Líbí/nelíbí

Přišlo mi, že bych si mohla trošku rozšířit okruh čtenářů, a tak jsem se přihlásila do soutěže LOHAS Blogger 2016. Pořádá ji už čtvrtým rokem magazín o zdravém a udržitelném životním stylu LOHAS, který si zaslouží věčnou slávu už jen proto, že jsem díky němu poznala dva nejvtipnější a nejčtivější  české blogy Sláma v botách a Život podle Lucie. Soutěže jsou vždy tematické a letošní zadání znělo: Co je pro mě toxické. Zasekla jsem se už u samotného pojmu "toxický". Myslí se tím jako jedovatý? Jedovaté jsou pro mě věci, které když sním, vypiju nebo je do mě při kousnutí vpustí nějaké zvíře, tak umřu, a takové se v mém životním prostoru nevyskytujou, pokud se tedy nepočítají mírné otravy alkoholem jako ta, kterou jsem si způsobila minulý čtvrtek na výstavě s Aničkou (zdravím do NI a doufám, žes to zvládla důstojněji). Cítila jsem, že bych měla vyplivnou text o toxinech ve vzduchu, v potravinách, v kosmetice nebo v oblečení, že bych měla psát o tom, co bych nikdy nedala na sebe, do sebe ani vedle sebe, a že nic takového asi nevyplodím, protože toho o zmíněných věcech vím proklatě málo, vlastně jenom to, že se řeší a proč jsou zhruba problém.  Ne, že by mi byla planeta jedno, chovám se k ní tak, abychom spolu vycházely co nejlépe. Jedno si nejsem ani já sama, a proto se mé spotřebitelské návyky řídí spíše mými než jejími potřebami. V minulosti jsem koketovala s kde čím. Jedla jsem obilný salám KLASO a sojové maso, kupovala všechno bio, pekla cukroví z celozrné mouky bez cukru a másla, nedávala dětem mléko ani citrusové plody, vyhýbala se sladkostem, uzeninám, mléčným výrobkům, sulfátům, parabenům, BPA a ftalátům a do úmoru šifrovala etikety úplně na všem, až jsem se nakonec ocitla tam, kde jsem teď: v pětičlenné rodině, kde je času tak akorát na to spolehnout se na intuici a zdravý rozum. Intuice a zdravý rozum mě spolehlivě vedly už v dětství, třeba když mi babička naservírovala dršťkovou polívku nebo družinářka šašlik s bramborovou kaší, a nemám důvod jim nevěřit i dnes. Stojí/nestojí, bílé/červené, chutná/nechutná, sluší/nesluší, funguje/nefunguje, v obalu/bez obalu. Podívám se a vidím. Návrat k dětskému pohledu vám může připadat až primitivně jednoduchý, je ale neuvěřitelně  osvobozující a navíc jednomu ušetří spoustu času! A víte, na co jsem přišla? Že jestli je pro mě něco toxické, tak je to oblbující možnost volby a zbytečně ztracený čas.

 Jak jsem se s tématem vyrovnala uvidíte až za dva týdny, příspěvky mých konkurentek (o udržitelném životním stylu totiž asi píšou jenom ženské :)) můžete již od pondělí sledovat zde.