BagMe: Japonské kalhoty

Když můj muž řídí a navigace řekne, že tam budem za 40 minut, jsme tam za půl hodiny. Když řídím já, jsme tam za hodinu, protože navigace nenavigace bloudíme. Mapám a průvodcům navzdory se ztrácím kdekoliv a nechápu, proč nejsou ulice všude číslované a kolmo jako v New Yorku.

Přesto jsou oblasti, ve kterých se dokážu zorientovat docela dobře, například ve střizích a návodech z těchhle japonských knížek:

Drželi jste někdy některou z nich v ruce? Vynikají přátelskou cenou, kvalitním zpracováním, krásnými fotkami a ilustrovanými návody, které při troše soustředění pochopí i mírně pokročilá švadlena. A hlavně k nim bývají přiložené STŘIHY!

Japonci si sice libují v pohodlných volných modelech, jejich oděvy ale nepočítají s našimi slovanskými tvary, takže výsledky šití pro dospělé někdy nejsou úplně dokonalé. I tak se to ale vyplatí zkusit.

Stoprocentní sázka na jistotu je šít pro děti.

Andrejčo si objednal džíny, co budou úplně jako tepláky. Kalhot do gumy jsem už ušila spoustu, teď jsem ale hledala něco opravdu džínového, vzadu se sedlem a s rovnými nebo zužujícími se nohavicemi. Anička mi poradila knihu Polka Drops 90 - 130 cm.

Máte teď ohromnou chuť si nějakou japonskou knihu objednat? Tady jich najdete přehršel. Až ji budete prvně držet v ruce, mohly by vám sloupce japonských znaků a hromady čar nahnat strach. Nebojte se, když na to bude čučet dostatečně dlouho, zjistíte, že je kniha dokonale logická, hence jednoduchá a uživatelsky vstřícná! Třeba vám pomůže popis toho, jak vznikaly moje džíny:

1) Nejprve jsem si vybrala model podle fotek v knize a našla si jeho číslo. Moje gatě měly číslo 2.

2) Plachty se střihy jsou poskládané tak, že je seznam modelů vidět, aniž byste je museli rozkládat. Model 2. byl na listu B.

3) List jsem rozložila na kuchyňském stole (je potřeba tvrdá podložka)

a našla si všechny části vybraného modelu, tedy všechny označené číslem 2.

V návodu jsem si spočítala, kolik jich je a jestli jsem je našla všechny (model 2 má dílů 7).

Střih má většinou 4 až 5 velikostí, je třeba vybrat tu svou a zapamatovat si, která čára k ní patří (velikost 120, kterou jsem zvolila já, je druhá od vnějšího kraje).

4) Připravila jsem si střihový papír. Nevím, co je právě k mání v Česku, já používám ten nejlevnější německý, značka Burda. Před kreslením ho vždy přežehlím bez napařování, vyrovná se a zjemní a dobře se pak na něj kreslí. Zatížím ho tím, co mám po ruce a začnu obkreslovat svoji čáru. S těžítky se musí hýbat. Je třeba to dělat opatrně, aby se předloha a střihový papír nerozešly. Každý obkreslený díl hned odstřihnu, protože s menším papírem se líp manipuluje, není to ale nutné.

5) Hotové střihy, přiložím na přežehlenou látku a zatížím. Je potřeba znovu kouknout do návodu a zjistit, který díl se stříhá z přeloženého materiálu a který je potřeba jen jednou (v návodu je přeložení naznačeno šipkou). Taky nezapomeňte, že je třeba ke střihu přidat min. 1 cm na švy. Návody většinou uvádějí 1,5 cm, v místech, která budou založená jako třeba nohavice nebo zadní kapsy, dokonce 3 cm. U nohavic si nechávám větší rezervu, protože jeden nikdy neví. Přídavky na švy neměřím a stříhám od oka. Naše děti jsou vyžlata a nestává se, že by jim oblečení bylo úzké.

6) V tento moment je potřeba se také rozhodnout, kolik chcete kapes. Já kapsy nesnáším, protože se v nich nosí domů písek, Andrejčo je ale potřebuje, takže jsem se domluvili na jedné.

Kapsové díly jsem tedy dokreslila křídou do rovna a kapsu vystřihla jen na jednom z nich. Dejte pozor, abyste si ustřihli i odpovídající vnitřek kapsy - já si udělala pravý vnitřek k levé kapse a musela jsem při šití rychle stříhat znovu.

7) Když už investuju všechnu tu energii do přípravy, většinou rovnou stříhám ze dvou nebo i více látek.

Většinou se pak stane, že stejně ušiju jenom jeden kus, na ty další ale vždycky dříve nebo později dojde, a když se nemusí stříhat, do hodiny navlékám gumu.

A tady je výsledek: