Když člověk chodí denně do práce, musí ráno vstát, svléknout si pyžamo a uvést se do pohledného stavu, aby dal světu kolem najevo, že je všechno, jak má být. Tak to den po dni dělá můj muž. Vykoupe se a sedne na kolo, aby dobýval náš denní chléb, i když ho třeba bolí v krku (dám si v práci čaj), leje, že by psa nevyhnal (stejně se musím převlíknout), anebo musí zrovna pracovat na něčem, co ho fakt nebaví. Jde tam, protože ho p o t ř e b u j o u, protože ho kolegové i n s p i r u j o u, protože ho p o ch v á l í, když se mu něco povede a protože může u oběda s ostatníma d r b a t o pitomostech.
I já musím ráno vstát. Když se ale nevysvléknu z pyžama, nikdo se nad tím nepozastaví. Ve školce mě počastují pohledem plným pochopení a budou si myslet, že některé z mých dětí ráno dostalo hysterický záchvat anebo nám sousedi vytopili byt. Nikdo mě nebude p o t ř e b o v a t, protože s dětmi a domácností toho mám přece až nad hlavu, a tak budu celé dopoledne dělat jen to, co si sama vymyslím a naplánuju. Kolegy nemám. Když mi chybí i n s p i r a c e, brouzdám po netu a každé 2 minuty kontroluju Facebook, jestli tam někdo něco inspirativního nevložil. Když se mi něco povede, p o ch v á l í m se sama, když si chci s někým podrbat o pitomostech, zavolám mámě, a když už toho mám všeho dost, napíšu o tom blog.
Volnost, kterou mi spousta zaměstnaných závidí a na kterou zároveň pohlíží tak trochu spatra, je občas pěkná fuška. Potřebovala bych do práce. Přede mnou je ale 8 týdnů školních prázdnin. Projekt hledání zaměstnání se tedy odkládá na pak, už teď ale přemýšlím o tom, v čem do ní jednou budu chodit.
Mohla bych si podle Burdy ušít převrácenou sukni
foto: burdastyle.com |
nebo převrácené šaty. Model na fotce i další inspiraci najdete tady.
foto: MiloCreativeStudios |
foto: makesomething.ca |
anebo si vyrobit šaty á la šála, ty totiž vypadají dokonale: jednoduše a efektně. Jenom se obávám, že si je nebudu umět zauzlovat tak pěkně, jako slečna na obrázku, a budu v nich vypadala jako matka, co si uvázala šátek na dítě, ale dítě zapomněla doma.
Já ani do té školky nechodím:-) Ale v pyžamu pobývám nerada, takže oblíknout se, to jó, ale někdy ta pracovní morálka...jako třeba dnes, ne každé dvě minuty, ale každou jednu kontroluju, co kde kdo přidal, napsal, vyfotil. Tudíž mi Váš příspěvek tuze kápl do noty...jdu prozkoumat odkazy a zas můžu o kousek práci odložit! Děkuju:-)
OdpovědětVymazatNojo, pracovní morálka je děsná potvora, hlavně v pondělí!
OdpovědětVymazatJo, tak na ten ušitý šatník se těším:-))
OdpovědětVymazatAjka