Jak jsem potkala Woodyho Allena a ohoz na babí léto.

Nevím, jak u vás, ale u nás je dneska babí léto. Tak akorát na dlouhý rukáv a kalhoty.

 Jedinečná příležitost vytáhnout nový svetr z Banana Republic, který jsem si koupila v New Yorku těsně poté, co jsem potkala na ulici Woodyho Allena (ano, opravdu jsem ho viděla. Hnala se za ním tři bloky s tím, že mu řeknu, že jsem Hannah i všechny její sestry a že ho miluju a poprosím ho o podpis - i když jsem u sebe neměla papír a on taky nevypadal, že by byl připravený na autogramiádu, leda že by se mi podepsal na prsa - nebo že ho požádám o společné selfíčko nebo aspoň o fotku. No, nakonec jsem ho několikrát obkroužila, neřekla mu nic a pak si ho trapně vyfotila zezadu. Takže mi teď akorát všichni říkají, že na té fotce vlastně může být kdokoliv, ale není, je to vážně on, to mi věřte.) a těsně před tím, než jsme se vydali na cestu zpátky domů. Nevím, jak se to mohlo stát, ale přestože jsem ho ještě neměla nikdy na sobě, má na pravém rameni flek od rajčete. Leuška je dítě, jehož schopnosti v některých oblastech již teď hraničí s genialitou. Když přijde na patlání jídla, je hotový David Copperfield.

K němu si vezmu indiálnský náhrdelník s pírkem vlastní výroby 

a kabelku z nádherné látky od Cotton and Steel, kterou jsem koupila těsně předtím, než jsme odletěli a hned z ní začala šít tašku, kterou jsem včera dokončila. Vlastně ne úplně, ještě k ní přijde kožený popruh, ten už na mě čeká u našich v Ostravě, kam zítra vyrážíme. Po dvou týdnech v New Yorku nás čeká ještě měsíc v Česku. Vždycky předtím, než jedu domů, obhlídnu své oblíbené obchody s látkama a šicíma potřebama a vykoupím jim sklady - Melluzínu, Janu a Stoklasu. České ceny jsou holt české ceny. Tak zatím, teď jdu balit!