Naši v Ostravě, muž v práci a děti ve škole. Přesně před týdnem touhle dobou jsem seděla v autě s Leou a jejím čerstvě vyzvednutým pasem a nadávala tomu blbci přede mnou, že se tak vleče. Z cesty z Frankfurtu do Antalie přes Domažlice a Istanbul bude za pár let historka přetřásaná na rodinných oslavách. Asi jako ta, jak můj muž utekl z vojny nebo jak nám cestou na Niagarské vodopády na dálnici došel benzín.
Do moře jsem nevlezla ani jednou, ale kamínků jsem nasbírala aspoň půl tuny.
Lea zase snědla půl tuny výborného slaného písku. Před chvílí jsem se dozvěděla, že má od září místo v jesličkách. Vidím, jak se někde v dálce mihotá život, který jsme už žili, než k nám Leuška přišla. Za tři týdny jí bude rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat