Nové polštáře, nové látky a skvělý pocit

Pamatujete si, jak mi Eva přivezla z Drážďan látky, protože šla přes tržiště, kde je prodávali, a nemohla si pomoct? Tehdy jsem ještě byla těhotná! Ležely mi v dílně a bylo mi líto do nich střihnout, protože jsou takové speciální, darované, to se přece nehodí, šít z nich věci na prodej! 

 

Stalo se ovšem to, že si Andrejek postupně přestěhoval do postele všechny polštáře z obýváku a my jsme si neměli čím podložit hlavičky, když jsme po večerech sjížděli The Affaire, Fargo a české filmy. Najednou dostaly Evčiny látky skvělé poslání: jsou z nich polštáře.

A pak jsme se v pondělí vydala do velkoskladu s italskýma látkama v jednou městečku za Frankfurtem a utratila tam všechny peníze. Pár fotek ze skladu jsem dala na instagram, a teď ty nejlepší úlovky: koženky. Pořád čumím k Janě a k Andree na ty jejich krasavice a přepadla mě touha taky si kabelku z koženky vyzkoušet. Proto jsem tam vlastně vůbec jela, nechtěla jsem to kupovat přes net, ale pěkně si ji osahat. 

Plátno se starýma, pardon, tedy vlastně vintage foťákama. 

Pár metříků univerzálních vnitřků

a pár metříků pěkných svršků. Vzorovaných bavln vhodných na obaly a pouzdra na skladě právě moc nebylo, lidi, co šijou hadříky, kabáty a tak, tam ale musí jezdit s dodávkou. Materiály na oblečení to tam bylo narvané až po střechu!

A taky jednu s mapou světa jsem si zase koupila, tuhle ještě nemám. 

Když jsem se vracela úplně oškubaná domů, přepadaly mě chmurné myšlenky, že jsem si toho neměla kupovat tolik, protože co s tím panebože budu dělat, ale pak jsem cestou pro děti míjela holčičku na kole, která měla moji kabelku, a pochybnosti byly pryč. To se mi letos stalo už podruhé, že jsem potkala se svojí kabelkou někoho, kdo ji ode mě nedostal jako dárek, ale musel si ji někde koupit. To je vážně skvělý pocit. 

Echino 10 let

Že značka Echino letos oslavila 10 let všichni postižení láskou k japonským látkám dávno vědí, psala o tom nejedna bloggerka. Co jsem ale nevěděla je, že Etsuko Furuya k prvním kulatinám své značky navrhla plátno, na kterém se znovu objevují populární motivy dosavadních echiňáckých kolekcí. Jsou tam třeba ptáci sedící nad hromadou listí, které vidíte na mé staré kabelce, tygři v kolečkovém poli a další krásné kusy. Z každého motivu je vybraný čtverec cca 50x50, na každém panelu je jich 8. Bych ji asi chtěla jako zhruba milión dalších nových Echin. Echino Anniversary Canvas si v celé jeho kráse můžete prohlídnout tady.

Foto: http://www.modes4u.com/

Echino, Echino a ještě jednou Echino!

Nebo snad Etsuko, Etsuko, jsem z tebe naměkko? Látky téhle paní ve mě vyvolávají touhu šít, šít a šít. Úplně bych zapomněla, jakou slabost mám pro černo-bílo-zlaté kombinace, kdyby mi to touhle látkou nepřipomněla. Je to popelín a v kombinaci s těžkým sametem a zlatými komponenty je prostě k ukoukání! Jsou obě v obchodě, kdybyste se taky zamilovali. Mějte se, já fičím do jeslí!

Našla jsem ji! (post bez fotky)

Tu látku, po které jsem tu minule pátrala. 

Pořád se na ni chodím koukat a zkoumám, jestli bych si ji přece jen nemohla dovolit. Je japonská z dílny Kokka Fabric, takže konceptuálně se mi hodí, ale je drahá jako blázen. V Německu ji prodávají tady. Metr stojí 690 korun bez poštovného, no mě vomejou. Když si ji nechám poslat z Tokia, zaplatím 460 i s poštovným. Pokud opomenu fakt, že jsem si nákup jakýchkoliv látek jen tak (rozuměj ne na konkrétní objednávku) zakázala, začínám si myslet, že koupí přímo z Japonska vlastně ušetřím. Jenomže co pak s ní?! Začala jsem zase chodit na němčinu a taky na kurzy pro ženy na mateřské dovolené, které se chtějí uchytit na německém pracovním trhu, a šití každý den odkládám na večer, kdy ovšem místo odchodu do dílny padnu mrtvá k zemi. Ano, zase podnikám kroky k tomu, že půjdu do práce mezi lidi, po přečtení podnikatelských rad od Evy z nilablogu jsem se ještě utvrdila v tom, že nemám koule na to dělat z Bag Me firmu, která by mohla živit rodinu. Vydělám si milióny v kanceláři, budu pořád v plusu, koupím si úplně každou látku, která mi cvrnkne do nosu, a v důchodu to pořádně rozjedu. Na kurzu nám říkali, a Eva o tom taky píše, že pro úspěch v kterékoliv oblasti je zásadní mít vizi. Tu já mám a dosahuje až do penze! No řekněte, kdo z vás to má? 

