Víte, co je NKOTB?

Jsou obrazy, které se mi v průběhu dní nahodile vybavují, když nemusím moc přemýšlet nebo když někam jdu. Jak máma sedí na gauči v našem někdejším muglinovském bytě, má skrčené nohy, na hlavě trvalou a na sobě fialové triko s bílými puntíky. Jak se táta přehrabuje v garáži ve šroubcích a matičkách, má černé prsty a neví, že se na něj dívám. Jak mi maminka oplachuje vlasy vodou z konvičky na čaj, protože na chalupě neteče voda (tohle se mi VŽDYCKY vybaví u Vzpomínek na Afriku). Jak mi babička Anežka dává líznout med. Jak po celodenním lyžování rozmrzáme v autě, loupeme vařená vajíčka a mě bolí v krku. Máme je všichni a dá se čekat, že budou ve scénáři, až se nám jednou bude před očima odvíjet celý život.

Na takových okamžicích, stojí knížka, kterou mi k vánocům věnovala maminka. Je to soubor povídek, jmenuje se Vzpomínky, co neuletí a nemůžu se od ní odtrhnout. Chtělo by se říct, že je to "ta nová Androniková", jenže to nejde, protože autorka před čtyřma rokama zemřela. (Své umírání stihla zachytit v próze Nebe nemá dno, od které jsem se nemohla odtrhnout na dovolené v roce 2012 a jejíž hustotu jsem ředila červeným vínem.) Andronikové texty mě vždycky pohltí. Umí perfektně odpozorovat lidský charakter a zachytit ho do slov, která můj mozek beze zbytku dekóduje. Mluvím stejným jazykem. Jako bych její hrdiny všechny znala. Když jí čtu, vidím svět jejíma očima, což je pro mě naprosto výjimečný čtenářský zážitek (a to přelouskám kde co). Mluvila jsem s týmiž lidmi, byla na stejných letištích, ve stejné Americe, taky jsem s manželem vylezla na Moro rock a viděla z ní to samé.

I maminka se nemůže odtrhnout od knížky, kterou dostala pro změnu ode mě. Napsala ji moje kamarádka Eva a jmenuje se Nora. Všichni, kteří začínají, to mají vážně složité. Vydání Nory byl běh na dlouhou trať a já obdivuju Evčinu vytrvalost a sebevědomí, díky němuž neustoupila a nenechala se převálcovat pocity marnosti! Díky bohu za existenci vydavatelství jako je Youngbooks, e-knihy jsou věčné a aspoň je nemůže nikdo poslat do stoupy. Nora je první e-kniha, co jsem v životě koupila někomu jinému než sobě a pro mojí mámu stoprocentně první kniha, kterou nečetla na papíře. Hrdinka se v ní taky přehrabuje v minulosti a snaží se vyřešit záhadu, která jí léta vrtá hlavou. Krom toho, že je čtivá, taky obsahuje dokonale autentické deníkové pasáže z hrdinčiny puberty, které by klidně mohly být obšlehnuté z mého deníku, kdybych si tehdy nějaký vedla. Jestli umíte dekódovat zkratku NKOTB, určitě se v ní taky najdete! Jojo, zlaté devadesátky!