Není to paráda, když má jeden svoji deku? Jako děti, co jsem jim před dávnými a dávnými časy, kdy jsem ještě neměla vlastní, v Americe dělala chůvu. Nebo jako Charlie Brown. Při čtení Snoopyho jsem uvěřila, že měkoučká deka člověku pomůže ve všech situacích - když se vám posmívají, když máte trable s láskou a nebo když na vás prostě sedne chandra.
Dát někomu deku znamená, že to s ním myslíte vážně. První jsem věnovala svému muži, když jsem poznala, že je to ten pravý. Byla trochu ošklivá, švy se rozpáraly při prvním praní a nevím, jestli je ještě ve sklepě, nebo už na smetišti. Druhou jsem ušila Kristince, když jí byl asi rok, a touha vrhnout se na deku mě přepadla zase letos, když jsem viděla první Jelly Roll Race Quilt. To je takový instatní quilt.
Nemusíte vymýšlet vzor, kreslit ho na papír a trávit večery počítáním a řezáním. Na tomhle quiltu je nejdelší čekání na pošťáka, který doručí onu "Jelly Roll" - roli předem nařezaných pruhů, které k sobě výborně ladí, protože jsou všechny z jedné kolekce. Než přijde, je třeba ještě sehnat něco měkoučkého dovnitř (já jsem použila fleecovou deku z Kiky) a něco na dolní stranu deky. Dole sice můžete nechat fleece, ten ale rád žmolkuje, a tak jsem na podšití koupila ikeácké povlečení Brunkrissla. Dále už potřebujete jen nůžky, všechny špulky na dolní nit, které doma najdete, a hoooooodně nitě.
Na netu inzerovali, že vrchní díl zvládne středně zručná švadlena za hodinu a půl. Tak jsem si to stopla. Když jsem sedala ke stroji, bylo 6.
Z rozbalené role jsem brala jeden pruh za druhým, tak jak je na sebe naskládali v továrně, a přišívala je k sobě diagonálně tak dlouho, až na stole nic nezbylo.
Ze začátku jsem šila s rozvahou, látka přece jen nebyla zadarmo. Dílo mi ale rychle rostlo pod rukama a za necelou půlhodinku už mi na zemi ležel dlouhatánský řetěz.
Teď bylo potřeba odstřihnout rohy, řetěz rozstříhat a uhladit švy.
To šlo docela rychle a za patnáct minut bylo hotovo.
V dalším kroku z kraje 36 metrového pásu ustřihnete 40 až 50 cm (to aby efektní zlomy byly uprostřed deky a ne po krajích) a ušijete pás jeden - celý top. V tomhle bodě jsem pochopila, proč se quiltu říká Jelly Roll RACE - race je závod a já si začala připadat jako maratonský běžec. Šla na mě žízeň, hlad a neodbytná chuť zavolat
manželovi nebo mamince.
Chutě do toho, půl je hotovo, řekla jsem si, a vyštrachala z hromady začátek a konec. Ty jsem přiložila lícem k sobě a začala je sešívat. Když jsem došla nakonec, rozstřihla jsem sklad, znovu našla začátek a konec a tak pořád pryč. Párkrát se mi stalo, že jsem šila bez dolní nitě, i když jsem ji průběžně kontrolovala. Když zaznělo poslední "šmik", bylo 8:45. Znamená to, že jsem podprůměrná švadlena, nebo dvakrát pomalejší než průměrná americká švadlena?
Mě ale trápilo něco jiného - rozměr. Vzniklý top měl 130 x 130 cm. Deku jsem šila Andrejčovi k 6. narozeninám a představovala si, jak pod ní vyrůstá v mladého muže a muchluje se svou první holkou. Vždyť jim z těch 130 cm polezou nohy! Top jsem nastavila do délky 165 cm látkami, které jsem měla na chalupě po ruce. Nastavený kus je jediné místo, na které mi vždy padne zrak, všichni mi ale tvrdí, že to vůbec není vidět. Příště budu déle šetřit a koupím si role rovnou dvě.
Největší žrout času bylo je a bude prošívání. Zpevňovací cik-cak není úplně nejrychlejší steh, tyhle švy ale vydrží všechno!
Mimochodem, znáte quiltovací zicherky? Vyzkoušela jsem obyčejné špendlíky, plastové splity i stehování a na spojení vrstev velkých rozměrů jsem nic lepšího nenašla.
A tohle je ona. Narozeninová deka pro kluka. Vidíte, jak ji kazí nastavené pruhy?
Černošedá zezdola krásně ladí. A Andrejek? Andrejek svoji deku miluje!
Žádné komentáře:
Okomentovat