Dneska jsme byli na výstavě. Jeden z benefitů života v evropském velkoměstě (i když nevím, jestli k nim Frankfurt patří, když se tu z jednoho konce města na druhý i ve špičce dostanete za 45 minut) jsou muzea, která počítají s tím, že má člověk děti.
Tahle expozice byla pro děti úplně celá. Jmenovala Psssst... a všechno na ní bylo tajné, přísně tajné anebo k vyřešení. Zatímco děti se špinily tiskařskou černí a mlátily se polštářema ve speciálně vyhrazeném prostoru, my se Sašou jsme si lámali hlavy nad šiframa, a pak obdivovali tuhle instalaci.
V plexisklových krabičkách jsou věci vysypané z dětských kapes. Autorka Moni Port ví, kde bydlí dětská duše.
Podle obsahu kapes se dá spolehlivě třídit i prádlo našich dětí.
U Kristinky najdu jelení lůj a balíček kapesníčků, u Andreje pět šutrů, střep a ožužlaný papírek od žvýkačky, který mu na hřišti našel kamarád.
V Lisabonu sběratelka ukořistila chcíplou žábu.
Paula Lucu z Frankfurtu čeká velká budoucnost, když má věci po kapsách tak pěkně barevně sladěné.
Jaronovi jsou teprve tři, a tak Moni věnoval palčák. Zajímalo by mě, jestli u toho byla maminka, tatínek, anebo starší brácha? Vůbec bych chtěla vidět, jak autorka artefakty sbírala, a jestli pak děti nelitovaly, že se nechaly ukecat.
Protože Spidermanovu holeň, tu člověk najde jenom jednou za život!
Hrozně mi to připomínalo Zahradu Jiřího Trnky. Byl tam provázek i staniolový obal od čokolády, chyběl jen ten kousek chleba s máslem. Taky barevná sklíčka a perličky od bláta jsem našla, ty jsem po kapsách mívala i já.
HOSENTASCHENFUNDSTÜCKE se to jmenovalo. Tahle složenina v sobě nemá ani kapku poetiky, co? Pěkně to shrnul Saša, když řekl, že tohle slovo musí do svého slovníku zařazovat častěji!
Bacha, výstava poběží jenom do 27. ledna!
Žádné komentáře:
Okomentovat