...hlavně už spěte, řekla jsem dneska dětem, když se mě ptaly, jesli můžou spát u mě v posteli (ne), na gauči (ne), v obýváku (ne) a v pracovně (ne). A tohle jsem našla, když jsem se šla před chvílí podívat, jestli už spí.
Doufám, že když usínaly, měly pocit, že jsou prázdniny. Protože spát v houpacím křesle a na zemi je skoro stejné, jako spát u babičky na zahradě ve stanu, po čemž jsem toužívala já, ale bylo mi vždycky řečeno, že někdy o prázdninách. Někdy, co znamená nikdy. Všichni si teď připadáme tak trochu jako o prázdninách. Cítíme, že končí jedna fáze našeho života, období, kdy jsme jenom my čtyři a kdy pro sebe každé dítě má jednoho rodiče a každý rodič jedno dítě. Kdy se všichni dobře známe, kdy víme, co se od nás čeká, a kdy jsme vyspaní. Bojíme se přijít o to, co máme, a zároveň se těšíme na to, co příjde, protože víme, jak prospěšné bývá vybřednout ze zajetých kolejí.
Když máte doma dva školáky a čekáte dítě, dovedete si představit úplně přesně, co vás čeká. Proto o víkendu dlouho spíme a necháme děti koukat na telku. Proto tady v pondělí byla chůva a my šli na rande. Proto můj muž právě teď sedí sám v kině (na Godzille) a proto poslední dobou sedím málo u počítače. Počítač žere čas a já chci ještě ušít tolik věcí! Takže zatím, já se jdu vrhnout na nedodělky a na dobrou noc vám posílám jednu fotku bez hlavy, ale zato s pupkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat