úterý 23. června 2015

Zarahomeholismus

Čím déle jsem doma s dětma a snažím se u toho pracovat, tím více přicházím na kloub dynamice stresu. Jeho hlavním dynamem jsem já! Takový tlak, jaký na sebe dokážu vyvinout, by na zaměstnance zkoušel jenom hodně protivný a frustrovaný šéf, proti kterému by lidi stoprocentně protestovali. Stávkovali by jako pražští záchranáři nebo němečtí pošťáci, kteří jsou ve stávce už druhý týden, ale já jsem to zjistila až předvčerem. A mně bylo divné, že nám už víc než 10 dnů nepřišel ani jeden účet.

Je sice pěkné, že si to dokážu tak pěkně zanalyzovat, v pokusech míru stresu snižovat ale nejsem příliš úspěšná. Snažím se na to jít jako Bára Šťastná ze Šťastného blogu, ale stejně pořád dělám jedno, ale už myslím na druhé. Proces se vypne v několika málo případech. Vypne se třeba, když píšu. Psaní bylo a je činnost, u které dokážu zapomenout na čas a opravdu nemyslet na nic jiného. Chtěla bych to tak mít i se čtením, ale nad stránkama mi myšlenky většinou utečou přesně tam, kam bych je na chvíli nejraději nepustila. Kolikrát jsem si říkala, proč vlastně pořád bloguju? Žere mi to čas, peníze z toho nejsou a ještě tady cizím lidem cpu svou rodinu, která mi to jednou možná vyčte. Vidím děti, jak na mě ječí, abych všechny příspěvky o nich okamžitě smazala, a já je neposlechnu a navzdory o nich napíšu!


 Ale třeba budou děti rády, že mají někde přehledně zachycené své dětství, sice prizmatem matčina života, ale stejně. Třeba je pobaví, až zjistí, že jsem na dárky recyklovala vánoční papír. Při rozbalování si toho totiž samým vzrušením nikdy nevšimnou. 


Další činností, u které dokážu nemyslet na nic jiného, je nakupování v Zara Home. Šly jsme s maminkou včera kolem a co vám budu povídat. 


Myslím, že trpím ZaraHomeholismem. Cesty do města plánuju záměrně tak, abych šla kolem a mohla se aspoň kouknout do výlohy. Nejen, že pak do obchodu pokaždé vlezu, i když do domácnosti vůbec nic  nepotřebuju, ale taky si tam vždycky něco koupím. Včera jsem koupila tác a salátové příbory na chalupu


a úchytky do šuplíků, které jsem minulý týden dotáhla domů z ulice. Zatím jsou ve sklepě, ale už jsem pro ně našla nový domov v bytě. Miláčku, budeš koukat!


Žádné komentáře:

Okomentovat