Fabric that looks like Echino but is not

Když se u nás člověk koukne z okna, tak by zaplakal - na křižovatce zácpa a do toho leje jako z konve.

 Mě ale trápí něco docela jiného. Dostala jsem v balíku s látkama vzorek, který vidíte na fotkách, a nemůžu už třetí den zjistit, co je to za látku! Celý e-shop jsem několikrát prohledala odzhora až dolů, googlovala nejrůznější spojení od "pink triangles and black dots" po "fabric that looks like Echino but is not", ale pořád nic.

Nemáte ji někdo doma a nevíte, od koho je a jak se jmenuje? 

PS: Když se podobná výzva dostane ke mně, většinou začnu hledat na netu, i když nemám sebemenší páru o tom, co za látku by to mohlo být. To prosím rozhodně nedělejte a čas, který byste kvůli mě strávili u počítače, raději investujte do dětí nebo do šití :)

Jak jsem potkala Woodyho Allena a ohoz na babí léto.

Nevím, jak u vás, ale u nás je dneska babí léto. Tak akorát na dlouhý rukáv a kalhoty.

 Jedinečná příležitost vytáhnout nový svetr z Banana Republic, který jsem si koupila v New Yorku těsně poté, co jsem potkala na ulici Woodyho Allena (ano, opravdu jsem ho viděla. Hnala se za ním tři bloky s tím, že mu řeknu, že jsem Hannah i všechny její sestry a že ho miluju a poprosím ho o podpis - i když jsem u sebe neměla papír a on taky nevypadal, že by byl připravený na autogramiádu, leda že by se mi podepsal na prsa - nebo že ho požádám o společné selfíčko nebo aspoň o fotku. No, nakonec jsem ho několikrát obkroužila, neřekla mu nic a pak si ho trapně vyfotila zezadu. Takže mi teď akorát všichni říkají, že na té fotce vlastně může být kdokoliv, ale není, je to vážně on, to mi věřte.) a těsně před tím, než jsme se vydali na cestu zpátky domů. Nevím, jak se to mohlo stát, ale přestože jsem ho ještě neměla nikdy na sobě, má na pravém rameni flek od rajčete. Leuška je dítě, jehož schopnosti v některých oblastech již teď hraničí s genialitou. Když přijde na patlání jídla, je hotový David Copperfield.

K němu si vezmu indiálnský náhrdelník s pírkem vlastní výroby 

a kabelku z nádherné látky od Cotton and Steel, kterou jsem koupila těsně předtím, než jsme odletěli a hned z ní začala šít tašku, kterou jsem včera dokončila. Vlastně ne úplně, ještě k ní přijde kožený popruh, ten už na mě čeká u našich v Ostravě, kam zítra vyrážíme. Po dvou týdnech v New Yorku nás čeká ještě měsíc v Česku. Vždycky předtím, než jedu domů, obhlídnu své oblíbené obchody s látkama a šicíma potřebama a vykoupím jim sklady - Melluzínu, Janu a Stoklasu. České ceny jsou holt české ceny. Tak zatím, teď jdu balit!

Conquistador by Larsen

Netušila jsem, že i látky mají své kultovní kousky, dokud jsem v ruce nedržela jeden z nich. Ta vznešená struktura, ta pevnost kombinovaná s křehkostí, ta barevnost, ta patina a hlavně ten název!  Conquistador - Dobyvatel. Citíte ten závan minulosti? Bohatství rodící se ve špíně a potu mužů prosekávajících se jihoamerickým pralesem a umírajících v tropických horečkách na komáří kousnutí? Vidím Klause Kinského a jako Aguierre a představuju si, jak se mí hosté rozvalují na polštářích s potahem z látky, ktará stojí stejně jako zpáteční letenka k našim pro mě a obě děti.

Na polštáře ovšem nezbylo, protože jsem z ní ušila tašky a obaly na knihy, které si můžete koupit tady a tady.