Jak si vybrat kabelku

Po pěti letech kariéry trhovkyně vím, jak vypadají ženy, když se rozhodujou, kterou kabelku si koupí. Vypadají jako Leuška v následné fotosérii. Jestli v každém z nás je kus dítěte, tak v každé holčičce je kus ženské, která má slabost pro hezké věci.

Pár kabelek najdete tady.

Konečně

to zase přišlo! Všechny tři děti byly zdravé, práce i domácí úkoly hotové a já jsem šla do dílny a strávila v ní jedno celé dopoledne. Moje session začala dvouhodinovým úklidem. Když tam člověk dva měsíce nejde, to, co, normálně vypadá jako kreativní nelad, najednou působí jako neskutečný čurbes. Dokonce jsem vymetla rohy a vyčistila stroj, který zase přede jako koťátko. Pak jsem pokračovala v seznamování se s novou koženkou. Zatím jsem okouzlená, vůbec neklouže, jeden steh jako druhý, a pěkně vypadá.

Ušila jsem taštičku z toho co zbylo po obalu na svačinu. Hezká je. A volná je, kdyby vám někomu padla do oka :)

Taška na notebook

Když se odstěhujete do ciziny mimo své zaběhané kruhy, začnou se vám tvořit kruhy nové. Potkáte desítky lidí ze všech koutů světa, protože to tak nějak chodí, že cizinci přitahují zase cizince. Někteří vám ukážou, co jste předtím nikdy neviděli, jiní vám uvaří, co jste předtím nikdy nejedli, další vám představí autora, kterého byste jinak nikdy nečetli, a tak s vámi zůstanou napořád, přestože vašim životem jenom procházejí. A pak jsou lidi, kteří vám zůstanou napořád prostě proto, že se ve vašem životě zabydlí a stanou se z nich vaši opravdoví přátelé. A jedna taková moje přítelkyně dneska slavila narozeniny a dostala ode mě tašku na notebook, kterou si dávno přála. S kokeškama. S kapsou na kabely venku a na dokumenty, mobil a tužtičku vevnitř. Se stromem života na jezdci kovového zipu, který je přišitý do zatáčky, což byla obzvlášť dobrodružná část práce. 

Happy birthday my dear honey panda bun!

PS: Všimli jste si, jak se zdokonaluju v maskování vypínače?! :)

Jak jsem fotila kabelky a nakonec vyfotila Leušku

Kabelku najdete tady.

Taška a kytka pro mě

Jak už jsem tu psala, chodím na kurzy pro ženy, které se chtějí uplatnit na německém pracovním trhu. Jsou super z mnoha důvodů. Musím tam mluvit německy a cítím, jak mi stoupá jazykové sebevědomí. Potkala jsem tam spoustu báječných žen. Nejde mi na rozum, jaktože se o tyhle vzdělané bytosti, které toho v životě tolik zvládly, zaměstnavatelé neperou. Naučila jsem se tam pár triků, jak lépe hospodařit s časem, třeba si neklást věcné, ale časové cíle. Už si neplánuju, že dneska ušiju kabelku, ale že dneska půjdu na hodinu do dílny. Je úplně jiné odcházet do postele s tím, že jsem tam na hodinu vážně šla, než s myšlenkou, že jsem pomalá a zase jsem to nestihla.

Vedoucí nám pořád opakuje, že na sebe máme být hodnější. Tak jsem na sebe byla hodná a po hodinkách si postupně ušila tašku. Si ve smysli pro mě. Rozstříhala jsem poslední metry krásného černého sametu ze Zara Home a vím, že stejný už nikdy nebude. S některýma látkama se těžko loučí, téhle mi ale navždy zůstane aspoň kousek.  Muž je na mě hodnější pořád. Koupil mi kytku, která na fotkách ladně zakrývá vypínač. Vy, co tady chodíte, jste si určitě všimli, že mi u kabelek často straší.

Na tašce testuju nové kožené popruhy. Koupila jsem si pár zkušebních v jednom oblíbeném online shopu a jsem hrozně zklamaná. Na první pohled vypadají nádherně, ale na ten druhý je to peklo. Je vidět, že jde o cosi potaženého čímsi jiným, co se krabatí a vůbec to nevypadá hezky, ani po kůži to nevoní. Nemáte někdo tip na pěkné, opravdu kožené? 

Tady na Francizce je pěkně vidět, jak se vrchní vrstva kolem dírek mačká. 

A teď už já a moje nová taška musíme do školy. Hezký a produktivní den všem!

Lea sleeping No. 1

Šiju novou řadu kabelek, která se jmenuje Lea sleeping. Proč asi? Na světě je určitě spousta řad různých věcí, které se jmenují someone sleeping, raději to ani nebudu googlovat.

 

Před dávnými a dávnými časy, když jsme ještě měli jenom Andreje, jedna velmi moudrá žena jménem Jelena řekla: "Ty uklízíš a vaříš, když dítě spí?! Seš blbá, kradeš si čas na sebe." Pravdu měla. Tehdy mi začal nový život a na Jelenu vždycky vzpomínám s láskou.

