Saša se rozhodl, že se bude učit německy. Prý ho štve, že náš pětiletý syn umí německy líp. Že by překročil pomyslnou psychologickou hranici a připustil si, že tady třeba bude žít celý život?
Uvidíme, jestli dojde i na mě. Když jsem před lety po nekonečných útrapách držela v ruce diplom, přísahala jsem si, že do školy už nikdy nepůjdu!
Sašova němčina je ale pro mě zajímavá z úplně jiného hlediska. Poprosil mě, abych mu na učebnice ušila tašku.
Nebyla jsem moc nadšená, protože obal na notebook, o který požádal loni, se většinou válí někde v koutě.
Tašku ale nosí, dokonce někdy i v den, kdy němčina není. A šadlenka má radost!
Žádné komentáře:
Okomentovat