teda vlastně v Turecku, jenom my s Leušou sedíme doma, protože má prošlý pas.
Bydlet v zahraničí ve městě, kde není konzulát, a mít v pořádku doklady pro tři děti není žádná sranda. Život pádí kolem a já zvládám jenom to základní. Všechno nad rámec každodennosti tak nějak pendluje ve vzduchoprázdnu a já spoléhám na to, že v momentech krize zafunguje štěstí a osobní šarm. Na neplatný pas to ale nefunguje. Takže dneska rychle na Závist, zítra v 7:30 do Domažlic na Městský úřad, pak spěchat zpátky do Frankfurtu a ve 3 odletět na jihovýchod. Snad to všechno klapne. To je ta cesta s červenýma mravencema, a já jsem přitom chtěla jít tou druhou. Vy všichni, co se někam chystáte, zkontrolujte dětem pasy. Do Turecka musí být platný ještě minimálně 150 dnů po vstupu. Kristinka měla 154 a málem tu seděla s náma.
Rozloučím se s váma pěknou písničkou, protože když jsi v tísni, řekni to písní:
Žádné komentáře:
Okomentovat