku uvažovala o tom, že si vezmu nějaké staré záclony na pytlíky, ale neměla jsem odvahu. Tak až budu u našich nebo u tchánů.
OdpovědětVymazatUž delší dobu odmítám v obchodech různé igelitky a sáčky. V jedné galanterii mě už paní zná a pytlík mi automaticky nedává. V jiné galanterii zase dávají recyklované pytlíky, což se mi líbí. Pytlíky v suepermarketu se snažím používat vícekrát, ale často zapomenu. Ať žijí záclony!
Ještě by mě zajímalo, jak balíš kabelky a jiné zboží, které posíláš poštou nebo i to prodáváš na trhu. Nedávno tom psala Rosa Mitnik. Já sama dávám věci do silnějšého plastového pytlíku (většinou recyklovaného od oblečení apod.) a pak balím do papíru, ale tam dávám izolepy. Tak přemýšlím o jiném řešení.
Tak do toho, já tomu hrozně fandím. Ty si ušiješ určitě nejbožejší pytlíky ever. K balení pošty - nejsem v ekologickém balení žádný přeborník. Hodně dlouho jsem to vůbec neřešila a chtěl jsem, aby byly balíčky hlavně krásné, takže jsem balila do bublinkové fólie, kterou jsem koupila normálně na poště celou roli, a do krásných balících papírů. Na každý balíček padlo půl izolepy a tento způsob balení byl celkově dost nerentabilní, tak jsem postupně přešla k obyčejným obálkám s bublinkovou vrstvou. Ty mi někdy zjara došly a od té doby jedu podle zerowaste zásad a snažím se k balení zboží nic nekupovat. Vyzkoušela jsem nejrůznější formy balení balíčků - nejprve jsem používala kombinaci průmyslová igelitová fólie (máme jí doma padesátimetrovou roli ještě od stěhovýní) obalená recyklovanou papírovou taškou, to celé převázané motouzem. Několik fotek takových balíčků mám na instagramu. Německá pošta ale odmítá přijímat balíky ovázané motouzem, takže jsem se musela vrátila k izolepě. Mám vyzkoušené, že čím větší vrstva lepidla na izolepě je, tím je sice páska dražší, ale tím méně je jí potřeba. Zero waste sady posílám zabalené jen do recyklovaného papíru, protože myslím, že když už někdo udělá krok k tomu, aby se zřekl idgeliťáků, asi nechce, abych mu poslala něco plastového :) Na obálky recykluju papírové nákupní tašky, co se nám za ty roky doma nasbíraly, jsou z papíru ošetřeného proti provlhnutí, takže zboží vlastně taky chrání proti vlhkosti), kabelky a taštičky ještě předtím zabalím do toho průmyslového igelitu, který už doma máme. Bude trvat nějakou dobu, než všechny co se nám doma nashromáždilo, vypotřebuju, a až to nastane, určitě prozkoumám, jakými šetrnými balicími potřebami se zásobím.
OdpovědětVymazatZuzi, dekuji za poctivou odpoved. S tou drahou izolepou je to dobry tip. Kamarad nam nedavno rikal, ze si jejich dcera hrala s nejakou prumyslovou izolepou na jidelnim stole a kdyz tu izolepu sundavali, tak s ni sel i kus vrchni vrstvy stolu, coz byl duvod koupit si novy stul z masivu a k nemu pak i nove zidle.
OdpovědětVymazatTeď jsi mě rozesmála :) Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci :) Izolepa na dřevě je patina, na překližce katastrofa! :)
OdpovědětVymazatSchmitten zdravi do rodne hroudy! : )
OdpovědětVymazatjednu tvou uzasnou podpultovou zero waste tasticku jsme meli na dovolene, vsem se moc libila, myslim, ze se na tebe chysta nejaka ta zakazka
trochu nas ve vesnickem kramku koukali ale ani nepipli, jen chleba mi dali do igelitky, ten byl tak obrovskej, ze se do zaclonovky nevesel, premyslim o usiti vetsiho pytliku s cipy na zavazani ve stylu japonskeho azuma bukuro, znas ho? na objemnejsi a neskladne kousky, pripadne neco co, by se bez uvazani mohlo chtit rozutikavat
hezky si uzijte zbytek prazdnin!
Veronika