Back To School

Sice všichni děláme, že se to vůbec neděje, ale školní rok se blíží. Andrej je ze samého předstírání, že prázdniny jsou věčné, úplně hysterický, a Leuška s Kristinkou pro jistotu lehly s horečkou. Já odsun do Německa a příchod školní rutiny zaříkávám šitím. Mám na to kdy, protože přijeli babička s dědou a veškerý svůj čas tráví s dětmi. Myslím, že všichni prarodiče, kteří se rádi věnují vnoučatům, by měli dostat zlatou medajli, flašku dvanáctileté skotské anebo aspoň přijít do nebe, protože takoví prarodiče jsou prostě k nezaplacení.

 

 Nicméně abych neodbíhala, škola volá a takové děti toho do školy dost potřebujou, a tak jsem se pustila do výroby věcí, co vyrobit lze i v zapomenuté chalupě v Sudetech, kde lišky dávají dobrou noc. Pytlík do školky pro Leušku vznikl z odstrižků po ostatních školních projektech. Najdete na něm kus Sašovy vyřazené košile, závěsy po původních majitelích naší chalupy (to jsou ty žluté kostky), džíny Jany Holmanové, které tímto děkuji, že mi je před dávnými a dávnými časy poslala, a zbytky různých látek, které jsem objednala na deku pro Leušku do jesliček. Ona tam totiž bude rovnou i spát.

Na tašku do jeslí jsem zrecyklovala každý kus tkaniny, který se v chalupě nacházel, včetně materiálů netkaných, jako je třeba kožený popruh vypreparovaný z kabelky rozstříhané na ševcovské pokusy.

 

Vím, že na podšívku jsem se mohla vyklašlat, ale když tahle je to prostě mnohem hezčí.

 

Popruh přidělaný zoubkovou sponou mě, musím říct, velice zaujal. Podobné jsem viděla v různých japonských šicích návodech a zřejmě se po nich poohlédnu. Leuška bude stopro jediné dítě v jeslích, které bude mít náhradní oblečko v tašce s koženým popruhem :)

 

Druhým projektem byla zástěrka na výtvarku pro Kiku. Andrej chodí ve staré košili, Kika ale chtěla zástěrku, protože ji mají všichni. No tak teda jó, já taky nerada trčím z davu.

A takhle  asi bude vypadat ta Leuščina školková deka. Už se těším, až se do ní pustím, jinak asi ještě stokrát přeorám řazení čtverců. A teď jdu spát, aniž bych líčila pasti, nějak už mi ty myši lezou krkem a budu jeden den předstírat, že tady u nás žádnou havěť nemáme.