Píšu blog, ale měla bych pracovat. Když pracuju, říkám si, že bych měla šít. Když šiju, říkám si, že bych měla upravit fotky a vložit zboží na net. Když upravuju fotky, říkám si, že bych měla jít do obchodu udělat novou výlohu a když ji dělám, říkám si, že bych měla rodině uvařit pořádné jídlo, které mají všichni rádi. Když vařím, říkám si, že bych si měla víc hrát s dětma. Když si s nima hraju, říkám si, že bych měla odpovědět na e-maily. Když sednu k počítači, říkám si, že bych měla trávit víc času venku. Žiju v permanentním pocitu, že dělám něco jiného, než bych měla, a snažím se být v klidu. A pak přijde večer, z práce se vrátí můj muž, dáme děti spát, nalejem si víno, pustíme si seriál (teď koukáme na The Killings) a najednou je všechno, jak má být. Ještě že ho mám.
i kabelek. Všechno jsem fotila ve standardním frankfurtském příšeří. Kabelku a její sestry jdu zrovna nahrát na Etsy. Celou dobu, co tohle píšu, stejně nemyslím na nic jiného.
Už jsem to psala na Fb, ale z té tašky jsem úplně nadšená! Jednoduchá, krásná!
OdpovědětVymazat