U nás doma je to zase jako na pláži.

Písek máme úplně všude. Už s tím tolik nebojuju. Písek v posteli totiž znamená, že jaro je tady a že se venku chodí bez bundy.

Taky to ovšem znamená mytí oken. Pod hadrou skončil i totem, obtisk rozpláclého ptáka, který jsme našli v lednu, když jsme se vrátili z vánočních prázdnin. Zmrzlý holub se chtěl ohřát u nás v ložnici a přehlédl sklo. Asi přežil, protože jsme ho nenašli. Tsveta, která na snímku drží za oknem polštář, prohlásila, že to znamená štěstí, dlouhý život a dobrý spánek a jestli o ně nechcem přijít,  nesmí to nikdy pryč. Bulharky milují tajemno a když dostanou šanci mluvit o nadpřirozených silách, jsou neskutečně, ale neskutečně přesvědčivé. S různými bulharskými ženami se znám už spousty let a vím, že se vyplatí hrát jejich hru. Jsou ochotné a vždy vám dobře poradí, jak se nebezpečí vyvarovat. Tsveta rozhodla, že to časem umýt můžu, když se nám to podaří dobře vyfotit. A tak jsme fotily a fotily, s otevřeným i zavřeným oknem, zvenku i zevnitř, s bleskem a bez, s pozadím a bez, dopoledne úplně zabité a nejlepší fotka vypadá takhle. No nic.

Na jaře taky začíná po Německu jezdit holandský trh s látkama, kde se dají sehnat na místní poměry docela levné věci na šití. O víkendu byl ve Wiesbadenu, což je od nás slabá půlhodinka jízdy, a tak jsem si sobotu  zorganizovala tak, abych byla celý den SAMA ve Wiesbadenu. Tam jsem zjistila, že trh bude až v neděli. Myslela jsem, že člověk se s věkem stává organizovanější. 

Můj zlatý muž se nesmál. Politoval mě a rozhodl, že si do Wiesbadenu v neděli zajedeme všichni. Vzal děti do parku a do katedrály a řekl mi, ať se ozvu až se nabažím. Prostě anděl.

Dala jsem si na čas a děti z toho lezly po zdi.

Saša hrál hru "moje nové auto",

a já vymýšlela, co komu ušiju a jestli  mám všechno, nebo se mám ještě vrátit. 

Člověk stejně nikdy nekoupí všechno. 

Tohle budou šaty pro Kiku

a tohle kalhoty pro Andreje. Asi jako všichni kluci by i náš syn život  nejraději prožil v teplácích. Chápu ho. Nemůže si vzít sukni a guma v pase je holt guma v pase. Už dávno jsem mu slíbila džíny, které budou úplně jako tepláky. Džínovinu a bavlněnou gumu už mám, teď jenom najít ten správný střih. Nevíte o něčem?

Některé látky padly hned v neděli večer. Tenhle model z teplákoviny s bavlněným volánem je zvětšenou kopií  sukně, ze které už Kika vyrostla. 

Je krásně kolová,

volán zdobí stuha s muchomůrkama

a Kristinka se do ní hned zamilovala.

Aby to bylo fér, spíchla jsem i pirátskou vlajku, o kterou Andrejčo týdny škemral.

Nemusela jsem dlouho přemýšlet, na co ji přivážu. Nevím, jak to vypadá za vašimi dveřmi, ale u nás to vypadá takhle:

Když se vracím domů, pokaždé si vzpomenu na vtip o indiánech, kteří už třetí měsíc sbírají dřevo. Zimy ve Frankfurtu příliš tuhé nebývají, ale počet klacků zredukovat nejde. Zkoušela jsem to, a do 24 hodin po nich vždycky bylo vyhlášeno pátrání. Vzdala jsem to jako ten písek.

K vlajce patří ještě girlanda na postel (kdo by vyhodil všechny ty odstřižky, žejo).

Týdny jsem čelila obviněním, že pořád šiju něco pro nějakou paní a pro ně nic. Teď jsem jim vzala vítr z plachet!