Dneska nebude film, ale taška.

Je pro Dorotku na potřeby na výtvarku a dostane ji k narozeninám.

Má je sice až za měsíc, ale protože na konci února a začátku března většinou non stop sedím u počítače, ušila jsem ji už teď. Loni touhle dobou jsem šila top na deku ke Kristinčiným narozeninám, protože jsem měla strach, že to pak do porodu nestihnu.

A vážně jsem to skoro nestihla a poslední steh došila zhruba tři hodiny před tím, než jsme zavolali porodní bábu. Takové drama a já jsem o něm ani nenapsala blog. Jako chtěla jsem, vážně jsem chtěla, ale přišla Leuška, šest týdnů na Závisti, a když pak zase začala škola a život se vrátil do normálu, z nové deky rázem bylo staré téma. Mé bloggerské nasazení má definitivně mezery.

 Snad se bude Dorotce líbit. Chtěla tyrkysovou, tak má tyrkysovou. S klopou na magnet,

květovanou podšívkou a tajnou kapsou na zip po celé délce zadní strany.

A na jezdci zipu stříbrný lísteček pro štěstí. Šila jsem ji, když děti spaly, ale stříhala, když byly vzhůru.

Dorotka snad promine, že některá místa její tašky ochutnala naše Lea, která při odhalování světa a všech jeho krás stále používá převážně ústa. Když nad tím tak přemýšlím, kdyby mi bylo osm měsíců a chtěla bych rychle a najednou odhalit strukturu, teplotu, tvrdost a chuť materiálu, který jsem v životě neviděla, asi bych si ho taky strčila do pusy.