V poslední době málo bloguju, protože moc pracuju. Když dělám web, nechce se mi psát blog, na své oblíbené blogy ale stejně občas zajdu na návštěvu. Třeba právě teď jsem nakoukla k Soně Malinové, abych zjistila, že v jednom z posledních postů odkázala na náš web, který už pár týdnů poctivě plním. Soňu jsme překvapili a mě to potěšilo.
Dělá mi radost, že lidí z malých měst náš festival naplňuje takovým nadšením. Jestli můžete, rozhodně na něco zajděte, letos máme zvláštní sekci s detektivkama a kriminálníma thrillerama! Nabízím sice trochu zajíce v pytli, protože jsem žádný z letošních filmů ještě neviděla, ale jako každý rok skoro všechny vypadají dobře. Vypadají tak dobře, že kdybych nebyla matka vod dětí, co už dávno nežije v Praze, seděla bych zase celý týden non-stop v kině a po poslední projekci popíjela bílý střik v Lucerně na baru. Jako před 14 lety, kdy jsem na festivalu začínala jako holka pro všechno a snila o tom, že ze mně jednou bude Mirka Spáčilová nebo Eva Zaoralová. Třeba ještě jo! Zatím mě naplňuje jiný druh kultury. Například včera měl náš syn první předehrávku, na které po pěti měsících studia hry na klavír předvedl nádherné antré! Hrál sice jako jediný z účastníků každou rukou zvlášť, pozornost publika si ale užíval víc než všichni ostatní dohromady. Pan učitel ho předem upozornil, že se na pódiu nemá dloubat v nose. Hádejte, kam si Andrej zabořil prsty vždycky, když se něj pan učitel podíval?
Ano, tam. Pan učitel nemá děti a stoprocentně neviděl Obecnou školu. :)
PS: Jestli jste z Prahy a okolí a chtěli byste dva volňásky na zahájení našeho festivalu, můžete o ně soutěžit zde.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat