Je to už taková tradice - pošlu katalog do tiskárny a vyrážíme otevřít sezonu. V našem čtvrtém chalupářském roce nás jako vždy přivítal krtek a znovu nás upozornil, že bojovat s drsnou přírodou Českého lesa je opravdu zbytečné.
Z krtinců měly neskrývanou radost všechny děti. Ty větší, protože dostaly novou šanci najít krtka a jeho zlatou lopatku, když to loni nevyšlo,
a to nejmenší proto, že krtinec ještě neochutnalo. Pro Leu Závist vůbec představuje jedno velké teritorium, které je potřeba ochutnat. Pokud skutečně platí, že dítě musí jíst hlínu a písek, aby si vybudovalo poctivý imunitní systém, jak nám kdysi tvrdil jeden kamarád mikrobiolog (tchán jedné mé kamarádky dokonce tvrdí, že kdo nesnědl kuřinec, ten není očkovaný), tak jsou všechny naše děti za vodou. Navíc nejsou žádní sobci a myslí i na druhé. Minulý týden se prý ve školním autobuse řešilo, jak chutná písek, a zjistilo se, že jeden chlapeček ho dosud neochutnal. Naše děti se koukly do bot, protože tam prý vždycky trošku písku mají (ano, tu trošku, kterou se jim při zouvání podařilo nevysypat na naše dřevěné parkety) a daly synkovi ochutnat. Říkal, že chutná jako nic, takže se ten den dětem asi moc nepotily nohy.
Můj muž si hrál na Otíka a Kristinka sbírala dary přírody na výrobu přírodní dekorace na dveře, které pak pohodila v zádveří a už po nich ani nevzdychla.
Čmajzla jsem jí kočičky a dala je do vázy. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděla kočičky, jako bych úplně zapomněla, že existujou. Taková krása!
V neděli se trošku zkazilo počasí, a tak došlo na indorové zábavy. Kdybyste si taky chtěli udělat pár logických úkolů se sirkama, tady je máte.
V úterý vám sem vyvěsím řešení.
Žádné komentáře:
Okomentovat