Kabelka ze šatů šitá loni

Dala jsem si předsevzetí do konce roku napsat o všech věcech nafocených v roce 2014, ale asi to nestihnu, leda bych si dneska dala noční. Lea včera poprvé prospala celou noc a je naděje, že by si to mohla zopakovat, takže raději půjdu před půlnocí do postele, abych si podruhé od porodu střihla 8 hodin spánku v kuse. Tomu se vážně nic nevyrovná.

 

Bag from Desigual Dress

Jeden z  projektů, o kterém jsem nestihla napsat, je kabelka z letních šatů, kterou si u mě objednala  zvláštní Thajka jménem Orn. Na životě ve Frankfurtu se mi líbí, že tu žije celý svět. Je tu dobře vidět, že některé věci, jako třeba barvy a vzory na látkách, vnímají lidi všude stejně. Španělské šaty, které mi donesla tahle Thajka, jsou nádherné i v mých českých očích!

Řekla jsem jí ANO ze tří důvodů: 1) že si mě vyhlídla dopředu a přišla za mnou na trh cíleně, což mi zalichotilo; 2) že tam za nehorázné peníze nakoupila spoustu věcí; 3) že mě trochu citově vydřela historkou o tom, jak si moji první taštičku koupila v obchodě cestou z nemocnice, kde se léčila s nějakou bolestivou chorobou, a že jí moje barevné kombinace připomněly dětství a šťastější dny.

Na to se prostě nedá říct ne, i když stokrát dobře víte, že přešít kabelku ze šatiček osoby s postavou XXS bude peklo, protože když jednou střihnete blbě, nebude z čeho přestříhávat.

A já to věděla fakt dobře, protože jsem ještě na gymplu nakoupila a v různá zavazadla se pokoušela přešít kila a kila secondhandového zboží z Anglie, které se v naivních 90. letech, kdy mezi prostým ostravským lidem ještě neexistovalo povědomí o značkách, skutečně prodávalo na kila. Když jsem v rodném městě zaplula do sekáče letos v létě, stál jeden kus z NEXTu stejně jako kdysi celé kilo.

Orn mi řekla, co si zhruba představuje a vymohla si schůzku, na které mi šaty dá, a tak jsme spolu šly na snídani. Vyslechla jsem nesčetně historek z jejího pestrého života a zařekla se, že si schůzky se zákazníky budu dávat jen velmi výjimečně. Krom fotek z minulosti a inkriminovaných šatů přinesla i tašku nádherných indonészkých látek (dodnes leží nedotčená ve sklepě) a ISDN knížky se střihama na kabelky, ve které byla na stránce 47 taška jejích snů.

Mé kreativní já trochu popudilo, že mi někdo takhle linkuje práci, jako by staré šaty nebyly dost, ale s úsměvem jsem potvrdila, že v tom nebude problém, a cestou z kavárny se stavila v knihovně. Knihu tam neměli. Neměli ji ani v žádném frankfurtském knihkupectví, protože byla vyprodaná, dotisk se nechystal a můj plán vyfotit si střih do mobilu nemohl klapnout. 

Shánění střihu na přání mi bylo cennou lekcí. Od tašky pro Orn si tisíckrát líp rozmýšlím, co komu slíbím.

Variantu koupit knihu na netu a vlastnit ji jsem zavrhla a nakonec se uchýlila k improvizaci. Byla to zábava. Trvalo celé hodiny, než jsem se do šatů odhodlala střihnout, nemít v záloze metřík dva materiálu dokáže jednoho  značně znervóznit. Koho by napadlo, že se může při šití spustit produkce adrenalinu.

Orn byla nadšená! Není nic lepšího, než když můj muž, mé děti nebo mí zákaznící s rozzářenýma očima přijímají něco, co jsem pro ně vytvořila. Z téhle kabelky mám dodnes radost a dokonce zdobí hlavičku mé stránky na Facebooku.

Jen to píšu, svrbí mě ruce. Od té doby, co je z mé dílny dětský pokoj a stroj se vytahuje jen příležitostně, mě svrbí ruce docela často. Začali jsme s mužem vyklízet sklep, abych si mohla udělat dílnu tam. Bude to vlastně taková zašívárna :) Už se těším, až se tam zašiju a pekně si tam zašiju!

Teď jdu ale spát. Tak dobrou noc!