Dejte mi hlas,

prosím. Teda pokud se vám líbil můj příspěvek  v Lohas Blogger výzvě 2016. Hlasovat můžete tady a bacha,  je potřeba nejen lajknout fotku mého příspěvku, ale zároveň ji i sdílet, budou se sčítat jen vysdílené lajky. Člověk musí mít FB a musí se u toho trošku zdržet, ale pořadatelům jde o to, aby se lidi zastavili a nejen tupě lajkovali, jako to občas všichni děláme.

Včera jsme se takhle tupě zastavily s Leuškou na nádraží a koukaly na vlaky. Velké děti mají prázdniny a statečně samy odeltěly k babičce a dědovi do Ostravy. První, co mi po příletu přišlo z babiččina telefonu bylo, že "Kika i Biba se ztratili," a za sekundu "Haha, Kika."  Jsou holt vtipní po mně. No a jak jsou ty velké děti pryč, tak nemusíme s Leuškou po školce vařit obědy, korepetitovat hodiny flétny a piána a podávat odborné konzultace při domácích úkolech, ale můžeme jen tak zevlovat po venku až do večeře. Což jsme tedy včera dělaly na tom nádraží. Do přijíždějících a odjíždějících mašin jsme se tak zabraly, že nám v nestřeženém okamžiku někdo ukradl kočárek. Leuška nechápe koncept kradení, takže jí nešlo vysvětlit, co že se to stalo. Nechápu ho ani já. Žiju v tom, že všichni jsou víceméně stejní jako já. Nevolí Zemana a neukradli by dítěti kočár pod nosem.

Fotka v úvodu je z oslavy našeho 12 výročí, které jsme měli v neděli. Saša uvařil pad thaj. Nic lepšího jsem už dlouho nejedla. A víte, co mi dal? Krásný teplý svetr. Vlastně dva. Až bude sluníčko na focení, tak vám je ukážu. A taky vám ukážu, co jsem mu dala já.