Plánovala jsem, že až Fleru
překročím stovku prodaných kusů, pořádně to oslavím. Původně
jsem si chtěla koupit něco krásného na sebe. Co vydělám ale
zase hned narvu do materiálu, takže jsem se rozhodla alespoň
napsat oslavný post na tenhle blog. Minulý týden se to stalo. Nějak jsem ale nevěděla, jak téma uchopit. Vznikla taková milá příležitost dát si večer dvojku, což beztak děláme skoro každý den, země se ale neotřásla.
S uchopením tématu mi pomohl kamarád
Ondra, který pracuje v bance a který mě zahrnul spoustou
všetečných otázek. Neochotně jsem šla s barvou ven. Byl to
pestrý rok. Založila jsem si v Německu živnost, musela se stát
členkou cechu Energie - Textil - Elektro a vyřídit si výjimku z
povinného cechovního pojištění. Zaplatila jsem desítky Eur za
licenci, která mě opravňuje vytvářet odpad (rozuměj obálky,
ve kterých zboží posílám a které pak někde skončí v koši).
Podala jsem v Německu daňové přiznání, při jehož vyplňování
jsem ve slovníku hledala i předložky, ale hlavně jsem si otevřela
obchod na Fleru a na Etsy, udělala si webovou stránku a založila
tenhle blog.
A s jakým výsledkem? Za rok jsem
prodala 136 tašek, pouzder a obalů s obratem 1800 Eur. Což není
úplně malé kapesné. Po odečtení nákladů však dojdu k částce 180 Eur,
a to už je o poznání menší sláva. (Jen takovému Fleru, kde
prodávám nejvíc, jsem na provizích zaplatila 140 Eur, tedy jen o
něco méně, než jsem sama vydělala.) Ondra se dlouze zahleděl do krajiny a řekl mi, že mám příjem něco málo přes půl dolaru denně, takže se podle Světové banky, která za hranici chudoby považuje příjem 1 dolar na den, pohybuju hluboko pod hranicí chudoby.
A
uznejte sami, je tohle důvod k oslavě? Uvidíme, jestli se do
roka z té mizérie vyhrabu. Ještě že mám muže, který mě
má rád i bez peněz. A jak teda oslavím tu stovku prodaných věcí na Fleru? Jestli si do konce května nikdo nekoupí tuhle kabelku, tak si ji nechám já. Ta se mi totiž opravdu povedla.
Žádné komentáře:
Okomentovat