Skleněný mrakodrap, který od loňska ční nad Frankfurtem a který je z letadla už z daleka vidět, ať přilétáte odkudkoliv, se dá dobře obklíčit, dá se před ním stanovat a kolem něj blokovat doprava, takže před ním od rána protestují odpůrci kapitalismu a kontroverzní ekonomické politiky Eurozóny. Ve městě to vře už od pondělí. Do Frankfurtu se sjeli policajti z celého Německa a v noci na včera kolem banky vyrostly strašidelné zátarasy z ostnatého drátu. Když jsme ráno vstali, na obloze se vznášely vrtulníky a opar byl zastíněn podivným dýmem.
Tak jsme si zapnuli televizi a pochopili, že před bankou je sice nevlídně, ale hoří tam jen jedno auto. Tak nějak ilustrativně. Jak znám Němce, je docela možné, že se na něj protestanti složili, legálně ho koupili někde v bazaru, a pak ho za pomoci ochranných pomůcek demonstrativně zapálili, anebo že to udělali novináři, aby měli pěkný záběr. Takové Vrtěti psem. No, kéž by to tak bylo, přece jen do té vřavy odchází můj muž do práce.
Podle reportérů z terénu se ale zatím nic dramatického neděje a všichni jsou vzrušení očekáváním, jakou formu hry na demonstranty a policajty dnešek přinese.
Nechme ale stranou společenská dramata, mně totiž trápí něco úplně jiného. Už týden je krásně a já řeším, jestli zasít, nebo nezasít. Z loňského osevu mi přes zimu jen tak mimochodem vyrostla petržel jak víno, takže bych sypala a sypala, jen mám strach, aby to nepomrzlo jako loni. Když přijde na otázky sklizně, není nad hessenské klima. Někdy si říkám, že praotec Čech mohl udělat ještě pár kroků.
Taky mě trápí, že Leuška neleze, ale snaží se vzpřímit, protože ve všech moudrých knihách, brožurkách a článcích o dětském vývoji vždycky zdůrazňujou, jak důležitá je pro dítě fáze lezení a jak škodlivé je předčasné stání.
Jsem z toho tak per plex, že jsem ji stojící ještě ani nevyfotila. Když to nezdokumentuju, jakoby se to nestalo. Pokaždé, když si někde stoupne, mi v hlavě běží, jak se jí v budoucnu zablokuje páteř, bude trpět migrénami a její pravá a levá hemisféra nebudou stoprocentně spolupracovat. Budu se řídit starým moudrým "Počítej s horším, doufej v lepší," a teď se s váma rozloučím, protože dítě nebude spát věčně a na mě čeká 50 stránek katalogových korektur.
Žádné komentáře:
Okomentovat