Do školy letos nastoupila i Kika. Místo, kam chodí naše děti, vzdělává děti od 4 do 18 let, od školky až k maturitě, hezky pěkně kontinuálně, bez zbytečných změn a přechodů. Což nemusí být zlé, mezi dětmi, které spolu stráví takový kus života, se musí vybudovat silné vazby, ostatně já jsem si dodnes blízká s lidma ze střední, se kterými jsem prožila roků "jen" 8.
Trošku děsivá je ovšem představa, že se někdo ve druhé třídě ztrapní a ještě u maturity si to budou všichni pamatovat, nebo že se nešťastně zamiluje do někoho ze třídy! Živě vidím, jak Andrej místo písemky ohlodává tužku, civí na nějakou holku a nenapíše ani řádek.
Tenhle post píšu hlavně pro babičky, které tu s námi nemůžou být, aby všechno osobně očíhly a zkontrolovaly, jestli naše děti nastupujou do školy tak, jak se sluší a patří, a jestli pančelka není není nějaká divná, nebo tak něco. Takže ahoj mami, ahoj babi. Ano, nechali jsme je ostříhat, a nebojte, ono jim to doroste!
Teď ale zpátky ke Kristince. Škamnám kráčela vstříc se vztyčenou hlavou a vypadala, že se docela těší! Poskakováním projevoval radost i Biba, který večer z únavy vyřvával, že škola je blbá, že už si na prázdniny zvykl, a používal i slova, která se na lifestylový blog nehodí.
Nemohl se dočkat, až kámošům ukáže, že se mu kýve zub, a řekne jim, že si šetří na stroj na zmrzlinu, kterou bude v létě prodávat a děsně na tom zbohatne.
Když se s Kikou důkladně pomačkali,
nechali jsme ho na shromaždišti druháků (na hřišti v pozadí se nechystá spartakiáda, to jsou skutečně jenom druháci), a pokračovali s Kristinkou do předškoly.
Došlo jí, že to je to místo, kde ji chceme nechat napospas, a začala se tvářit pěkně otráveně. Pak ale zaplula do třídy, kde se hemžilo několik spolužáků,
zaujala stanoviště u simulátoru šněrování bot a začala všem ukazovat, že ona si umí boty zavázat sama.
Tuhle fotku ukazuju proto, abyste viděli, jak to v takové předškolní třídě vypadá. To vzadu vpravo je katedra, v pozadí jsou dveře na toalety (ty má každá z 6 předškolních tříd vlastní) a v centru místnosti jsou 3 kulaté stoly, u kterých sedávají děti.
Kolem stěn jsou regály s hračkama jako ve školce a na zdi jeden edukativní piktogram vedle druhého: Neřvěte, neběhejte, nevytrhávejte si hračky z ruky a podobné evergreeny. Každá třída má svou předzahrádku s pískovištěm, celá předškola pak sdílí pořádné hřiště, kde se může drobotina vyřádit, a na které mají starší děti vstup zakázán.
Na téhle fotce je Kristinčina učitelka Irina (ta vlevo se šátkem na hlavě) a její pomocnice Kareen (paní v pruhovaných šatech). Pan vlevo je nějaký eurotatínek.
Po 4 hodinách jsme si přišli Kiku vyzvednout. Sršela dobrou náladou, protože se právě seznámila s Maxem, který umí česky a který jí dal čokoládové vajíčko!
Pro případ, že si toho ve třídě nevšiml, mu Kristinka ukázala, jak si sama šněruje boty. Pak jsme se vydali najít v rozlehlém areálu východ, který povede naším směrem, a při té příležitosti objevili novou školní budovu, o jejíž stavbě se loni, předloni i rok předtím velkolepě mluvilo.
Tadá! Ano, v těchto plechovkách se vzdělávají děti, když škola nemá peníze na cihly a maltu. Kolik tam tak asi mají stupňů? U nás na balkóně, kde není ani jedna plechová stěna, bylo dneska přes 30!
A na závěr jeden článek z New Yorkru. Je to trošku pitomé, ale smála jsem se nahlas. Podobně někdy mluví můj americký švagr se svou malou dcerou.
PS: Vysvětlivka pro všechny, kdo neví, co je to eurotatínek: Eurotatínek je ekonom, právník nebo překladatel, který se narodil v některé členské zemi EU, pracuje v bance nebo v European Commission, má děti v Europäische Schule, a když chce oslovit jiného rodiče, nejprve se zeptá: "German or English?".
Žádné komentáře:
Okomentovat