Winter is coming

Zatím ji teda ohlašuje jen brzké smrákání, ranní mlhy a kaštany. Andrejovi už je 8 a já jsem si ještě nikdy nenašla chvilku sednout si s ním a vyrobit kaštanové zvířátko, snad ho to nijak nepoznamená. Přišli jsme sem, když  mu byl rok, nechce se mi věřit, že nás čeká sedmá frankfurtská zima. Neříká se, že jsou sedmé roky zlomové? Dýl než tady jsem zatím žila jenom v Ostravě, a přitom si tu pořád připadám jako na návštěvě. Tak třeba se zlomí právě tohle. 

Až se u nás zima zeptá, co jsme dělali v létě, budeme v klidu. Připravovali jsme se na ni. Kristinka si přála vestičku s kožíškem, jako má Lukne, což je nějaká holka ze školy. Bavlněný plyš jsem koupila už loni, první tři měsíce těhotenství s Leou mi ale bylo tak blbě, že ušít vestu vypadalo jako něco neproveditelného, a pak se na to zapomnělo. Teď je Lea venku a ušít vestu mi přišlo jako projekt na 20 minut. Jak říká má kamarádka Jitka, pohledy na věc jsou různé v různých obdobích života. :)

Použila jsem starou metodu s obkreslením trička a šlo to skutečně docela rychle.

Zasekla jsem se jenom na průramcích, protože jsem v krabicích, ve kterých je teď nastěhovaná moje pracovna, nemohla rychle najít šikmý proužek. 

Kristinka byla nadšená a ochotně se mnou šla fotit ven. Od té doby, co chodí do školy a má domácí úkoly, chodí ven bez protestů. Na dětech je dobře vidět, jak se jim s novými povinnosti přerovnávají žebříčky hodnot. 

Mají mnohem méně volného času, než jsem v jejich věku měla já, a mnohem více úkolů. Kolikrát jsem jim chtěla přidělit nějakou domácí povinnost, nedovedu si ale představit, kdy by to asi tak dělali.

Kristinka se nemola rozhodnou, která strana vesty se jí líbí víc. Nakonec vyhrála ta pruhovaná, i když já bych dala přednost beránce. Škoda že dospělým ženám se slovanskými tvary přidávají ňuchňavé vesty kila.

 Taky bych takovou chtěla.  

Jenže bych v ní vypadala jako bača :)