Dnešní den byl od samého počátku zvláštní. Nepršelo, když jsem vstala, a nezačalo ani při snídani.
Cestou do školy dokonce vysvitlo slunce a pralo až do pěti, kdy zapadlo. Pralo tak, že když jsem se šla podívat, jak to v sobotu dopadlo, svět se odrážel v oknech.
V sobotu totiž lilo celý den a když jsem z velkolepého nočního prodávání odcházela v 10:30 já, ustálil se počet osob, které vstoupily do Arthousu za účelem nákupu, na čísle 7. A přesto akci považuju za užitečnou. Marice se podařilo prostor, ve kterém ještě v pátek večer teklo topení a vypadalo to tam takhle...
.... proměnit v útulnou, obývák připomínající místnost, ve které se celý večer čekalo na zákazníky, popíjelo a příjemně diskutovalo.
Diskutovalo se ovšem zejména o tom, že prodávám moc levně a že bych měla zvednout ceny. Je pravda, že propast mezi mými cenami a cenami ostatních kolegů je do očí bijící. Prý mám počítat ceny materiálu, jako bych ho kupovala v Německu, a do každé tašky započítat paušální částku zahrnující elektřinu spotřebovanou při šití a část měsíčního nájmu, když šiju doma. Taky prý můžu prostě cenu zvednou o polovinu anebo ke všemu připočíst aspoň 5 Euro. Prostě ji nějak zvednout.
Celý večer jsem si připadala jako provozní v Ano šéfe, kterému do duše promlouvá Pohlreich. A ten má většinou pravdu, takže na tom všem asi něco bude. Začala jsem tada pracovat na nové tabulce materiálu přizpůsobené německému trhu. Raději bych ale šila. Že bych ke všemu prostě připočetla nějaký ten paušálek?
Žádné komentáře:
Okomentovat