Našla jsem ji! (post bez fotky)

Tu látku, po které jsem tu minule pátrala. 

Pořád se na ni chodím koukat a zkoumám, jestli bych si ji přece jen nemohla dovolit. Je japonská z dílny Kokka Fabric, takže konceptuálně se mi hodí, ale je drahá jako blázen. V Německu ji prodávají tady. Metr stojí 690 korun bez poštovného, no mě vomejou. Když si ji nechám poslat z Tokia, zaplatím 460 i s poštovným. Pokud opomenu fakt, že jsem si nákup jakýchkoliv látek jen tak (rozuměj ne na konkrétní objednávku) zakázala, začínám si myslet, že koupí přímo z Japonska vlastně ušetřím. Jenomže co pak s ní?! Začala jsem zase chodit na němčinu a taky na kurzy pro ženy na mateřské dovolené, které se chtějí uchytit na německém pracovním trhu, a šití každý den odkládám na večer, kdy ovšem místo odchodu do dílny padnu mrtvá k zemi. Ano, zase podnikám kroky k tomu, že půjdu do práce mezi lidi, po přečtení podnikatelských rad od Evy z nilablogu jsem se ještě utvrdila v tom, že nemám koule na to dělat z Bag Me firmu, která by mohla živit rodinu. Vydělám si milióny v kanceláři, budu pořád v plusu, koupím si úplně každou látku, která mi cvrnkne do nosu, a v důchodu to pořádně rozjedu. Na kurzu nám říkali, a Eva o tom taky píše, že pro úspěch v kterékoliv oblasti je zásadní mít vizi. Tu já mám a dosahuje až do penze! No řekněte, kdo z vás to má?