BagMe: I Washed My Raining Boots

Od pátku prší. Ráno na cestě do školy ležely první kaštany a taky nám dneska zapnuli topení. Nějak to letos uteklo. Po šesti letech ve Frankfurtu se na podzim vlastně docela těším. Až si promoklá na kost napustím vanu horkou tak, že se v koupelně opotí sklo, až si dáme u Dómu svařák a až se pustíme do manželské bojovky zvané topení, která se hraje tak, že když se nedívám, pustí můj muž topení na maximum, a když se nekouká on, já ho ztlumím na dvojku.

Minulý týden, když se ještě dalo jen tak běhat po venku, se po Frankfurtu honili demonstranti a policajti. My, co bydlíme v centru, jsme to měli z první ruky. Nevěděli jsme, o co jde, ale policajtům jsme nefandili, protože byli očividně v přesile. Povalení a spoutaní mladíci navíc prizmatem věčnosti vypadali jen o něco starší než náš Andrej, který si zatím myslí, že největší zlo na světě jsou domácí úkoly a že toaletní papír je sprosté slovo.

Zajímalo by mě, jaká slova se honila hlavou těm dole, když jim za zády poutali ruce plastovýma páskama, kterýma se normálně svazuje zboží nebo sběr a které se musely hrozně zařezávat, a co je napadalo druhý den při sledování reportáže, v níž zástupce policie zásah klasifikoval jako takové přátelské bu bu bu, aby děti neblbly, při kterém nebyl nikdo spoután ani zatčen. Šlo o studentskou demonstraci proti zvyšování nájmů ve městě a zátah asi nějak souvisí s volbama, které v Německu budou už tuhle sobotu. Před videama na youtube nám teď pouštějí reklamu na Angelu Merkel. Máte v Česku taky na někoho reklamu?

A uprostřed toho všeho se chystám na sobotní trhy. Bude to už potřetí, takže nejsem tak nervózni jako před rokem, když jsem šla s kůží na trh prvně. Neušila jsem zdaleka všechno, co jsem měla v plánu, a v noci se budím děsem, že bude lít jako z konve, můj stánek bude poloprázdný a nikdo k němu nepřijde.

Tenhle blog beztak píšu proto, že jsem zkejsla na mrtvém bodě a nevím, do čeho píchnout. Mám ještě šít? Razítkovat pytlíky? Promýšlet, jak rozmístím věci na stánku, aby nevypadal zoufale pustě? Zachrání mě bedýnky vyrobené ze starých šuplíků z chalupy? (Evi, díky za barvu!)

Aby to nebylo pořád na jedno brdo, vyvinula jsem dva nové produkty - pouzdro na brýle vyztužené decovilem, se kterým se opravdu blbě pracuje, a obal na iPad na gumičku.

Ani netuším, jestli se do nich opravdový iPad vejde, protože já ani mí místní známí ho nevlastníme, takže jsem pouzdra testovala na modelu vystřiženém z papundeklové krabice. Přes všechny pochyby se ale nebojím, protože se mnou pojede má dobrá víla Anička, která umí dobře německy, je asi desetkrát míň stydlivá a navíc je rozená obchodnice.

Pouzdra na brýle vznikla i ve verzi na zip a taky jsem se vrátila ke starým dobrým obalům na knihu z pruhů, u kterých jsem kdysi před dvěma lety začínala na Fleru. Některé použité látky jsou tak staré, že bych je snad mohla vydávat za recy zboží. Fakt to děsně letí!