Mezi zbytky po šití a hromadou věcí, které potřebují dokončit (taky si necháváte nabíjení druků, našívání knoflíků a podobné drobnosti na poslední chvíli, a pak se proklínáte?) pobíhám já snažím se přijít na to, kolik by co mohlo stát.
Držím se doporučení z průvodce pro prodejce na Etsy, tedy že cena zboží = cena materiálu x 2, ale ne vždycky dostanu výsledek, který mi přijde tak akorát. U věcí s malou spotřebou látky cena většinou vyleze trošičku nižší, než bych si představovala, věci velké jsou podle tohohle propočtu zase docela drahé.
K ceně je totiž potřeba připočíst ještě rabat pro majitelku obchodu a daň z přidané hodnoty. Moje práce nic nestojí, což má příjemný efekt na cenu zboží, ale stejně je pro mě těžké se s tím smířit. Jak to, že neberu nic, když každá uklízečka má 10 Euro na hodinu?
Člověk s matematickou představivostí, jako mám já, oceňováním zboží stráví čas dostačující k ušití jedné, dvou kabelek. Nicméně, musím se s tím poprat čas nečas. Abych pořád nehrabala v papírech, kdysi jsem si vyrobila seznam cen materiálu, který nejčastěji používám (výplně, zipy, karabinky, magnety a další galanterii), takže mi zbylo dohledat jen cenu 10 cm látky.
Třeba tahle kabelka:
Vnější látka 3.-
podšívkovina a výztuha 0,25.-
látka na kapsu 0,10.-
zip a jezdec 0,25.-
magnet 0,25.-
karabinky 0,90.-
látka na popruh 0,30.-
===
materiál celkem 5,15.-
Materiál x 2 je v tomhle případě 10,30.
Plus 30% pro Mariku: 13,90.
Daň z přidané hodnoty je 19%, cena kabelky tedy je 16,5 Euro. Což je asi 398 Kč.
Za takovou cenu si člověk koupí látkovou nebo koženkovou kabelku v Zaře nebo v HáEmku, z čehož usuzuju, že si můžu trochu přisadit. Nadsazování je ovlivněné zejména tím, kolik stojí zboží v obchodech kolem (většinou je nepředstavitelně drahé) a mojí touhou všechno prodat. Mít doma skříň plnou ležáků není dobrá motivace do další práce, to mi za ten rok a půl už došlo. Cenu jsem zaokrouhlila na skoro lidových 18 Euro, a šla na další kousek.
Jako pokaždé, když se odpoledne snažím dělat něco konstruktivního (třeba hrát si na obchodnici nebo psát tenhle blog) mi děti začnou dávat najevo, jak špatně se o ně starám. Od té doby, co nám Andreje ve škole naučili psát, dokonce písemně. A tak se s vámi dnes rozloučím vzkazem, který mi v podvečer narval pod nos. Chudák. Ani najíst mu u nás nedají.
Žádné komentáře:
Okomentovat