Přes víkend jsem šila matraci do cestovní postýlky s flanelem z jedné a s pulem z druhé strany. Jestli se vám zdá, že to na fotce není matrace, tak máte samozřejmě pravdu, ale k tomu se dostaneme.
Byla to pěkná práce, protože jsem se u ní dala do řeči s Jančou, což je kamarádka z koleje, kterou jsem naposledy viděla, když Andrejčovi nebyl ani rok! S Jančou a jejím mužem jsme se kdysi děsně opili. Byla jsem tehdy až po uši zamilovaná a v celkové, alkoholem umocněné euforii se vsadila o flašku tequily, že budu mít do čtyřiceti let čtyři děti. Teoreticky by se to stihnout dalo. Můj muž dokonce včera zasněně prohodil, jak se tak koukal na Bibu s Kikou v družné hře (v neděli na školu, ale to nikomu neříkejte), jestli bychom Leušce neměli taky udělat parťáka. Na moment jsem se zasnila s ním. Ze snu mě dneska uprostřed kurzu vytrhl telefon z jesliček, že Leuška má teplotu a děsně řve a že si pro ni máme rychle přijít. Nevím, jestli si Lubošek na naši sázku pamatuje a jestli ještě pije tequilu, já každopádně začínám šetřit a on se může začít těšit.
Matrace má nahradit šusťákovou vložku, která v postýlce byla původně. Spodní strana je z látky s nepromokavou vrstvou a nahoře je měkoučký teploučký flanel. Nabízela jsem slony, dinosaury i auta, Janča ale chtěla látku bez motivů, aby se dítě při usínání nerozptylovalo. Taky bych někdy chtěla být tak praktická, já vždycky nejprve hledím na to, jak to bude vypadat, a to ne jenom při šití, ale i v životě.
A protože z PULu i flanelu kousek zbylo, střihla jsem ještě na pytel na zip, který v tomto postu posloužil jako fotomodel, protože matrace samotná moc fotogenická není. Je to takový dárek pro Janču. Zvenku hezký, zevnitř nepromokavý, zkrátka ideální zavazadlo na cesty s dětmi. Zatím jsem mu přidělila funkci obalu na matraci a spoléhám na to, že Janča už s ním nějak poradí.
Matrace složená a rozložená.
Žádné komentáře:
Okomentovat