Tašky jsou velmi recy. Rozštroubovala jsem na ně předposlední knihu vzorků potahových látek, které mi muž před lety dotáhl z ulice. Už mi zbývá jenom jedna, ta nejkrásnější, kterou si chci schovat jako artefakt. To pečlivé provedení, to kožené ucho, ta kvalita!

 

Dámy a pánové, dovolte mi abych vám představila Lea sleeping No. 1.

Klidně si o ní napište, zatím je volná, ráda vám sdělím detaily.

Kabelka ze šatů šitá loni

Dala jsem si předsevzetí do konce roku napsat o všech věcech nafocených v roce 2014, ale asi to nestihnu, leda bych si dneska dala noční. Lea včera poprvé prospala celou noc a je naděje, že by si to mohla zopakovat, takže raději půjdu před půlnocí do postele, abych si podruhé od porodu střihla 8 hodin spánku v kuse. Tomu se vážně nic nevyrovná.

 

Bag from Desigual Dress

Jeden z  projektů, o kterém jsem nestihla napsat, je kabelka z letních šatů, kterou si u mě objednala  zvláštní Thajka jménem Orn. Na životě ve Frankfurtu se mi líbí, že tu žije celý svět. Je tu dobře vidět, že některé věci, jako třeba barvy a vzory na látkách, vnímají lidi všude stejně. Španělské šaty, které mi donesla tahle Thajka, jsou nádherné i v mých českých očích!

Řekla jsem jí ANO ze tří důvodů: 1) že si mě vyhlídla dopředu a přišla za mnou na trh cíleně, což mi zalichotilo; 2) že tam za nehorázné peníze nakoupila spoustu věcí; 3) že mě trochu citově vydřela historkou o tom, jak si moji první taštičku koupila v obchodě cestou z nemocnice, kde se léčila s nějakou bolestivou chorobou, a že jí moje barevné kombinace připomněly dětství a šťastější dny.

Na to se prostě nedá říct ne, i když stokrát dobře víte, že přešít kabelku ze šatiček osoby s postavou XXS bude peklo, protože když jednou střihnete blbě, nebude z čeho přestříhávat.

A já to věděla fakt dobře, protože jsem ještě na gymplu nakoupila a v různá zavazadla se pokoušela přešít kila a kila secondhandového zboží z Anglie, které se v naivních 90. letech, kdy mezi prostým ostravským lidem ještě neexistovalo povědomí o značkách, skutečně prodávalo na kila. Když jsem v rodném městě zaplula do sekáče letos v létě, stál jeden kus z NEXTu stejně jako kdysi celé kilo.

Orn mi řekla, co si zhruba představuje a vymohla si schůzku, na které mi šaty dá, a tak jsme spolu šly na snídani. Vyslechla jsem nesčetně historek z jejího pestrého života a zařekla se, že si schůzky se zákazníky budu dávat jen velmi výjimečně. Krom fotek z minulosti a inkriminovaných šatů přinesla i tašku nádherných indonészkých látek (dodnes leží nedotčená ve sklepě) a ISDN knížky se střihama na kabelky, ve které byla na stránce 47 taška jejích snů.

Mé kreativní já trochu popudilo, že mi někdo takhle linkuje práci, jako by staré šaty nebyly dost, ale s úsměvem jsem potvrdila, že v tom nebude problém, a cestou z kavárny se stavila v knihovně. Knihu tam neměli. Neměli ji ani v žádném frankfurtském knihkupectví, protože byla vyprodaná, dotisk se nechystal a můj plán vyfotit si střih do mobilu nemohl klapnout. 

Shánění střihu na přání mi bylo cennou lekcí. Od tašky pro Orn si tisíckrát líp rozmýšlím, co komu slíbím.

Variantu koupit knihu na netu a vlastnit ji jsem zavrhla a nakonec se uchýlila k improvizaci. Byla to zábava. Trvalo celé hodiny, než jsem se do šatů odhodlala střihnout, nemít v záloze metřík dva materiálu dokáže jednoho  značně znervóznit. Koho by napadlo, že se může při šití spustit produkce adrenalinu.

Orn byla nadšená! Není nic lepšího, než když můj muž, mé děti nebo mí zákaznící s rozzářenýma očima přijímají něco, co jsem pro ně vytvořila. Z téhle kabelky mám dodnes radost a dokonce zdobí hlavičku mé stránky na Facebooku.

Jen to píšu, svrbí mě ruce. Od té doby, co je z mé dílny dětský pokoj a stroj se vytahuje jen příležitostně, mě svrbí ruce docela často. Začali jsme s mužem vyklízet sklep, abych si mohla udělat dílnu tam. Bude to vlastně taková zašívárna :) Už se těším, až se tam zašiju a pekně si tam zašiju!

Teď jdu ale spát. Tak dobrou noc!