Od soboty jsme v Bulharsku. Mám se tady jako v bavlnce. Babička nám každé ráno smaží palačinky, můj muž hraje na mírně rozladěné piáno značky Cherny, večer chodíme po hospodách a když nemáme co dělat, mastíme karty. Kristina je děsný karbaník. Štědrý den byl krásný, nemusela jsem skoro nic zařídit a děti byly na větvi. Dárky položil děda Koleda za dveře od bytu a zazvonil na zvonek. Praktický obyčej, člověk se domluví se sousedem a nemusí řešit, jak je potají naaranžuje pod stromeček. Odpoledne jsme šli do kina na Ledovou královnu. Bylo to dojemné a děti se bály. Film byl ve 3D a děti vyskakovaly ze sedaček a snažili se chytit sněhovou vločku. Stejně 3D ale nechápu. Asi patřím do jiné doby.
Místo reklam dávali předfilm. Walt Disney ve 3D. V obličeji obra je díra, kterou Mickey vyskočil mezi diváky.
Teplotní rekordy jako v Česku tu nepadají, je zima až praští a na tramvajových zastávkách občas čekají kluci s lyžema, z čehož usuzuju, že na Vitoši (docela vysoké hory nad Sofií, kam se dá dojet MHD), se lyžuje.
Tohle tady ale nemáme, už si ani nepamatuju na svoje poslední bílé vánoce. Zažila jsem je vůbec někdy? Pamatuju si, že jsme před domem bobovali, ale jestli býval sníh na vánoce jsem zapomněla. V Sofii spíš potkáte kárku s koníkem a ne v parku, ale na čtyřproudovce, jak dává přednost tramvaji. Nebo jak čeká na červenou.
Celý den se tu divím. Divím se, jak dobře chutná jídlo. Divím se, když vidím lidi sbírat v parku dřevo na otop, když najdu v rybárně kapra, který plave na boku, protože nemá dost vody, nebo když pozoruju, jak lidi parkujou. Šíleně. Můj muž říká, že jsem jako na Safari. Snad ho to neuráží, mně to děsně baví. Dneska chceme jít bruslit a možná do loutkového divadla. Těším se, co mě tam čeká. A vám všem taky přeju hezké vánoční svátky a ať se máte čemu divit.
Žádné komentáře:
Okomentovat