Pokus o Zero Waste narozeninový dort

Principem hard core zero waste životního stylu je, že neprodukujete žádný odpad, já jsem ale úplně na začátku, a proto se vydávám mírnější cestou a snažím se neprodukovat žádný nerecyklovatelný odpad, což v naší situaci znamená zejména žádný plast, protože plasty se u nás netřídí. (Ano, žiju v Německu a netřídí se tady plasty, jestli mi nevěříte, klidně se dojeďte podívat!) Zrecyklovat můžu jenom papír nebo sklo, což značně limituje mé nakupovací možnosti, ale vnáší to čerstvý vzduch do našich návyků, protože člověk nehrábne po tom, co kupoval vždycky, a otvírá se novým možnostem.

Kristince bylo minulý týden 8 a upéct dort podle jejích představ a nekoupit přitom nic zbytečného a zabaleného v plastu se ukázalo jako nerozlousknutelný oříšek. Dort pro Kiku musí mít tři atributy: musí být 1) čokoládový 2) s marcipánovýma ozdobama 3) nádherný ("Maminko, ale ať je spíš dobrý než hezký, jo?"). Rozhodla jsem se nahnat efekt výškou a barevností - trojbarevný dort jsem viděla kdysi u Aničky a přišel mi tak geniálně prostý, že jsem si ho chtěla taky zkusit. Trojpatrový zase byl kdysi na obálce Apetitu a tak mě inspiroval, že jsem si kvůli němu pořídila formy o třech průměrech. To bylo před 6 lety. Nikdy jsem je nepoužila, takže bych je podle všech teorií měla vytřídit, což jsem nechtěla - zkrátka byl nejvyšší čas.

V papíru se prodává na pečení skoro všechno. Až na hnědý cukr! Zatímco bílý cukr ve všech jeho formách najdete v papíru snadno, produkty z toho hnědého jsou výsadně v plastových pytlících anebo obalech, které jsou papírové na povrchu, ale vevnitř mají plastovou vrstvu. V papíru koupíte jenom hnědé kostky, takže jsem chvíli zvažovala, že si ten kostkový cukr doma namelu, v hlavě mi ale vytanul obraz spáleného motoru v robotu a koupila jsem cukr bílý.  Zjistila jsem taky, že není samozřejmé koupit čokoládu na vaření, která nemá plastový obal. Všimla jsem si už dřív, že na kombinaci hliníková fólie + papírový obal člověk narazí jen zřídka, přesto mě zarazilo, že jsem kvůli čokoládě musela do druhého obchodu. 

S marcipánem zabaleným v igelitu jsem počítala, na rozdíl od minulých dortů jsem ale nekoupila hotové marcipánové dekorace v individuálních plastových vaničkách, ale surovou hmotu a práškové potravinové barvy a udělala si hezký večer u kuchyňského stolu. 

Co se dárků týče, odpad jsme vůbec neřešili, a když jsme se nad tím nakonec zamysleli, nerecyklovatelných částí bylo překvapivě málo - jedna plastová krabička 13x7x5 cm a jeden malý igelitový sáček. Což zas a znovu potvrzuje výchozí tezi Zero Waste hnutí - nejvíce odpadu vzniká v kuchyni a v koupelně, takže se soustřeďte hlavně na ně.

Za týden to bude měsíc, co se snažíme nenaplnit denně plný koš. Dělám si poznámky a chystám se to tady shrnou i kvůli sobě, je toho moc nové a potřebuju si to trochu utřídit. Tak zatím!